Debata o návrhu zakázat po 22:00 prodej tvrdého alkoholu

Flaška rumu pod letní noční oblohou Prahy 1

Debata o návrhu zakázat po 22:00 prodej tvrdého alkoholu
Flaška rumu pod letní noční oblohou Prahy 1

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Na území Prahy 1 je 92 večerek, v nichž lze často ještě dlouho po půlnoci koupit bez větších omezení jakýkoli alkohol. Poslední humanitární záchrana místních alkoholiků se zvláště v létě proměňuje v palivo pro noční mejdany evropské mládeže, které se odehrávají pod okny někdy i zoufalých obyvatel. Přivolané policejní hlídky na chvíli zaženou veselící se mládež, ale druhý den se výjev obvykle opakuje. Je to nutná daň za život v atraktivní části města? Minulý týden starosta Prahy 1 Oldřich Lomecký sdělil, že bude prosazovat, aby se volný prodej alkoholu v jeho obvodu omezil dvaadvacátou hodinou. Říká však, že nejde o pokus zavést prohibici, nýbrž o snahu divoké poměry na některých konkrétních místech omezit a ulehčit jejich obyvatelům. Nutně však postihne obchodníky, kteří dosud legální komoditu nabízeli a prodávali. Není žádným tajemstvím, že většina večerek patří vietnamským obchodníkům a Vietnamci v nich také až na výjimky pracují. O tématu přišli do Salonu debatovat právě starosta Prahy 1 Oldřich Lomecký (TOP 09), místní zastupitel Petr Burgr (Trojkoalice), režisér a obyvatel Prahy 1 Radim Špaček a Tran Van Sang, bloger a integrační pracovník.

Už si toho návrhu vaši krajané všimli? Co na něj říkají?

Sang: Já se s dovolením nejprve představím: pracuji v programech pro integraci Vietnamců a mám komunitní web, na který mi denně píšou desítky Vietnamců, celkově jsem ve styku s desítkami tisíc po celé České republice. A nemám večerku ani na Praze 1, ani nikde jinde… Samozřejmě že jsme ten návrh zaznamenali, a asi tušíte, co si o tom Vietnamci myslí.

Tušíme, přesto to prosím řekněte.

Sang: Že si Vietnamci odpočinou.

Aha, to je delikátně řečeno, že budou muset zavřít krám?

Sang: Pochopitelně. Po dvaadvacáté hodině už skoro nic jiného než alkohol neprodají. To přece víte, že tam nemají otevřeno kvůli sýrům a rohlíkům. Ale pochopte to, oni ho prodávají, protože musí z něčeho zaplatit pronájem – a ten není malý. A protože něco do toho investovali – a nebyly to malé peníze. Byl to jejich podnikatelský záměr, který počítal s tím, že prodej potravin a alkoholu, tedy jednoho z nejlukrativnějších sortimentů, není – kromě stanovených omezení – regulován dobou prodeje. Kdyby teď začal být, změní se tím pravidla a Vietnamci by se museli nějak bránit.

Jak?

Sang: No třeba podáním žalob. Uvědomte si, že to není jen tak, že oni šli do rizika a investovali značné prostředky, které teď jsou tím velmi ohroženy.

Lomecký: Jenže my se bavíme o alkoholu. A to je dosti specifický druh zboží, není to obyčejná potravina. Vždyť alkohol je regulovaný spotřební daní, je regulovaný zákonem 379/2005 o návykových látkách, lahve musí být opatřeny kolkem, prostě není to obyčejné zboží. Ve všech hospodách, restauracích a tak dále existuje provozní režim, který určuje, dokdy je otevřeno, dokdy mohou být venku zahrádky. Tedy jak známo do desíti hodin – já osobně bych byl pro, aby se to posunulo do jedenácti. Aspoň v létě. Možná i do půlnoci. To je jedna věc. A pak jsou tu ty obchody, večerky, kde se bez jakékoli regulace dá koupit bez problémů hluboko do noci tvrdý alkohol, který si převážně kupují skupiny mladých lidí, turistů. Ti ho pak v létě pijí v parcích nebo přímo na ulici, takže za půl hodiny je tam takový bordel, že místní obyvatelé volají na policii a druhý den pak na radnici a já nemohu dělat, že to neexistuje, a nemohu těm lidem, občanům Prahy 1, říct: No co, na to si musíte zvyknout...

