Plný pytel překladatelských oříšků

A je tu další národní filmová přehlídka, začíná osmý ročník festivalu japonského filmu a kultury EIGA-SAI. Hlavním tématem letošního ročníku je „reflexe smrti v japonském filmu a kultuře“. K vidění ovšem bude rozptyl jaksepatří: absurdní komedie i drsné thrillery, filmy poválečné i z posledních let. Téma smrti odráží i retrospektiva režiséra Yōjirō Takita, prvního a dosud jediného Japonce, který za svůj film získal Oscara. Jmenovité upozornění si zaslouží Takitův film Revize spodního prádla, jeden z dílů série Úchylův vlak. Je to, jak slibují názvy: absurdní černohumorná erotická perverze, jakou se Takita bavil v polovině 80. let. Kromě přehlídky autorových snímků a jeho besed s diváky v Plzni i v Praze povede ještě Takita tvůrčí dílnu na FAMU. Festival letos začíná v Plzni koncertem japonské jazzové legendy Yōsukeho Yamashity.

Festival v Plzni trvá do 11. 3., následně v Praze poběží ve dnech 12. až 18. 3. www.eigasai.cz

Jazz pro všecky starý i mladý

Je fajn připomenout si čas od času, že Rusko – to je taky fůra výborné kultury. Teď je jedna taková příležitost: na koncert přijíždí ruský jazzový titán Yuri Lemeshev, člen kupříkladu slavného gipsy-punkového bandu Gogol Bordello (od roku 2001). Narodil se na Sachalinu, a protože dle jeho slov hrát jazz v Sovětském svazu bylo nemožné, odešel ještě roku 1989 do New Yorku, kde muzicíroval po ulicích a po barech nevalných renomé. Krom toho, že dobře hrál, upozorňoval na sebe roztodivnými parukami a čepicemi; to mu zůstalo dodnes. Hrál samozřejmě s kdekým, pozoruhodné bylo jeho odhodlání spojit svůj akordeon s tereminvoxem (vystupoval v duu s Pameliou Stickneyovou), v posledku se ale vrací k sólovému hraní. Ostatně k jeho hře se obvykle uvádí, že je plná překvapení, radosti a živelnosti, kvůli níž nemohl v sešněrovaném SSSR vydržet.

Koncert Yuriho Lemesheva se odehraje 7. 3. od 19:00 v pražském Jazztime. www.jazztime.cz

Popeláři všech snů, spojte se!

Švandu si lze dělat ze všeho, zvlášť když se protne s vývěsním štítkem divadla. V pražském Švandově divadle to ale vzali trochu vážněji, neboť jak jinak rozumět slibu v podtitulu chystaného kousku Popeláři, kde stojí: „Muzikál po našem.“ Je to sympatický závazek, oznamující, že se diváci dočkají čehosi, co jinde k vidění nikdy nebude. Tak schválně: dál reklama hlásá, že půjde o „industriální mirákl o nenaplněné lásce a třídění odpadu. Příběh pražského zázraku dnešních dnů, příběh, který by chtěl prožít každý malý kluk, protože každý malý kluk přece touží po tom, být popelářem.“ Není z toho jasné takřka nic, ale tím je to slibnější. Nač se tu ještě sází, je jasné při pohledu na jména autorů – Dodo Gombára, Romana Sikoru a Romana Holého. Frontman kapel Monkey Business a J.A.R. k inscenaci složil hudbu, tedy přece jen něco jistého.

V režii Dodo Gombára hrají: A. Buršová, K. Cibulková, M. Hruška, P. Děrgel, R. Jašków, T. Pavelka a další. Premiéra 7. 3., reprízy 9. a 21. 3. www.svandovodivadlo.cz

Dokumenty akorát pro knihu

Už se z toho stalo omšelé tvrzení, ale je to opravdu tak: český filmový dokument je ve svém souhrnu cennější než film hraný (jakkoli se i v něm občas prolétne odvážnější vlaštovka – jako třeba vítěz Českých lvů Cesta ven nebo v kinech aktuálně promítané Kobry a užovky). Jako stvrzení tohoto názoru lze vzít i knihu Generace Jihlava, sborník publicistů a dokumentaristů, jejž autoři hrdě nazývají „knihou setkání“. Jak název prozrazuje, jde o tvůrce (myšleno i ty ryze slovesné), kteří se sice pojí s rozmachem jihlavského festivalu dokumentárních filmů, ale kteří především svými díly zásobili první dekádu nastalého tisíciletí a pomohli svou vytrvalostí vrátit dokument do kin. Číst tak lze úvahy třeba o kdysi oblíbené a bouřlivé performanci Český sen, easternu ze slovenského podhůří Nesvatbov nebo „dramatu rozumu a víry“ Ivetka a hora.

Michal Procházka, Radim Procházka a Lucie Česálková (ed.). Vydaly Akademie múzických umění a Větrné mlýny roku 2015. 346 s. 389 Kč.