KULTURNÍ TIPY

O tvůrcích názorů libých české vlasti porůznu

KULTURNÍ TIPY
O tvůrcích názorů libých české vlasti porůznu

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Kdo jednou miloval, chtěl by furt

Filip Nuckolls patří k divadelním režisérům, kteří mají cit pro literární předobraz, jejž se rozhodnou adaptovat pro jeviště. To zároveň znamená, že patří k autorům, kteří umějí číst, a ještě navíc si o přečteném něco svedou myslet a s vymyšleným dále umně pracovat. Coby někdejší šéf ústeckého Činoheráku to dokazoval naposled v minulé sezoně svým podílem na inscenacích Kafkova Zámku či Cervantesova Důmyslného rytíře Dona Quijota. Aktuální jeho pokus je opět ambiciózní: zachytit, pořád ještě v roce kulatého výročí konce druhé světové války, asi nejdůležitější beletristický text, který se k onomu jaru před sedmdesáti lety vztahuje – Škvoreckého Zbabělce. Kdo by je neznal, je to příběh malých dějin vklíněných do velkých: aneb je důležitější, aby se Evropa po šesti letech přestala vyhlazovat, nebo aby Danny Smiřický konečně smočil?

Josef Škvorecký – Vladimír Fanta: Zbabělci. Režie: Filip Nuckolls, dramaturgie: Daniela Jirmanová, scéna: Lukáš Kuchinka
Hrají: Vojtěch Říha, Norbert Lichý, Michal Sedláček, Milan Cimerák a další. Premiéra v Divadle Petra Bezruče v Ostravě 16. 10., reprízy 11., 14. a 28. 11. www.bezruci.cz

Kdo jednou imigroval, imigroval opodál

Bernard Šafařík je filmař našinci patrně neznámý – stejně jako jsou témuž pořád málo známy dějiny zdejší emigrace. Byť třeba jen té novější, která se týká právě Šafaříka. Z Československa odešel zjara roku 1968 do Švýcarska, kde konečně směl studovat. Věnoval se literatuře a filozofii, ale nakonec se zaměřil na film. Od země svého původu se ve svém uvažování a díle nikdy neodtrhl. Po sametové revoluci točil dokumenty o kamarádovi Pavlu Landovském, o české chalupářské a taneční povaze či o dějinách československých špionů za minulého režimu. Ale v polovině 80. let natočil dva hrané filmy, v nichž pojednal své zkušenosti emigranta v novém světě a neznámé kultuře. Ani jeden z nich se nepovedl (ostatně proto Psí dostihy i Chladný ráj zůstávají neznámou kuriozitou), ale těžko letos ve veřejnoprávní televizi vysílat něco přiléhavějšího.

Snímek Chladný ráj vysílá ČT Art 20. 10. od 20.20. Režie: Bernard Šafařík. Hrají: Nohemi Dragonné, Julius Effenberger, Berta Alig a další.

Romové se fotografují super, zvlášť zblízka

Švýcarsko ještě jednou, jinak i podobně: právě původem švýcarská fotografka Iren Stehli odešla do Prahy, vystudovala zde FAMU a dlouhodobě v tuzemsku pracuje. Její práce má od počátku charakter ucelených fotografických esejů, které vypovídají o lidech a jejich prostředí v delších časových úsecích, a tak je příhodné si pro ně vypůjčit termín ze světa filmového dokumentu – časosběrné. Patrně také proto aktuální výstava, uspořádaná u příležitosti festivalu časopisu Fotograf letos na téma dokument, uvádí zrovna autorčin cyklus ze života pražské Romky Libuny, kterou fotografka snímala na třicet let, a to až do chvíle Libuniny předčasné smrti. Asi není třeba zdůrazňovat, že pohled cizích očí na problém, který v tuzemsku dlouhodobě hnisá (třebaže letos byl přebit jinými tématy), může být jedině osvěživý, ať už jeho umělecký výsledek jakýkoli.

Iren Stehli: Libuna a jiné eseje. Kurátorka: Magdalena Juříková. Výstava Galerie hlavního města Prahy v Domě fotografie trvá do 24. 1. 2016. www.ghmp.cz

Schránky hluchoněmé. Zkusím jít do sklepa

Ladislav Zedník patří k autorům, kteří vždy budou čelit kuriozitě svého životopisu: básník s dýmkou, jenž vystudoval geologii a paleontologii. Ačkoli jeho robustní postava ty konotace popírá, biograficky je zřejmé, že právě v Zedníkovi má česká literatura svého Indianu Jonese. Vzdělance, od něhož si slibuje dobrodružství. Dosavadní sbírky takové jsou, přinejmenším v tom smyslu, že jsou různorodé a nespoléhají na postupy, které autorovi dřív zafungovaly. Ostatně je to znát už z jejich názvů, které od přešlechtěného (Zahrada s jabloněmi a dvěma křesly) přešly k jednodušším hříčkám (Neosvitly), až napotřetí v právě vydané knize došlo na bezmála prosté oznámení: Město jeden kámen. Zůstala vážnost jinakosti: „Evoluce v rychlovarné konvici. Voda se hřála, až ožila v buňkách. / (…) Bylo to silné a výmluvné / zpevnění smyslu a výrazu.“

Ladislav Zedník: Město jeden kámen. Vydalo nakladatelství Dauphin roku 2015. 100 s. 228 Kč. www.dauphin.cz

16. října 2015