Proces impeachmentu, tedy ústavní žaloby na prezidenta, znamená sesazení demokraticky zvolené hlavy státu a v amerických dějinách se rozběhl jen třikrát, a tak je pochopitelné, že k němu média přistupují s patřičnou vážností. Nepřetržitý přímý přenos, panely plné expertů, historické paralely a retrospektivy, průběžné online aktualizace, v pohyblivém pruhu písmen pod moderátory blikají slova jako „ALERT“, „BREAKING“, „PRÁVĚ SE DĚJE“, prostě plná paráda. Od událostí, kvůli nimž média vyhlašují podobné výjimečné stavy, se ovšem impeachment liší v jedné zásadní věci: chybí zpravodajská událost. Nedozvíte se nic nového.

Všichni vědí, co se stane. Sněmovna reprezentantů odhlasuje články impeachmentu, tedy žaloby. Odhlasuje ji po stranické linii – všichni republikáni budou proti a prakticky všichni demokraté pro. Možná se někteří odtrhnou, což je ta jediná informace, kterou může zpravodajství přinést, ale na výsledek to mít vliv nebude. Muselo by jich být šestnáct, a to nebude. Pak bude následovat soud v Senátu, při němž republikánská většina žalobu zamítne. Hotovo. Po půl roce si na to nikdo nevzpomene.

O čem tedy vysílat? Pustíte si CNN a zpravodajka z Kongresu sděluje moderátorovi: „Máme informaci, že kongresmanky demokratické strany se mezi sebou dohodly, neformálně, že si na dnešní den všechny vezmou tmavé šaty. Má to symbolizovat vážnost situace.“ Všichni pokyvují hlavami, obočí zdvižená, a tráví význam té informace. Když prezident četl v Kongresu zprávu o stavu unie, vzaly si tehdy kongresmanky bílé šaty, dává tu zprávu pro diváky do kontextu jeden z moderátorů. Ano, to je pravda, přikyvují moderátoři a oslovují se křestními jmény. Pochopitelně jen ženy, muži nosí většinou stále tmavé oblečení, doplňuje jeden.

Tak televizi vypnete, protože co můžete dělat jiného? A podíváte se na Twitter. Tweety prezidenta Trumpa jsou vyčerpávajícím obrazem nálady mezi republikány. V posledních dnech totiž kromě vlastní obvykle bohaté produkce také retweetoval kdekoho, kdo ho podporoval, takže minulý čtvrtek zaplavil publikum celkem 123 tweety. Moderátoři nechali tu číslici promítnout na digitální tabule za svými zády a komentátoři o tom psali komentáře. Přiznávají tím, že jsou páté kolo u vozu, že je nikdo nemusí číst a poslouchat, stačí sledovat Twitter. Ale nemohou si pomoct.

Trumpovu proudu tweetů je rovněž radno se vyhnout. „Hon na čarodějnice! Podvodný proces! Demokraté nenávidí americký lid! Je to nefér! Prezident Trump neudělal nic špatného! Adam Schiff je podvodník a lhář!“ A tak to jde den za dnem, měsíc za měsícem. Tak nějak už víte, co chce říct.

Pro opačný pohled najedete na účet Jennifer Rubinové, komentátorky Washington Post, která se z extrémně dogmatické republikánky v letech George W. Bushe a Baracka Obamy přerodila ve stejně extrémně dogmatickou bojovnici proti Trumpovi. „Měli bychom 18. prosinec vyhlásit státním svátkem,“ čtete, „dnem impeachmentu, kdy uctíváme hrdiny a čteme na každém veřejném prostranství články impeachmentu.“

To je protitrumpovská intelektuální opozice ve svém nejvlastnějším živlu. Ukřivděná, že může mluvit jen prostřednictvím Washington Post, místo aby ji lidé museli poslouchat na každém náměstí. Ochotná přednášet a poučovat až do roztrhání těla, jistá si ve víře, že když budou to, co říkali doteď, opakovat pomaleji a hlasitěji, tak se lid konečně přikloní na jejich stranu.

Takže zavřete i Twitter.

A přitom to, co zavdalo podnět k impeachmentu, není triviální. Prezident Trump se snažil využít úřadu k tomu, aby přiměl cizí zemi, aby trestně vyšetřovala syna jeho politického soupeře. Případ je celkem dobře zdokumentován. Obrana Bílého domu nejapná, procedurální námitky v zásadě irelevantní. Nejsilnější argument obhajoby – že se skutek nestal, tedy že k zadržení Kongresem schválené vojenské pomoci Ukrajině nakonec nedošlo – je velmi slabý. Protože ji Bílý dům uvolnil právě až tehdy, když zavětřil, že celá věc se dostane ven.

