Jedenáct let stál v čele Turecka coby premiér, nyní se stal prvním přímo voleným prezidentem. Post v jeho rukou přestane znamenat figurku. Erdoganova vize „Nového Turecka“ znamená i nové pořádky, sdílení moci mezi ním a šéfem vlády. Toho fakticky vybere. Nynější problémy ekonomiky mu ale do karet příliš nehrají. Tlak na tureckou centrální banku, aby pomohla, tedy bude pokračovat a dost možná silněji. Erdogan chce být u moci nejméně ještě v roce 2023, kdy Turecko oslaví sto let od založení svého moderního státu.

Recepa Tayyipa Erdogana si Turci jako první přímo volenou hlavu státu vybrali už v prvním kole volby. Šedesátiletý politik získal 51,8 procenta hlasů, společný kandidát dvou největších opozičních sil Ekmeleddin Ihsanoglu za ním o více než 13 procent zaostal. Erdoganovi dle politologů výrazně pomohla nižší volební účast. Ta nedosáhla ani 75 procent oproti ve volbách dříve obvyklým 90 procentům.

Prezident a premiér jedno budou

S nástupem Erdogana do prezidentského křesla končí ceremoniální role postu a začíná skutečné „dělení moci“, respektive dost možná šachová rošáda ve stylu Putin–Medveděv. Erdogan je nyní premiérem a předsedou proislámské Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP). Ta je mateřskou stranou i končícího prezidenta země Abdullaha Güla. O něm se spekuluje jako o novém premiérovi země. Jasně řekl, že z politiky odejít nechce. Spekulace podporuje i fakt, že volba nového šéfa strany AKP, což by byla pro prezidenta logická nabídka, se uskuteční ještě poslední den jeho funkčního období, 27. srpna, kdy podle interpretace pravidel do čela strany ještě být zvolen nemůže. To nahrává spekulacím na jeho uplatnění v čele vlády, nikoli strany.

Gül byl krátce premiérem země již po volbách v krizovém roce 2002. Jeho jméno ale může být jen zastírací tah. Vedle něj jsou jako premiérští kandidáti skloňováni také ministr zahraničí Ahmet Davutoglu, ten stále silněji, či bývalý ministr dopravy Binali Yildrim. Erdogan se o čtvrtý mandát v čele strany již ucházet nemůže. Na volbu ale osobně dohlédne. AKP má přitom sama dostatek hlasů, aby nové turecké vládě (jejíž vznik se očekává 28. srpna) s novým premiérem vyslovila důvěru (zřejmě už 29. srpna).

Od Erdogana v prezidentské roli se očekává nástup prezidentského systému a posílení pravomocí. V rozhovoru pro televizi ATV už řekl, že bude využívat prostor, který předchozí prezident nevyužíval – včetně předsedání jednáním vlády. Takřka jistá je také jeho kandidatura i pro příští pětiletý mandát.

Očekává se, že moc se fakticky soustředí do jeho rukou. To vyvolává neklid u investorů. Turecká lira pokračuje v oslabování, za poslední rok kumulovaně o desetinu hodnoty. To jí připisuje nejhorší vývoj mezi hlavními měnami světa sledovanými agenturou Bloomberg. Výnos na dvouletém dluhopisu země pak narostl za stejnou dobu nejvíce mezi 21 ekonomikami skupiny rozvíjejících se trhů. Ratingová agentura Fitch věští, že napětí v Turecku vzhledem k Erdoganově snaze rozšířit pravomoci prezidentského úřadu zůstane velké a růst politického rizika by mohl zhoršit čitelnost politických kroků a poškodit schopnost země splácet závazky. A především by mohl zasáhnout příliv kapitálu. Už se tak děje.

Turecko mezi velmocemi světa

Erdogan se po jedenáct let své vlády Turecku těšil průměrnému 5% růstu ekonomiky a přílivu investic do tureckých akcií a dluhopisů kolem 80 miliard amerických dolarů za posledních osm let. Nyní kapitál ze země odtéká tempem až půl miliardy dolarů za týden.
Země v roce 2002 prošla bankovní a měnovou krizí, od té doby se ale inflace zmírnila do jednociferných hodnot a Turecko splatilo své závazky vůči MMF. Erdogan chce zemi v době oslav 100 let její novodobé historie vidět v desítce světových ekonomických velmocí. Dnes jí patří 17. místo. Nebude to snadné, před ekonomikou stojí výzvy.