Neměla by to ale řešit především policie nebo strážníci? Kdyby ti místní viděli, že policie dělá dobře svou práci, už by nemuseli volat vám.

Lomecký: Jistě, ale když zasahují proti stále cirkulujícím turistům, kteří jsou v Praze na pár dní a zase je nahradí jiní, kteří sem přijíždějí právě proto, že je tu ten alkohol tak lehce dostupný, je to pak těžké. Policie vyjíždí ve věci rušení nočního klidu na Praze 1 každou noc zhruba pětkrát. Jsou schopni uhasit jeden případ, ale hned se objeví další nebo druhý den na stejném místě to samé. Navíc, co jim můžou udělat? Dají jim maximálně blokovou pokutu, papírek, který ti kluci vzápětí zahodí. Představa, že pak bude městská policie vymáhat pokutu někde ve Španělsku nebo v Anglii, je naivní. To je případ, kdy represivní opatření k ničemu moc nevede. My hledáme způsob, který to omezí, ne vymýtí. To zcela nejde. Je to navíc problém úzkého centra města. Nemuselo by se to týkat ani celé Prahy 1, ale přesně vymezených zón, kde žije hodně lidí a která jsou zároveň nejohroženější. Třeba oblasti kolem Pštrossovy ulice nebo na Petrském náměstí a podobně. Mám docela dobrý přehled, kde je to nejhorší.

Burgr: Ten nápad se dá pojmout za dvou stran. Ta jedna je praktická a já, byť jsem politický oponent pana starosty Lomeckého, věřím, že o tu mu jde. Druhý pohled je, že je to populistické gesto, které politikovi, který se hlásí k pravici a liberalismu, vůbec nesluší.

Lomecký: To nemá s liberalismem nic společného, to je praktická věc.

Burgr: Já si také myslím, že jde o to, najít praktické řešení. A myslím, že v určité míře ten zákaz může přijít. Ostatně mnoho měst v Evropě má podobnou regulaci. Ale myslím, že by se to mělo dít v kontextu jiných opatření. V žádném případě by to nemělo znamenat, že pak bude policie rezignovat na to, co má zvládat především ona. A pak by mě zajímalo, jak se třeba zabrání tomu, aby na Příkopy nepřijelo auto plné beden s vodkou, která se bude načerno prodávat. A proč by si tedy ten alkohol nemohli koupit třeba v hotelu na recepci?

Lomecký: Protože tam si ho ti mladí, jichž se to týká a kteří většinou bydlí v laciných hostelech nebo v laciných pronájmech, koupit nepřijdou. To je vůbec nenapadne. Ale víte, podstata toho problému je v disproporci cen alkoholu v České republice a v zemích, odkud ti lidé přijíždějí. U nás je ta cena tak lákavá, že i ten, kdo není doma žádným alkoholikem, si ho tady pořídí a, jak se říká, zduní se prostě proto, že je tu tak levný.

A ten další důvod, myslím, je ten, že mají pocit, že si to tady prostě můžou dovolit. Že policie je měkká, že ulice i v centru jsou posprejované a zanedbané, že všude je plno večerek s levným pitím... Prostě že to je zem levného a tolerovaného, ba přímo vnucovaného chlastu. Takový musí mít mladý Evropan pocit: přijel do země, kde se hlavně pije.

Lomecký: To ale mluvíte o společenské atmosféře. Je fakt, že policie tu má nižší autoritu než policie v Rakousku nebo Německu. A to jen tak nevyřešíme. Ale upozorňuji vás, že ta cena a dostupnost je podstatná. A další věc: pánové, tady už třicet let nebo jak dlouho platí zákon o nočním klidu. A ten je prostě s volným prodejem ve večerkách v rozporu. Já bych byl pro jeho posunutí do třiadvacáté hodiny, ale prosil bych, abychom ho dodržovali. Jenže my jsme jako národ pokrytci, my tady máme zákon o nočním klidu, ale nemáme vůli ho dodržovat.

Špaček: S tím nesouhlasím. Já jako celoživotní pařmen, který žije velkou část života na Praze 1, tvrdím, že se noční klid dodržuje. Nejpozději v deset hodin a deset minut se všichni, kdo sedí venku, seberou a jdou dovnitř, dveře se zavřou a chlastá se v místnostech. Kde je ovšem v létě parno a zahuleno, což je druhá věc. V zásadě si myslím, že se to dodržuje.

