Americkým majitelům vozů s podvodným měřením emisí nabídl německý Volkswagen odškodné, případně i výhodné odkoupení. Evropským zákazníkům nenabídl přes urgence Evropské komise nic. V Česku nebyla o nějakém odškodném ani řeč.

Reakce VW na podvod Dieselgate je úplně přirozená. Automobilka ví, co dělá. Hraje podle toho, co jí kdo dovolí. Ví, že Amerika má kulturu žalob spotřebitelů, které by pro ni mohly být drahé a na zámořském trhu až likvidační. Nejenže by ve finále po soudních verdiktech, které často ukládají exemplární odškodné, zaplatila víc, než teď dává dobrovolně. Ty spory by se stále dokola točily ve veřejném prostoru a poškozovaly by značku.

Šance na odškodné se rýsuje i britským majitelům podvodných aut. Ani tady původně VW přitom nechtěl nic platit.

Právnická firmy Harcus Sinclair oznámila začátkem roku hromadnou žalobu na německou automobilku. Podepsalo se pod ni 35 tisíc majitelů aut s podvodným měřením emisí. Každý den přibývá zhruba 500 nových žalujících. Celkově už to je 100 tisíc z celkových 1,2 milionu dotčených aut ve Velké Británii. Kombinace sebevědomého zákazníka, dravých právníků a dobrých zákonů funguje jako spolehlivá záruka dobrého chování obchodníků ke svým klientům.

A platí to, kdykoliv kdekoliv vytáhneme peněženku. Přes ni volíme, jak se k nám budou obchodníci chovat. Když jsme nároční, znalí, sebevědomí a kritičtí, dostaneme nejlepší poměr cena/kvalita. Když se neorientujeme, nevíme přesně, co chceme, dostaneme pravý opak.

Šéfové vlád zemí střední Evropy včetně Bohuslava Sobotky teď rozjeli kampaň proti tomu, že potravinářské řetězce nabízí svým středoevropským zákazníkům horší kvalitu potravin často za vyšší ceny než v západní Evropě.

Agentura STEM/MARK teď přinesla průzkum, který ukazuje, že si za to hodně můžeme sami. Více než 70 procent Čechů se považuje za spotřebitele druhé kategorie. Zároveň ale přiznávají, že si vybírají spíš podle ceny než kvality. Jen dvě třetiny lidí zavrhnou značku nebo výrobek, který je zklamal. Třetina ho klidně koupí znovu. Kromě orientace na cenu považují lidé za hlavní důvody horší kvality špatnou ochranu zákazníků zákony a slabé sebevědomí.

Firmy mají určitě ještě výrazně detailnější a lepší marketingové průzkumy. Mají Čechy jako klienty přečtené a podle toho se chovají.

Přednost ceně před kvalitou už se dnes nedá hájit tím, že jsme chudá země a na jídlo musíme vydávat větší část rodinných účtů než bohatší lidé ze západní Evropy. Za jídlo utratíme 16,6 procenta rodinného rozpočtu. Průměr Evropské unie je 12,3 procenta. Němci dají za potraviny 10,3 procenta. Francouzi nebo Italové, kteří si na kvalitě a kultuře jídla zakládají nejvíc v Evropě: 13,3 a 14,3 procenta.

Priority máme zjevně někde jinde než kvalitní jídlo. Za alkohol, tabák a drogy utratí Češi hned po Estoncích vůbec největší část svých rodinných účtů: 8,4 procenta. Průměr Unie je ani ne poloviční, 4 procenta. Francouzi, Italové, Britové i Němci jsou pod tímto průměrem. Za jídlo tedy průměrná česká rodina platí jen dvakrát víc než za závislosti.

Stanovení cen pro konkrétní trh je alchymie. Zásadní roli ale hraje to, že firmy mají své zákazníky přečtené a podle toho se k nim chovají. Náročnost hraje zásadní roli. Ještě nedávno stála v Česku průměrná konfekce střední třídy víc než v jinak podstatně dražší Británii, Francii nebo Německu. Firmy věděly, že si to mohou dovolit, protože nepříliš orientovaní Středoevropané často mylně považovali střední proud za luxus.

Dnes v éře e-shopů rozesílajících po celé Evropě a internetových srovnavačů nikdo nemusí být dobrovolně obětí takových praktik.

Kdo ale nemá přehled a sebevědomí, úplně přirozeně se tou obětí stane. Podobné to bylo s vysokými bankovními poplatky, než se z nich stalo téma veřejné debaty. Lidé kvůli nim neutíkali do jiných bank, takže je finanční domy nic netlačilo snižovat.

To, že nejsme moc nároční, se ukazuje nejen v obchodě, ale i v politice. Francouzi odepsali během pár dní favorita prezidentských voleb Francoise Fillona poté, co vyšlo najevo, že vyplácel manželce peníze za práci, kterou až tak moc nedělala. Šlo zhruba o 25 milionů korun. Důvěru lidí úplně dorazilo, když vyšlo najevo, že sponzoři koupili Fillonovi dva obleky, celkově 380 tisíc korun. Andrej Babiš tady už dva měsíce stále zůstává nejpopulárnějším politikem navzdory vážným podezřením o původu jeho osobních legálních příjmů a z daňových úniků v milionech korun.

Dokud nebudeme sebevědomí, kritičtí, informovaní a nároční, zůstaneme zemí nízkých platů, vysokých cen a špatné kvality. Každý dělá to, co mu ostatní dovolí.