Faktem je, že růst turecké ekonomiky ve druhé půlce Erdoganova mandátu dosahoval méně než poloviny výkonu v první polovině vlády jeho kabinetu. Stál přitom na spotřebě domácností, kdy dovozy předčily vývoz, a půjčkách soukromého sektoru. To přispělo k prohloubení schodku běžného účtu platební bilance na 7,5 procenta HDP v první čtvrtině letošního roku, za celý rok se čeká kolem 6 procent.
Mezi pěticí ekonomik, které Morgan Stanley označila za náchylné k odlivu zahraničního kapitálu – Turecko spolu s JAR, Indonésií, Indií a Brazílií – to je nejvíce. Ekonomiku v posledním roce a půl poškodily i masové protesty namířené proti Erdoganově omezování svobod či těžební neštěstí, při němž zemřely přes tři stovky horníků.

Proti Erdoganově tužbě Turecka jako ekonomické velmoci hovoří nejméně výhledy pro letošní rok. Ekonomika má zpomalit růst na zhruba 3,2 procenta po loňských 4 procentech. Růst spotřebitelských cen zrychlil na 9,3 procenta, schodek běžného účtu platební bilance se v červnu prohloubil na 4,1 miliardy dolarů z 3,5 miliardy o měsíc dřív. Faktor pro další oslabení liry. Proti sobě stojí potřeba postrčit ekonomiku a strach z opětovného rozpoutání prudkého růstu cen, zdražení potravin, dalších nepokojů.

Erdogan ale růst ekonomiky bude potřebovat, a pokračovat tak bude tlak na tureckou centrální banku. Ta v lednu skokově zvýšila základní úrokovou sazbu na 10 procent z méně než poloviny kvůli prudkému oslabování turecké liry. Od té doby povolila opratě již o 1,75 procenta. V příštích třech měsících lze očekávat další pokles o nejméně další půlprocento. Na tlak na centrální banku a nejistotu ohledně budoucích politických pořádků v zemi přitom už odchodem reagují investoři.

Gaza, Sýrie, Irák

Rizikem pro tureckou ekonomiku je i vývoj v okolí: boje v Pásmu Gazy, situace v Sýrii i konflikt v Iráku, který se vymkl kontrole. Jeho dopad na tureckou ekonomiku je prudký. Prvních pět měsíců roku přineslo 12% růst vývozu Turecka do Iráku, červen už pětinový meziroční propad. Podle ekonomů to ještě není nic proti číslům, která o tureckém vývozu do Iráku přijdou za červenec a srpen.

V politické rovině pak „vadí“ dřívější Erdoganova slova. Ten například podpořil krátkou vládu Muslimského bratrstva v Egyptě, v červenci pak označil nastupujícího egyptského prezidenta Abda al-Fattáha as-Sísího za tyrana. Začátkem srpna zase prohlásil, že Izrael jde za stejným snem jako Hitler, který chtěl v Německu vládu árijské rasy. Zatímco z amerického ministerstva zahraničí zaznělo, že Erdogan na novém postu ještě více poškodí pozici Turecka ve světě, ten prohlašuje, že z něj učiní velmoc.

Podle kritiků měla turecká volba prezidenta daleko k demokracii. Stačí vzpomenout na manipulované předvolební průzkumy, blokování sítí Facebook a Twitter. Z Evropské komise – Turecko se uchází o členství v EU – zaznělo doufání, že Erdogan bude respektovat všechny skupiny obyvatel Turecka, zejména z pohledu náboženského vyznání.

Erdogan v roce 2002 nastoupil s vidinou země jako islámské velmoci. To byl prudký obrat proti tomu, co si přál Mustafa Kemal Atatürk, zakladatel moderního tureckého státu, jehož stoleté trvání chce Erdogan slavit na postu v zemi nejvyšším. Pro populaci čítající 77 milionů lidí, a to převážně muslimů, bude muset při svých plánech hospodářského rozmachu najít model, který ustojí islám a případné členství v Evropské unii.