Myslím ale, že tady mluvíme o rozdílných věcech. Ta iniciativa se týká popíjení venku s lahví zakoupenou v kvelbu na ulici. Místní obyvatelstvo se díky tomu může do ranních hodin seznamovat se zpěvem různých národů Evropy. Vím trochu, o čem mluvím.

Burgr: Střed města byl hlučný vždycky. Jenže ten hluk dělali lidé, kteří tam bydleli. Táta šel z hospody a hlučel. Teď tam hlučí lidé, kteří sem krátkodobě přijíždějí. Ty je třeba nějak přimět k tomu, aby se mírnili. A zároveň jim Prahu neznechutit, aby se sem vraceli. Když už budou třeba rozumnější a budou mít víc peněz, aby chodili do restaurací. To, že náš vietnamský kolega řekl, že se tam po desáté prodává hlavně alkohol, to spíš připouští oprávněnost nějakého omezení. Já jako opoziční radní bych sice rád přišel s nějakým jiným řešením, ale nejsem si jistý, jestli existuje. Já se jen bojím, aby z toho nebyl paskvil, který jen znevýhodní obchodníky, shodou okolností většinou vietnamské, kterých si vážím, ale stejně se nic nezmění.

Sang: Pokud se na Praze 1 zavede něco takového, tak mi vysvětlete, proč by si ten zájemce nezašel hned vedle na Prahu 2, kde si ten alkohol bez problémů koupí?

Možná to bude chvíli hledat, než se zorientuje.

Špaček: Obávám se, že Praha 2 má takové vedení, které to rychle zavede. Spíš si myslím, že se to rychle rozšíří. Jako každý blbý nápad.

Sang: Já si naopak myslím, že pokud by se to mělo uskutečnit, potom pro celou Prahu bez výjimek. Protože je velmi nefér, aby byli tak silně znevýhodněni právě ti, kteří za velké peníze začali podnikat právě na Praze 1.

Co to pro ně bude znamenat?

Sang: No budou si právně stěžovat. Víte, Vietnamci hledají vždy obor, který přináší zisk. Nejdřív prodávali oblečení, pak se dali na modeláž nehtů, nyní podnikají v potravinách. A je pravda, že večerky v centru Prahy, to je ve vietnamské komunitě velmi respektovaný segment. Kdo má večerku v Praze 1, to je někdo. Zároveň je pravda, že by se sami Vietnamci měli začít podle toho chovat, měli by zlepšit kvalitu prodeje, měli by investovat třeba do oprav fasád a tak podobně. Ale on to po nich nikdo zatím nechce. Myslím, že tímhle směrem by měla jít iniciativa města. To byste viděli, jak by Vietnamci byli iniciativní!

Lomecký: Já sám jsem nedávno vystupoval na semináři pro vietnamské podnikatele, kde jsem vysvětloval, jak bychom si to v historické památkové zóně představovali. Takže není pravda, že by to bylo městu lhostejné. Ale já tu musím říct něco jiného: tady se mluví o alkoholu, jako by to byla potravina. Ale tvrdý alkohol není potravina, je to podle zákona 379/2005 návyková látka. Já si taky občas panáka dám, ale neříkejte mi, že je běžnou potřebou občana Praha 1 skočit si v jedenáct hodin pro lahev rumu. Samozřejmě takoví jsou také a člověk je může chápat. Nebo snad před Vánocemi, když chce hospodyňka přes noc péct cukroví a zapomněla, že ve špajzu už je flaška vypitá. Ale v absolutní většině si ty lahve kupují skupiny mladých turistů, a to proto, aby je hned na ulici vypili.

Počkejte, ten návrh by se týkal jen tvrdého alkoholu?

Lomecký: Ano, alkoholu od 14 procent.

Ale to v tisku nebylo. Tam se psalo obecně o alkoholu, takže se jistě mnoho lidí domnívalo, že se to bude týkat i vína, což možná leckoho vylekalo.

Lomecký: No právě, tady už vznikla atmosféra, jako by Lomecký chtěl zakázat prodávat pivo nebo víno. Naší snahou není zavést prohibici nebo poškodit podnikatelské prostředí. Naší snahou je poněkud regulovat bezbřehou možnost opíjet se na ulicích, a chránit tak obyvatele Prahy.

