Britská veřejnoprávní televize BBC dostála zákonu a zveřejnila platy svých lidí přesahující 150 tisíc liber ročně (4,5 milionu korun). Děje se to v pravidelných intervalech a vždycky to rozjede živou veřejnou debatu. Na tom není nic překvapivého. Každého konkrétní příjmy veřejně známých lidí, kteří jsou každý den na očích, zajímají a každý, kdo může jejich výkon a přednosti soudit, si dělá vlastní názor, jestli je odměna tomu výkonu odpovídající. Ať už se to týká politiků, bankéřů, novinářů, herců, nebo hvězd showbyznysu, což jsou profese, které jsou ve veřejném prostoru nejvíce propírány. 

U soukromých firem je to jednoduché. Je to čistý byznys. Firma platí lidem takovou částku, která odráží míru přesvědčení o jejich hodnotě. Výška platů je ovlivněna celou řadou trendů. Vzácností schopností a dovedností počínaje a konkurencí v příslušném oboru a hodnotou, kterou konkrétní člověk firmě přináší, konče. 

Veřejný sektor, financovaný z peněz daňových poplatníků nebo koncesionářských poplatků, jako je tomu v případě BBC, je výrazně složitější. Harmonie a optimální nastavení příjmů se tady hledají podstatně obtížněji. V zásadě platí, že příjmy by měly být konkurenceschopné ve srovnání s tím, kolik se vydělává na srovnatelných pozicích v soukromých firmách. Na váhy je samozřejmě třeba přihodit i další hodnoty, jako je například míra jistoty místa, která je ve veřejném sektoru nesrovnatelně vyšší. Nebo velké množství kontaktů, informací a sociálního kapitálu, jež může člověk na takovém místě získat a pak výhodně prodat v soukromém byznysu. Pokud by byly příjmy ve veřejném sektoru při započtení všech dalších předností výrazně méně atraktivní, moc schopných lidí by nepřitahoval. 

Lékaři ve veřejných nemocnicích by neměli brát výrazně méně než ti v soukromých. Podobně jako učitelé. Guvernéři centrálních bank a šéfové regulátorů finančních trhů by měli mít důstojné platy ve srovnání s bankéři. Soudci by měli mít platy nepříliš odlišné od ostatních právnických profesí. 

Samostatnou kapitolou jsou politici. Ti mají téměř ve všech zemích platy ve srovnání s obrovskou zodpovědností, již na sebe vzali, velmi nízké. Ale nesnaží si je zvýšit, protože vědí, že je to mezi voliči velmi nepopulární. Proto jsou politické funkce vnímány spíš jako veřejná služba. 

U veřejnoprávních médií dávalo smysl, když příjmy jejich hvězd byly konkurenceschopné ve srovnání s platy hvězd médií soukromých. Druhá liga by těžko přitáhla pozornost diváků a posluchačů. V rovnostářském prostoru kontinentální Evropy to zní zvláštně, ale anglosaská média dlouhodobě fungovala na stejném principu jako showbyznys. Na systému hvězd.

Ten, kdo dokázal přitáhnout pozornost diváků, posluchačů nebo čtenářů a byl populární, dostával mnohonásobně vyšší plat než jeho kolega, který třeba formálně dělal podobnou práci, ale neměl „jméno“ a publikum. Hvězdy braly často násobně víc než jim nadřízení mediální manažeři. Platy ve stovkách tisíc až jednotkách milionů liber patřily do repertoáru. 

BBC dlouhodobě systém hvězd stínovala. Seznam 96 jmen, která vydělávají ročně víc než britská premiérka Theresa Mayová, tomu odpovídá. I násobné rozdíly v příjmech na seznamu. Jednička bere 2,25 milionu liber ročně (67,5 milionu korun). Dvojka o 400 tisíc liber méně (12 milionů korun). Trojka polovinu příjmů dvojky a tak to jde dál. 

Nad žebříčkem se dá vést spousta smysluplných debat. Třeba o tom, jestli dnes systém platů veřejnoprávních hvězd v čase vážných ekonomických problémů soukromých médií skutečně stínuje platy jejich hvězd. Jestli by náhodou koncesionáři vzhledem k novým podmínkám v médiích nebyli schopni stejnou produkci pořídit za nižší cenu. Stejně tak se dá rozebírat, proč jsou v první pětce hned tři moderátoři zábavních pořadů a jen jeden ze zpravodajství. 

Proč obecně baviči s velkým náskokem dominují? Zábava je dnes zřejmě veřejná služba. A proč hvězdy hard talk rozhovorů, které jsou skutečně schopné přitlačit politiky k odhalení jejich záměrů, nejsou těmi nejlépe placenými hvězdami, když přesně to by měla být ta veřejná služba? 

Místo toho se rozebírá, proč jsou v drtivé většině v první desítce starší bílí muži. Proč je tam jen jediná žena, a to s příjmem 450 tisíc liber ročně (13,5 milionu korun) na deváté příčce. Proč je v těch 96 vyvolených jen 34 procent žen. Deset zaměstnankyň BBC se dokonce chystá kvůli platové nerovnosti podat žalobu.

Je to výstižná ukázka, jak genderová posedlost a vůbec posedlost identitou vytěsňují výrazně důležitější témata, která hvězdný list BBC provokuje. Vtipné je, že BBC sama genderovou ideologii ve svých programech horečnatě káže – a sama na ni kašle.