Ti, kdo si ráno 3. září přivstali, aby v přímém přenosu viděli velkou vojenskou přehlídku v Pekingu, byli odměněni opravdu působivou podívanou. Čína zvládla tuto akci na jedničku, avšak nešlo zdaleka jen o prezentaci moderních zbraní (ačkoli ty asi přitáhly největší pozornost), protože čínské vedení se rozhodlo přehlídku využít i pro vyslání politických signálů světu.

Stříbrná kulka proti letadlovým lodím

Začněme však přece jen představením vojenské techniky, neboť přinejmenším několik typů je opravdu hodno pečlivého zkoumání. Poprvé byla veřejně k vidění balistická raketa DF-21D, o níž se hovoří jako o „stříbrné kulce“, která má překonat americký triumf v podobě letadlových lodí. Tato protilodní zbraň, jejíž dosah se dle různých odhadů pohybuje mezi 1500 a 2100 km, nese manévrující hlavici, jejíž koncové navádění, přesnost a rychlost mají umožnit, aby raketa mohla zasáhnout i pohybující se hladinový cíl. O tom, zda jde o reálně funkční prostředek, nebo o skvěle promyšlenou psychologickou zbraň (jež má Američany oklamat a odstrašit), se již řadu let vedou na Západě ostré diskuse, aniž by se na tom nejlepší experti shodli. Jisté ale je, že tato přehlídka jim dala další námět k debatám, protože jako absolutní premiéra se objevila raketa DF-26, vylepšená verze předchozího typu o dosahu přes 3000 km. To postačuje na zasažení americké základny na Guamu a dle prohlášení komentátora přehlídky dokáže i DF-26 zaútočit na lodě.

Objevila se i zcela nová balistická raketa DF-16, patřící mezi zbraně krátkého doletu (do 1000 km), nebo střela proti pozemním cílům DF-10 s plochou dráhou letu a dosahem přes 1500 km. Námořní síly prezentovaly mj. novou protilodní okřídlenou střelu YJ-12, jež nabízí dolet snad až 400 km a dosahuje možná i trojnásobku rychlosti zvuku. Rozhodně je toho více než dost, o čem teď mohou USA a asijské země přemýšlet.

Vzhledem k tomu, že se Peking nachází ve vnitrozemí, ovšem nemohlo být představeno to, co dnes tvoří asi nejdůležitější faktor měnícího se rozložení sil v Tichomoří. Čína si totiž získává pozornost stavbou moderních válečných lodí a zjevně směřuje k tomu, aby zbudovala loďstvo schopné měřit se s tím americkým. Objevují se dokonce odhady, že by v dohledné době mohli Číňané z hlediska počtu lodí US Navy i předstihnout.

Adresáti: Japonsko, Západ, Čína

S působivým čínským zbrojením ale hodně kontrastují hromadící se ekonomické potíže země, které reálně hrozí krach akciového a realitního trhu. Dříve impozantní „růst růstu“ ekonomiky se zadrhává, nároky generálů a admirálů „Říše draka“ ovšem stále rostou. Přehlídku lze proto chápat i jako projev snah zakrýt tyto problémy, odpoutat pozornost domácího publika i světa a demonstrovat sílu, nebojácnost a ambice Číny. V tom se přehlídka v Pekingu alespoň částečně podobá té, která se v květnu odehrála v Moskvě.

Jedním z hlavních „adresátů“ této zprávy mělo být nepochybně Japonsko, jelikož koneckonců šlo o oslavu vítězství v krvavé válce s Japonci. Vzhledem ke změnám v bezpečnostní politice, jež se nyní odehrávají v Tokiu, není moc překvapivé, že se Čína snaží vyslat varování směrem k tomuto „dědičnému nepříteli“. Nabízí se však i otázka, jestli to nebude pro Japonsko naopak spíše potvrzení obav a motivace pro další zbrojení.

Význam působivé přehlídky v Pekingu by se ovšem rozhodně neměl omezit jen na vojenskou, resp. mezinárodně-bezpečnostní rovinu. Vysoce důležitý (přestože většinou médií opomíjený) byl totiž i signál v dimenzi vnitřní politiky, určený jak pro svět, tak pro domácí publikum. Lze říci, že přehlídka měla v symbolické rovině demonstrovat pevné postavení nynějšího čínského stranického establishmentu a jeho spojenectví s armádou.

Na Západě je pořád zakotvena naprosto zavádějící představa, že Komunistická strana Číny má absolutně dominantní pozici a její vedení může autokraticky a bez jakýchkoli omezení ovládat celou zemi. Realita je ovšem od této představy hodně vzdálená, jelikož ve skutečnosti se musí strana ohlížet na zájmy dalších mocných aktérů, z nichž na prvním místě stojí právě ozbrojené síly, které disponují skutečně velkou ekonomickou a politickou silou. Zajistit si podporu armády je prioritním úkolem každého čínského vedení.

Na tomto místě je třeba připomenout události z března 2012, kdy vyvrcholil boj o následnictví na nejvyšších postech. Frakce neomaoistů, v jejímž čele stál velitel policie Čou Jung-kchang, se pokusila o ozbrojený převrat, jenž měl odstavit od moci umírněné pragmatické křídlo, které vedl tehdejší čínský prezident Chu Ťin-tchao. V noci z 19. na 20. března 2012 pučisté obsadili část vládních budov v Pekingu, ale generalita se postavila jednoznačně na stranu pragmatiků a především díky její loajální pozici byl převrat potlačen.

„Střídání stráží“ ve vedení strany pak proběhlo poklidně a moci se ujal Si Ťin-pching, jenž má ze všech stranických vůdců údajně nejlepší vztahy s ozbrojenými silami. Nelze se divit, neboť jim je patrně zavázán jako žádný z jeho předchůdců. Navzdory skřípání v čínské ekonomice je rozpočet armády každým rokem navyšován a chystá se komplexní reforma, díky níž by se měl čínský armádní kolos konečně přesunout do 21. století.

Zmenšení armády o 300 000 mužů, které bylo ohlášeno na přehlídce, ve skutečnosti představuje jeden z prvků této reformy, jež směřuje k profesionální, kvalitně vycvičené armádě, v níž jsou počty vojáků podružné. Přednost dnes patří letectvu a námořnictvu, naopak do pozadí ustupují pozemní síly, kterých se ona redukce (důvtipně podávaná jako součást „mírových snah“) bude především týkat. Má se zcela změnit i velitelská struktura, z níž má vzejít jednotné velení; zde se Čína nepochybně inspirovala americkým vzorem.

Přehlídka tak demonstrovala partnerství stranického a vojenského vedení Číny a jejich ambice udržet armádu jako integrální prvek stability a rozvoje ČLR. Je však zřejmé, že zemi teď čekají nelehké časy, jelikož loď jménem Čína bude nejspíše muset proplout bouří ekonomické krize. Bude i nadále možné uspokojovat všechny požadavky vojáků? A uchová si prezident Si Ťin-pching svou zatím pevnou pozici? Jisté je, že události v Číně bychom měli sledovat velmi pečlivě, protože jejich následky nepochybně ovlivní celý svět.

Publikováno na Echo24.cz