O tvůrcích názorů libých české vlasti porůznu
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.
Kdo jednou miloval, chtěl by furt
Filip Nuckolls patří k divadelním režisérům, kteří mají cit pro literární předobraz, jejž se rozhodnou adaptovat pro jeviště. To zároveň znamená, že patří k autorům, kteří umějí číst, a ještě navíc si o přečteném něco svedou myslet a s vymyšleným dále umně pracovat. Coby někdejší šéf ústeckého Činoheráku to dokazoval naposled v minulé sezoně svým podílem na inscenacích Kafkova Zámku či Cervantesova Důmyslného rytíře Dona Quijota. Aktuální jeho pokus je opět ambiciózní: zachytit, pořád ještě v roce kulatého výročí konce druhé světové války, asi nejdůležitější beletristický text, který se k onomu jaru před sedmdesáti lety vztahuje – Škvoreckého Zbabělce. Kdo by je neznal, je to příběh malých dějin vklíněných do velkých: aneb je důležitější, aby se Evropa po šesti letech přestala vyhlazovat, nebo aby Danny Smiřický konečně smočil?
Josef Škvorecký – Vladimír Fanta: Zbabělci. Režie: Filip Nuckolls, dramaturgie: Daniela Jirmanová, scéna: Lukáš Kuchinka
Hrají: Vojtěch Říha, Norbert Lichý, Michal Sedláček, Milan Cimerák a další. Premiéra v Divadle Petra Bezruče v Ostravě 16. 10., reprízy 11., 14. a 28. 11. www.bezruci.cz
Kdo jednou imigroval, imigroval opodál
Bernard Šafařík je filmař našinci patrně neznámý – stejně jako jsou témuž pořád málo známy dějiny zdejší emigrace. Byť třeba jen té novější, která se týká právě Šafaříka. Z Československa odešel zjara roku 1968 do Švýcarska, kde konečně směl studovat. Věnoval se literatuře a filozofii, ale nakonec se zaměřil na film. Od země svého původu se ve svém uvažování a díle nikdy neodtrhl. Po sametové revoluci točil dokumenty o kamarádovi Pavlu Landovském, o české chalupářské a taneční povaze či o dějinách československých špionů za minulého režimu. Ale v polovině 80. let natočil dva hrané filmy, v nichž pojednal své zkušenosti emigranta v novém světě a neznámé kultuře. Ani jeden z nich se nepovedl (ostatně proto Psí dostihy i Chladný ráj zůstávají neznámou kuriozitou), ale těžko letos ve veřejnoprávní televizi vysílat něco přiléhavějšího.
Snímek Chladný ráj vysílá ČT Art 20. 10. od 20.20. Režie: Bernard Šafařík. Hrají: Nohemi Dragonné, Julius Effenberger, Berta Alig a další.
Romové se fotografují super, zvlášť zblízka
Švýcarsko ještě jednou, jinak i podobně: právě původem švýcarská fotografka Iren Stehli odešla do Prahy, vystudovala zde FAMU a dlouhodobě v tuzemsku pracuje. Její práce má od počátku charakter ucelených fotografických esejů, které vypovídají o lidech a jejich prostředí v delších časových úsecích, a tak je příhodné si pro ně vypůjčit termín ze světa filmového dokumentu – časosběrné. Patrně také proto aktuální výstava, uspořádaná u příležitosti festivalu časopisu Fotograf letos na téma dokument, uvádí zrovna autorčin cyklus ze života pražské Romky Libuny, kterou fotografka snímala na třicet let, a to až do chvíle Libuniny předčasné smrti. Asi není třeba zdůrazňovat, že pohled cizích očí na problém, který v tuzemsku dlouhodobě hnisá (třebaže letos byl přebit jinými tématy), může být jedině osvěživý, ať už jeho umělecký výsledek jakýkoli.
Iren Stehli: Libuna a jiné eseje. Kurátorka: Magdalena Juříková. Výstava Galerie hlavního města Prahy v Domě fotografie trvá do 24. 1. 2016. www.ghmp.cz
Schránky hluchoněmé. Zkusím jít do sklepa
Ladislav Zedník patří k autorům, kteří vždy budou čelit kuriozitě svého životopisu: básník s dýmkou, jenž vystudoval geologii a paleontologii. Ačkoli jeho robustní postava ty konotace popírá, biograficky je zřejmé, že právě v Zedníkovi má česká literatura svého Indianu Jonese. Vzdělance, od něhož si slibuje dobrodružství. Dosavadní sbírky takové jsou, přinejmenším v tom smyslu, že jsou různorodé a nespoléhají na postupy, které autorovi dřív zafungovaly. Ostatně je to znát už z jejich názvů, které od přešlechtěného (Zahrada s jabloněmi a dvěma křesly) přešly k jednodušším hříčkám (Neosvitly), až napotřetí v právě vydané knize došlo na bezmála prosté oznámení: Město jeden kámen. Zůstala vážnost jinakosti: „Evoluce v rychlovarné konvici. Voda se hřála, až ožila v buňkách. / (…) Bylo to silné a výmluvné / zpevnění smyslu a výrazu.“
Ladislav Zedník: Město jeden kámen. Vydalo nakladatelství Dauphin roku 2015. 100 s. 228 Kč. www.dauphin.cz