Německý automobilový průmysl, základ prosperity českého průmyslu, opravdu neprožívá šťastné období. Nejde o to, že se auta neprodávají, ale výrobci mají jeden malér za druhým. Začalo to skandálem s výfukovými plyny, pokračovalo obviněním z kartelu, hlavní malér však nastal v pátek, když Zemský správní soud Bádenska-Württemberska zakázal s platností od ledna 2018 vjezd automobilům s dieselovým motorem do Stuttgartu.

Německo je kolébkou i eldorádem automobilů s naftovým motorem, dvojnásob to platí pro město Stuttgart, kde sídlí největší výrobce těchto motorů Bosch. Automobilové fabriky neděsí tato symbolická rovina, ale znění rozsudku. Říká jednoznačně, že pouze zákaz vjezdu automobilů s dieselovým motorem může obyvatelstvo Stuttgartu ochránit před zdraví škodlivými účinky jejich výfukových plynů a že žádné jiné opatření, třeba slibované vylepšení dieselů, nebude mít srovnatelný účinek. Ochrana života a zdraví obyvatelstva je důležitější než ochrana majetku a svobody jednání majitelů automobilů.

Výrobci se odvolali ke Spolkovému správnímu soudu a ministr dopravy Alexander Dobrindt vyslovil přesvědčení, že se podaří najít technické řešení, které by soudce v Bádensku-Württembersku uspokojilo. Špičky automobilového průmyslu také ohlásily v nadcházejícím týdnu schůzku, kde nějaké řešení navrhnou. Ovšem i kdyby všechny nástroje zafungovaly, jenom by zabránily nejhoršímu. Stuttgartský verdikt posílil radní v Kolíně nad Rýnem a v Mnichově, kteří zákaz rovněž požadují, a spolkový soud tedy může konečné rozhodnutí v těchto městech odložit. A i když se podaří verdikt úplně zvrátit, budou smět do centra velkých měst maximálně auta s diesely splňujícími normu Euro 6, případně její přísnější variantu Euro 6d. Pro tři čtvrtiny německých automobilů s naftovými motory se brány měst stejně uzavřou.

Subvence na ničení zdraví

Z pohledu Česka má automobilový verdikt tragikomický rozměr. Nepříjemná je připomínka škodlivých látek, u kterých jsou dieselové motory hlavním producentem. Německá debata se točí hlavně kolem oxidů dusíku, které prokazatelně způsobují nemoci dýchacího ústrojí obyvatelstva poblíž frekventovaných komunikací. Vedle toho se stále častěji připomínají karcinogenní účinky látek obsažených v tzv. malých prachových částicích.

Komickou přísadou je skutečnost, že se Česko právě tvrdě vypořádalo s kouřením na veřejných prostranstvích. Těžko se rozhoduje, jestli zdraví obyvatel Česka víc ohrožuje kouření, nebo dieselové motory, přesto je jisté, že výfukové plyny nevadí o mnoho méně, ke všemu škodí v první řadě těm, kdo ovzduší neznečišťují. Stát proti kuřákům tvrdě zasáhl, diesely však po vzoru Německa podporuje subvencemi, když litr nafty daní o dvě koruny méně než benzinu. Proto také podíl aut vybavených dieselem dosahuje 45 procent, oproti třiceti procentům v Německu. Vzhledem k tomu, že se auta s naftovými motory používají hlavně k delším cestám a naftu užívají i autobusy a nákladní automobily, tvoří podíl nafty mezi prodanými pohonnými hmotami 75 procent.

Dá se pochopit, že současná vláda proti dieselovým motorům nezakročila. Podle zákona se do nafty přimíchává sedm procent bionafty, získávané z řepky. O pozitivním účinku na ovzduší se pochybuje, jejím dominantním dodavatelem je ovšem impérium Agrofert, které kontroluje šéf jedné z koaličních stran Andrej Babiš. Nepochopitelný je postoj bojovníků za lidské zdraví, kteří potírali kouření často nepravdivými argumenty, třeba o tom, že na léčení kuřáků doplácejí ostatní (ve skutečnosti tyto náklady mohla bohatě pokrýt tabáková daň, na níž se ročně vybere 50 miliard korun). Tito aktivisté zatím ignorují prokazatelně stejně negativní vliv dieselů, možná i z toho důvodu, že značná část aktivistických nekuřáků auta s naftovým motorem používá a zákaz jejich vjezdu do městských aglomerací by považovala za nepřípustný zásah do svých svobod.

Jezdit, nebo dýchat?

Omezování svobody tak brutálním způsobem, jak to v pátek učinil soud ve Stuttgartu, je jistě na pováženou, přesto se poměry dostaly tak daleko, že zmíněné opatření ocení i náhodný návštěvník velkých německých nebo jiných západoevropských měst s jejich šestipruhovými magistrálami přes městská centra. Kdo se projde v Praze po ulicích Legerova nebo V Holešovičkách, ale stejně v jakémkoli jiném větším městě, kde po jedné ulici denně projede přes 20 tisíc vozidel, ten pochopí, že stojíme před stejným dilematem: jezdit, nebo dýchat? Kdyby vláda zrušila subvenci naftových motorů, přinejmenším by ostří nastávajícího konfliktu otupila.