To, že opozice nemluví jedním hlasem, není s ohledem na to, že ji tvoří mnoho stran, zrovna překvapení. Ale dlouho se předpokládalo, že všechny opoziční strany mají aspoň jeden společný jmenovatel: principiální odpor vůči vládě oligarchy. Poté, co komunisté Andreji Babišovi nedávno vypověděli podporu, se objevila teoretická možnost vládu shodit. Blok K2 (Piráti, STAN) i blok K3 (alias Spolu, tedy: ODS, KDU-ČSL, TOP 09) o Babišově vládě mluví podobně superkriticky.

Minulý týden se oba bloky domluvily, že společně navrhnou vyslovit této zoufalé vládě nedůvěru. Po včerejšku je společný postup v troskách, K2 se z něj stáhlo. A jako by nápad na vyslovení nedůvěry ještě přebilo radikálnějším návrhem: rovnou rozpustit sněmovnu. Tím by byl prezident donucen vypsat předčasné volby. Pirát Bartoš se pokusí vyšachovat prezidenta a dnes s tímto manévrem na Hradě osobně seznámí svou oběť.

Až na to, že Bartošovi nehrají čísla. Zatímco pro dříve avizované vyslovení nedůvěry stačí 101 hlasů – a ano, vláda to pak může dotáhnout v demisi až na začátek října k volbám –, Bartoš by pro svůj plán ve sněmovně potřeboval hlasů 120, od nichž je teprve ústavní většina. Řeči o dezertérech z vládního tábora (i při sevřeném hlasování opozice by jich bylo potřeba aspoň dvanáct, viz včerejší komentář kolegyně Lenky Zlámalové) mají zakrýt skutečnost, že odpadlíkům z ANO a ani z ČSSD předseda Pirátů nemá co nabídnout. Frakce ANO dosud vystupovala jako jedna žena, takové vypovězení loajality by byl od každého Babišova poslance naprosto radikální čin. Navíc obě vládní strany doufají, že současný útlum jejich popularity je dočasný, že až bude někdy během léta rozhodující část národa naočkována a naši superopatrní Arenbergerové si budou moci dovolit otevřít život, preference pro ANO i pro ČSSD se vzpamatují. (Úplně stejná úvaha vedla naopak opoziční bloky k úvahám vyvolat předčasné volby.) Potenciální přeběhlíci mezi nimi by se těžko mohli spoléhat na to, že je opozice zařadí na své kandidátky, natož že po konci Babišovy éry, který se bude podobat velkému krachu, nové elity zapomenou, s kým v nich mají tu čest.

Dokud ANO drží vládu, nemají jeho poslanci žádný důvod pomáhat s vypsáním předčasných voleb. Kdyby vládl přes svou úřednickou vládu Zeman, takový důvod by měli aspoň teoreticky. V ČSSD nemají dokonce ani jistotu, že nejstarší česká strana bude v příští sněmovně zastoupena. Totéž platí u šestice nezařazených poslanců, ani Trikolóra nemá jistotu, že po volbách ve sněmovně někoho mít bude. Už to je téměř sto hlasů proti rozpuštění sněmovny ve chvíli, kdy blokační menšina čítá 81 hlasů. A to jsme se ani nezačali zaobírat komunistickým klubem. Jednota mezi soudruhy také není, co bývala.

Je proto velmi pravděpodobné, že Ivan Bartoš jde dnes za prezidentem na Hrad vědomě s mrtvým návrhem. Samozřejmě že si nikdo z opozice v časech agónie Babišovy vlády nedovolí vypadat jako ten, kdo dá Babišovi odklad. Ale skutečná vůle změnit ještě do prázdnin, což je před řádnými volbami poslední možnost, vládu, v české politice prakticky není. Dokonce ani K3 si reálně nepředstavovala, že po hypotetickém úspěchu s vyslovením nedůvěry by ve Strakově akademii dovládl do října někdo jiný než ten nešťastník z Agrofertu.