Proč tedy to zívání?

Impeachment je politický proces. Důvody jsou v ústavě definované vágně, „zločiny a prohřešky“ je to, co senátoři usoudí. A ti neusoudí, že k nim došlo, pokud je k tomu nedotlačí veřejné mínění. A to se za celou dobu od chvíle, kdy demokraté odstartovali vyšetřování směřující k impeachmentu, nepohnulo. Podle některých průzkumů dokonce naopak – odvolání Trumpa z úřadu podporuje možná ještě méně lidí než před dvěma měsíci.

Jak toho demokraté dosáhli? První a nejdůležitější důvod je ten, že jsou v roli dítěte, které se na koupališti bavilo voláním o pomoc. A udělalo to tolikrát, že když se opravdu topilo, lidé mu nevěřili. Demokraté se upnuli k odstranění Trumpa z úřadu prakticky od noci, kdy byl zvolen. Buď impeachmentem, nebo procesem podle pětadvacátého dodatku ústavu, když většina jeho kabinetu prohlásí prezidenta za nekompetentního. Tato snaha anulovat výsledek demokratických voleb nikdy nezískala většinovou podporu. O to víc se k ní někteří demokraté upínali – skoro jako by jí dávali přednost před před tím, porazit Trumpa ve volbách, jako by instinktivně považovali byrokratická a kvazijustiční rozhodnutí za nějak lepší než přisprostlé volby. Minulý týden dokonce jedna demokratická kongresmanka v televizním rozhovoru spekulovala o možnosti, že Trump bude znovuzvolen a oni ho ústavně obžalují znovu.

Minulé týdny pak přinesly další závaží v podobně zprávy generálního inspektora ministerstva spravedlnosti Michaela Horowitze o vyšetřování Trumpovy kampaně. Ten zdokumentoval především flagrantní zneužívání zákona při odposlouchávání Cartera Page, bývalého aktivisty Trumpovy kampaně. V žádostech, které FBI podávala ke speciálnímu soudu FISC, který odposlechy povoluje, Horowitz napočítal celkem sedmnáct závažných chyb. Šlo mimo jiné o e-mail zfalšovaný právníkem FBI, o zamlčování informací svědčících v Pageův prospěch a o spoléhání se na neblaze proslulou Steeleovu složku. K samotnému rozhodnutí vyšetřovat Trumpovu kampaň Horowitz uvedl, že nenašel porušení předpisů, ale dodal, že tyto předpisy stanovují pro takto závažný krok velmi nízký práh.

Byla to velmi špatná zpráva pro hrdiny protitrumpovské #resistance, kteří vyšetřování FBI a konkrétně odposlouchávání Cartera Page a Steeleovu složku dlouhodobě obhajovali. Například pro bývalého ředitele FBI Jamese Comeyho a hlavně pro kongresmana Adama Schiffa, předsedu výboru pro rozvědky, který celý proces impeachmentu od začátku vedl. Ačkoli obvinění uvedené v článcích impeachmentu s ruským vyšetřováním přímo nesouvisí, Schiffova autorita byla vážně oslabena.

A do třetice demokraté odflákli samotný proces impeachmentu. Zdaleka nepředvolali všechny v úvahu připadající svědky. Mohli a měli bojovat o předvolání svědků majících k prezidentovi blíže než ti, kdo vypovídali. Na prvním místě bývalého národněbezpečnostního poradce Johna Boltona, který si podle shromážděných výpovědí a zřejmě i listinných důkazů záhy vytvořil názor, že to, co se děje kolem Ukrajiny, zavání velkým průšvihem – měl použít výrazu „drogový deal“.

Ale demokraté neměli čas. Za dva měsíce jim začnou prezidentské primárky a utopit je v impeachmentu si nemohou dovolit. A když navíc viděli, že čím déle vyšetřují, tím méně to veřejnost zajímá, zřejmě si řekli, lepší už to nebude, tak to rychle odhlasujme, ať to máme z krku.

Takže demokratům snad opravdu nezbude nic jiného než znovu prohrát prezidentské volby a zkusit impeachment ještě jednou a lépe.