Špaček: Vtip je v tom, že vy jste se, pane Lomecký, minul jednak s politickou stranou, kterou zastupujete, protože jsem měl za to, že TOP 09 je stranou liberální a takové nápady by měla zcela odmítat, a pak hlavně s městem, kde děláte starostu. Kdybyste byl starostou někde v Mníšku pod Brdy – nic proti Mníšku –, pochopil bych to. Ale vy jste starosta nejdůležitější čtvrti evropského velkoměsta, města, kde se vede přirozeně noční život a kam jezdí turisté z celého světa z různých důvodů, také proto, aby si tady zapařili. To k tomu městu patří. Vy mi připadáte jako starosta důchodců, babiček a neurotiků, kteří mají problém se spaním.

No jen jestli ty babičky taky nemají jistá práva…

Špaček: A copak je to takový problém, odstěhovat se na klidnější místo?

Burgr: Komunální politika ale nemůže doporučit svým občanům, aby se odstěhovali. Ta musí řešit ty problémy s nimi. Já bych se tedy nebránil různým nekonvenčním postupům. Třeba bych navrhl v téhle věci referendum.

Špaček: Jako poučení z brexitu, jo? Dobrý nápad.

Lomecký: Pane kolego, já vás ubezpečuji, že by to pro můj návrh dopadlo daleko přesvědčivěji než v Británii pro vystoupení z EU. Já to vidím na takových 80 procent pro zákaz prodeje.

Sang: Mě by ale zajímalo, jak můžete být, pane starosto, tak přesvědčen o tom, že hluk po dvaadvacáté hodině zavinili právě ti, kteří si nakoupili alkohol ve večerkách. Třeba je to z úplně jiných důvodů. Postihnete však konkrétní obchodníky. Já mám kancelář na Václavském náměstí a tam je pozdě večer taky hluk. A myslíte si, že je to kvůli večerkám?

Lomecký: Opakuji, že ten návrh by se týkal konkrétních lokalit. Já žádnou novou regulaci zavádět nechci. Ročně přijede do Prahy sedm milionů turistů a naprostá většina chce bydlet nebo trávit večery na Praze 1. To je samozřejmě v pořádku, ale zároveň to mimořádně zatěžuje občany, kteří tam žijí. Jistě ne všechny, pana Špačka nikoli a mě vlastně taky ne, protože jsem sloužil u dělostřelectva a jsem nahluchlej. Ale naprostou většinu ano. A jejich zájmy také někdo musí hájit.

Špaček: Já vám vlastně, pane starosto, fandím. Já doufám, že vy ten svůj nápad budete prosazovat tak rok dva a pak budou volby a v těch kvůli takovému pitomému, s duchem Prahy neslučitelnému návrhu prohrajete a budete se moci věnovat něčemu užitečnějšímu. Žijeme v 21. století a k tomu patří i to, že člověk si užívá života ve svobodném velkoměstě, kde – pokud nepáchá úplné zhůvěřilosti – má právo chovat se podle toho. A že někdo přichází s nápadem, jak mu to zkomplikovat, a ještě k tomu šikanovat důležitou skupinu obchodníků, to mi rozum přestává brát.

Radim Špaček právě představil svou anarchisticko-liberální vizi, z níž na mě zavanul spíše divoký duch 90. let než různými strachy a obavami provázená atmosféra doby naší. Pořvávání v nočních ulicích Prahy 1 je ale proti těm skutečným evropským strachům vlastně nevinnou záležitostí. Občas jen dosti otravnou – když člověk nemůže spát a má pocit, že mu z privilegia žít uprostřed krásného město kdosi činí peklo. Co s tím? Ovšem když dovolíte, zeptám se na závěr našeho vietnamského hosta. Jak to mají Vietnamci s alkoholem? Já jsem třeba Vietnamce v hospodě neviděl.

Sang: Nebojte se – i Vietnamci pijí a mají rádi alkohol. Ale není zvykem chodit jen tak do hospody. Vietnamci mají raději hostiny. Nikomu však nebrání užít si to, jak se jim to líbí. Ale k tomu tématu: já bych byl pro více řešení vašeho problému. A tohle je jen jedno řešení.

21. srpna 2016