Nedělní večer ovládla zpráva, že německým tenistkám zahráli před utkáním prvního kola Fed Cupu v USA pořadatelé nacistickou hymnu. 

To se člověk vyděsí, neboť se lekne, že na kurtech zněla Die Fahne hoch! čili Horst-Wessel Lied, píseň opravdu dosti ryčná a pochodová, byť též s tematikou sportovní: Die Fahne hoch! / Die Reihen fest geschlossen! / SA marschiert / Mit ruhig festem Schritt… (Vlajky vzhůru! / A semknout řady / SA pochodují / pevným a klidným krokem…)

Ano, to byla skutečně nacistická hymna, byť neoficiální, tu kdyby zahráli třeba i v USA, no tak to by bylo na pováženou. Také je v Německu a asi i jinde po Evropě zakázaná. Před lety byl skandál z toho, že její melodii (ta je v tom ovšem nevinně, je to lidová píseň z 19. století) zahrál v rakouském rozhlase při nějaké talentové soutěži jeden muzikant, aniž prý věděl, co hraje… A rozhlas se musel omlouvat.

Je tedy opravdu lepší si tu píseň radši ani nepouštět, vleze člověku do ucha (Němci mají pro vlezlé melodie pěkné slovo Ohrwurm – ušní červ) a píská si ji třeba celý den… Mimochodem nejhezčí ztvárnění Horst-Wessel Lied je asi ve filmu Kabaret režiséra Boba Fosse.

Jenže to, co způsobilo onen celosvětový poprask a prý rozplakalo německé tenistky, nebyla žádná nacistická hymna! To by v tom případě musela být nacistická hymna stále Německem používána, což by kancléřku Merkelovou nejspíš překvapilo.

Ve skutečnosti nebohým tenistkám zazpíval onen popletený americký učitel první sloku Das Lied der Deutschen, která začíná oněmi známými slovy Deutschland, Deutschland über alles… A ta slova nenapsal žádný nacista, nýbrž německý učenec, germanista a nacionalista (ale to v jeho době byl pokrokový postoj) s pěkným jménem August Heinrich Hoffmann von Fallersleben na počátku bouřlivých let čtyřicátých: poprvé se zpívala na jakési „demokratické slavnosti“ v roce 1841. Tedy hodně dávno před Hitlerem. A ta píseň není nic jiného než skladba, kterou koncem 18. století složil poctivý kapelník Joseph Haydn jako Kaiserlied, takže to byla i naše hymna až do roku 1918, tedy Zachovej nám, Hospodine… A to že je nacistická hymna?!

Jistě, pozdvižení způsobil zpěv oné první sloky, tedy Deutschland, Deutschland über alles, / Über alles in der Welt, která se od roku 1945 nezpívá. Zpívá se, jak známo, pouze třetí sloka, která je „politicky nejkorektnější“: Einigkeit und Recht und Freiheit Für das deutsche Vaterland! (Jednota a právo a svoboda v německé vlasti). Problematičnost (a nepoužitelnost) první sloky nespočívá v onom „über alles“, nýbrž v řádcích „Von der Maas bis an die Memel, /von der Etsch bis an den Belt“, čili v geografickém vymezení vytouženého Německa „od Másy po Memel / od Adiže po Belt“… Ale to by bylo příliš historického zeměpisu, ostatně tomu už ani většina Němců dnes nerozumí, natož to vysvětlovat světu: připomínám, že Memel je dnes litevská Klajpeda a Etsch čili Adiže teče v Itálii a vyjadřovala se tím touha všech Němců po jednom státě, jež je pak vyjádřena ve sloce třetí.  

Ale ani ta první sloka, tedy „Německo, Německo nade všecko“ není žádným nacistickým krédem. Němci ji zpívali dávno před Hitlerem a byl to nacismus, který její vyznění zdeformoval a dal jí agresivní podobu.

Je přirozené, že z oficiální hymny zmizela a že je lepší ji kvůli oné geografii nezpívat. Ale nacistického na ní nic není. To spíš z té bláznivé chuti vidět a slyšet a čichat hned ve všem, co jen trochu zavání národem a vlastí, síru pekelnou poněkud mrazí. 

Ano, Němci mají důvod ta stará slova nezpívat. Ale upřímně řečeno, větší hrůza jde z těch Němců, kteří začnou při nich hystericky vyvádět.