Z české politiky odchází Miroslav Kalousek, největší veterán hned po Marku Bendovi. Zakladatel TOP 09 oznámil, že příští rok už nebude kandidovat. Svým krokem prý chce usnadnit snahy o předvolební koalice na pravém středu. Ale jak vyplyne z následujícího rozhovoru, zůstávají hluboké rozdíly především s ODS. Jak Kalousek hodnotí evropský plán obnovy, klimatickou politiku a ve své minulosti roky na ministerstvu financí či neschopnost nalomit Babišovu hegemonii?

Je to vaše rozhodnutí už nekandidovat jakási oběť na oltář spojování pravého středu?

Tak hlavně až vám někdy nějaký politik bude tvrdit, že se obětuje, tak mu to nevěřte. Všichni politiku děláme proto, že ji dělat chceme. To, o čem mluvíte, není oběť, je to něco, co udělat chci a co jsem si dal za úkol. Já si strašně přeji jednu kandidátku hodnotově ukotvených stran od středu doprava, chci, aby to byl vítězný projekt, který zemi vrátí demokratickou vládu. Lídři vedou nějaké rozhovory, a i když se dohodnou, ještě není vyhráno. Musí s tím souhlasit jejich členové a skalní voliči - a to znamená obrovskou práci v terénu. Desítky neformálních rozhovorů, veřejných setkání, vysvětlování, proč je dohoda nutná pro Českou republiku. A já už za ta léta v politice hodně vím. Takže vím, že dominantním problémem těchhle spojovacích procesů jsou osobní ambice a osobní animozity. Chci při té přesvědčovací práci v terénu být absolutně věrohodný, nemuset každému vysvětlovat, že já tu žádnou osobní ambici nemám.

Když už mluvíte o té animozitě – je to tak, že i vy sám jí dost mezi potenciálními partnery vzbuzujete?

Každá silná figura v politice - a já se za silnou figuru pokládám - má své odpůrce. Ale taky mám spoustu příznivců, pro které jsem velkou autoritou.

Někteří politici spřátelených stran s vámi ani nechtějí chodit na společné tiskovky. Prý jste moc sebestředný a negativistický.

Tohle jsem neslyšel. Pokud se někdo bojí konkurence, že na té tiskovce bude vypadat méně kompetentně, tak to je jeho problém - a ať tam nechodí. Ale jak říkám, mně teď záleží na tom, aby tu zase vznikla možnost pro vítěznou koalici demokratických stran.

Vás tím někdo pověřil, stát se šedou eminencí vznikajícího projektu?

Tím mě přece nikdo nemusí pověřovat. Doufám, že takových nás budou desítky.

Dobře. V jakém stavu pravý střed je, jsou dohody na spadnutí?

Není na co čekat. Krajské volby totiž o síle jednotlivých stran samozřejmě neřeknou vůbec nic. V jednotlivých krajích kandidují koalice, které se svým složením přizpůsobily sociálně-ekonomickým poměrům v daném kraji. Volby do sněmovny nejsou krajské volby, z těch obecně nelze mnoho vyvozovat. Pro mě poučný byl průzkum Medianu po evropských volbách: společnou kandidátku topky a STAN volilo 40 procent voličů STAN, kteří ho běžně volí v krajských volbách. A v celostátních volbách se s ním neztotožní.

Jaká spojenectví byste si představoval?

Před závorku zdůrazňuji, že já vyjednávání nevedu. Ale nic mi nebrání říci vám svůj názor: Jestli chceme moderní evropskou zemi místo oligarchie východního typu, těch pět demokratických subjektů se musí sejít maximálně na dvou kandidátkách. Jeden blok by tvořily tradiční, hodnotově ukotvené a čitelné strany, což je ODS, KDU a TOP 09 plus některé mimoparlamentní subjekty typu Hlas Pavla Teličky. Ten druhý blok bych pochopil jako logické partnerství Pirátů a STAN. Ono totiž STANu je hodnotové ukotvení v zásadě lhostejné. Je to profesní sdružení komunálních politiků. Žádná hodnotově ukotvená strana by přece nemohla říct: Půjdeme buď s Piráty, nebo s ODS. To může říct jen někdo, kdo sleduje profesní zájem, například pro obecní zastupitelstva, tedy co nejvíc pravomocí a peněz. Což je legitimní. STAN je pro Piráty ideální partner. Pokud by vznikly tyto dva bloky, sice programově odlišné, ale oba demokratické, pak snad mohou ve volbách získat tolik mandátů, aby spolu sestavily vládu.

Vy jste vícekrát s despektem mluvil o Pirátech. Ale v čem zásadním se dnes topka od nich ještě liší?

Probůh, snad úplně ve všem zásadním. Vztah k soukromému majetku, vztah k lidskému soukromí - viz jejich časté návrhy, jejichž cílem je lustrovat člověka odshora dolů a zveřejnit o něm úplně všechno, snaha prolomit bankovní tajemství - i vztah k našemu bezpečnostnímu ukotvení. Už tři roky po sobě při projednávání rozpočtu Piráti zarputile torpédují naše spojenecké závazky k NATO.

Naopak v zelené politice jste se jim přiblížili.

A nepřiblížili se spíš oni nám? Ochrana krajiny a životního prostředí je bytostně konzervativní téma.

To ano, klimatická politika se svými krajinu devastujícími projekty snad ne.

Pokud někdo zpochybňuje klimatické změny a nezbytnost je aktivně brzdit, tak je nezodpovědný vůči budoucnosti.

Pamatuji se, že jste mi vy sám před pár lety říkal, jak je klimatická ortodoxie směšná při takhle krátkých časových řadách.

Od té doby jsem mluvil s vědci, kteří nejsou ani levičáci, ani sektáři - Bedřich Moldan, náš zastupitel Jakub Hruška, pak celá řada klimatologů, kteří dokonce nemají ani vědecké ambice, pouze vědecká data. A byť ty časové řady samozřejmě nejsou a nemohou být tisícileté, tak jsou podle mého názoru naprosto průkazné. Rozhodl jsem se věřit 95 procentům vědecké základny. Úplně stejně, jako jsme přesvědčeni o povinnosti odevzdat našim dětem veřejné rozpočty a hospodářství v nezruinovaném stavu, tak úplně ze stejného důvodu je našim poznávacím znakem ochrana životního prostředí. Protože nemáme právo našim potomkům tunelovat krajinu.

Zatím jim ji tunelujeme klimatickou politikou. Slavná biopaliva se zaváděla ve jménu boje proti klimatické změně.

Biopaliva byla slepá cesta, to dneska všichni víme. Kdo nic nedělá, nic nezkazí.

Nejsou to ti samí lidé, kteří nám nutili biopaliva a kteří si teď dali na prapory uhlíkovou neutralitu?

Já jsem dnes přesvědčen o tom, že dosáhnout uhlíkové neutrality k roku 2050 je naprosto nezbytné k tomu, aby se z velké části České republiky nestala poušť.

Letos někdy do května nám experti suverénně říkali, že v létě bude kulminovat pětisetleté sucho.

Že letos máme zaplaťpánbůh normální léto, neznamená, že to takhle bude i další roky. Dochází ke změnám, které ani letošní déšť nezmění, tají ledovce, hádat se o to, jestli to pravda je, nebo není, a nedělat nic považuji za neodpovědnost vůči našim dětem. Stejně jako je neodpovědnost vůči našim dětem, když Babišova vláda tuneluje budoucnost rozpočtovou politikou, a to není zdaleka jen letošní rozpočtový deficit. Zásady veškeré rozpočtové zodpovědnosti tato vláda opustila už v roce 2017. Vzpomeňte si, že únorový deficit, poslední průběžný deficit před koronavirem, byl nejhorší za posledních dvacet let.

Myslíte, že jim koronavirus přišel vhod?

Jistě, oni koronavirus jen zneužili k tomu, aby se vymluvili a budoucnost tunelovali o to rychleji. Nejde jen o těch 500 miliard deficitu letos, já nepochybuji, že až se v září dozvíme plánované deficity na roky 2021, 2022, tak se zděsíme. Kolem roku 2030, kdy půjdou do penze Husákovy děti, se systémy penzijního a zdravotního pojištění začnou řítit do obrovských deficitů. A jestli se k tomu roku 2030 dopotácíme vyčerpáni stamilionovými deficity - protože vláda plánuje konsolidaci veřejných financí na sedm let, do roku 2028 -, bude to mimořádně obtížná situace. Nejhorší na tom je, že to ta vláda ví. Co vám říkám, jsou jen citace ze studií udržitelnosti veřejných rozpočtů, které vláda každý rok posílá do Evropské komise.

Shodou okolností právě v roce 2028 začne i splácení obřího plánu obnovy, který teď schválila Evropská rada. To jsou taky dluhy, ale tady jste vládu předem vyzvali, aby pro ně v Bruselu hlasovala. Není to kapku schizofrenické?

Není. Je obrovský rozdíl mezi jednorázovým impulzem pro růst v budoucnosti a mezi každoročními deficity, které projídáme. Těch 750 miliard eur nad rámec unijního rozpočtu, to skutečně jde na obnovu evropského trhu. Samozřejmě se z těch peněz pomáhá Italům a Španělům, kteří by jinak měli ohromné problémy. Samozřejmě že to je obrovské morální riziko. Voliči na severu Evropy se logicky budou ptát, proč se pomáhá někomu, kdo špatně a nezodpovědně hospodařil. Odpovídá se na to hrozně blbě, jediná možná odpověď je: Přísaháme, že to bylo naposledy.

Státní tajemnice pro EU Milena Hrdinková vyjádřila obavu, že to nebude pouze jednorázové navýšení, protože v dalším rozpočtu se Unie těžko smíří s tím, že by zas měla k dispozici o třetinu méně peněz.

To je samozřejmě riziko a já se hlásím k těm, kteří by unijní rozpočet chtěli stlačit zpátky. Ale jednak věřím, že to navýšení bude jednorázové, jednak tím plánem tu vznikne obrovská poptávka ve stavebnictví, po nových technologiích. Někdo v tom větří centrální zásahy do ekonomiky. Vysvětlím, proč jsem přesto pro: S novými technologiemi přijde obrovský impulz pro spoustu jiných oborů. Trošičku to můžeme přirovnat k vojenskému průmyslu. Nikde ve výzkumu a vývoji lidé neinvestovali tolik peněz jako do způsobů, jak zabíjet jiné lidi. A například když se v 90. letech technologie, které byly za studené války embargované, najednou uvolnily pro civilní použití, vznikly double-use technologie a byl to velký skok. Evropský plán obnovy můžete vzít jako malinkou paralelu. Jestliže tu vznikl konsenzus, kterého vy se neúčastníte, ale který je většinový, že je nezbytné investovat obrovské peníze do technologií ochraňujících planetu a krajinu, tak je absurdní myslet si, že prospěch z toho budou mít jen zelené technologie. Z toho budou profitovat všechny obory. Co to bude za konkrétní technologie, nevím, kdybych to věděl, tak je vyvinu a vydělávám. Ale pokud nejchytřejší mozky světa dostanou dost peněz, tak si buďte jist, že na něco přijdou. Úplně stejně, jako kdysi Oppenheimer přišel na atomovou bombu.

Ovšem těch 970 miliard korun, které Andrej Babiš představuje jako svou kořist ze summitu, asi nepůjde na Oppenheimery dneška.

To ne. Na druhou stranu je tu jeden specificky český argument. My jako dominantně exportní ekonomika musíme vyvézt 80 procent zboží a služeb. A víc než 80 procent tohoto vývozu umísťujeme do zemí EU. Poptávka na evropském trhu je pro nás tisíckrát důležitější než fiskální impulzy jakékoliv naší vlády. Dohoda, která povzbudí evropský trh, a chcete-li, zachrání Italy a Španěly, taková dohoda pro nás jako exportní ekonomiku je výrazně důležitější než pro většinu členských zemí. A víte co? Dodám něco, co vás podráždí ještě víc: společné dluhy do společné budoucnosti znamenají víc semknutou rodinu, která si ten společný dluh bere. Až dosud bylo nemyslitelné, aby si EU jako celek půjčila společně a společně ručila. Tohle je krok, který se nebude líbit všem, ale ten efekt je nám všem zjevný. Posílení integrace zemí Evropské unie. TOP 09 tohle nemá v programu, takže vám sděluji osobní názor, a dneska už to můžu říct naplno: Já si dlouhodobě přeji federaci Spojené státy evropské. Nemyslím si, že se jich dožiju já, ale byl bych rád, kdyby v nich žily mé děti. Prostě mám z toho plánu radost, no.

Řekněte mi prosím ještě, proč za těch sedm let se nikomu z opozice nepodařilo Babišovu hegemonii ohrozit. Co jste dělali špatně?

Kdybych to věděl, tak to změním. Ptáte se, jak to, že už před sedmi lety a nikdy potom se ho nedařilo zastavit. Kolik nás bylo, kdo jsme v roce 2013 se znalostí toho člověka upozorňovali, že stejně jako nepřátelsky převzal desítky firem do svého holdingu, nepřátelsky přebere Českou republiku? Velmi málo, říkalo se nám tehdy: Je demokracie, dejte mu šanci.

Nebyl problém i v tom, že nejefektnější kritik Babiše, což byl Miroslav Kalousek, byl poškozená značka?

Tu značku se někdo snažil poškodit právě proto, že byla schopna formulovat a říkat pravdu. Lidi z ANO nikdy nejdou po míči, ale po hráči. Snaží se mu přerazit nohu. Kdyby byl někdo schopen stejných formulací, tak by přerazili nohu jemu, stejně jako ji přeráželi mně.

Chtěl jsem jen říct, že Babiš už mohl najet na nějaký váš veřejný obrázek.

Stejně jako před ním na něj najel Zeman. Pamatujete, jak v roce 2013 šli zemanovci do voleb s heslem Zastavili jsme Kalouska? Pod tímto heslem kandidoval tehdy i dnešní lídr STAN v Jihomoravském kraji František Lukl. Samozřejmě to v té době byla i reflexe způsobu, jímž se naše vláda prodírala velkou hospodářskou krizí, která v Evropě shodila sedmnáct vlád.

Recesi jsme tehdy měli skoro nejdelší v Evropě. Dělali byste to dneska stejně?

V roce 2011 otřásl finančními trhy šok, utrpěla důvěra vůči státním dluhopisům. A my jsme tehdy opravdu nespali hrůzou, jestli nám někdo půjčí a jestli nám půjčí za slušných podmínek. V té době bylo ještě kvantitativní uvolňování zakázané slovo. Později, rokem 2013 počínaje, Evropská centrální banka na princip kvantitativního uvolňování přistoupila. Já jsem se s tím nesmířil, k odpovědnému hospodaření to nepatří, ale dnes je to zcela běžný monetární nástroj centrálních bank. Kdybych v tom roce 2011 býval tušil, že k tomuto tištění peněz centrální banky přistoupí, tak jsem na konsolidaci rozpočtů nemusel tlačit tak rychle. Konsolidovali jsme tehdy tempem 60 miliard ročně, a vědět, že banky začnou ve velkém tisknout peníze, mohli jsme konsolidovat 30 miliard ročně.

Udělal jste v politice nějakou strategickou chybu? Nečasova vláda vešla do povědomí šetřením a kromě něj vražedným zápasem topky s ODS. Obě strany jste se navzájem předháněly v čištění korupčního prostředí vždycky tam, kde ho údajně způsobila druhá strana.

Tak... v našich řadách žádná korupce nebyla, my jsme neměli Janu Nagyovou. Nicméně mrzí mě, že mezi námi vzájemně, a tady myslím, že je to půl na půl, nebyla větší porce koaliční důvěry a loajality. Ještě věta na konec: Nechtěl bych, aby ten rozhovor vyzněl jako nějaká moje závěrečná inventura v politice. Jsem politický člověk a z politiky neodcházím. Ostatně o mých plánech pro příští měsíce jsme mluvili před chvilkou.