Devětačtyřicet lidí bylo minulý pátek zavražděno ve dvou mešitách v australském městě Christchurch, hlavním podezřelým je osmadvacetiletý Australan Brenton Tarrant. Jeho zločin pochopitelně vyvolal řadu reakcí, zazněl mezi nimi i názor, který při podobných hrozných příležitostech bývá slyšet dost obvykle: Bylo by potřeba o pachatelích podobných zločinů psát co nejméně nebo rovnou vůbec. Jejich motivací je přece taky publicita, které se jim po vraždění dostane, perverzně chápaná sláva. Pokud by měli dopředu jistotu, že tímhle způsobem slávy nedosáhnout, možná by ty svoje vražedné plány vzdali.

Zní to velice rozumně. Mediální pozornost, která se podobným střelcům věnuje, skutečně zvyšuje pravděpodobnost, že se někdo vbrzku dopustí něčeho podobného. Jenomže představa, že by vrahům Tarrantova typu bylo možné vzdorovat tichem, je iluzorní.

Globální zpravodajství není nějaká centralizovaná sféra, v níž by se mohlo pár lidí dohodnout a o něčem by se přestalo psát. Ta často proklínaná mainstreamová média nemají žádný monopol. O Tarrantovi se toho v současné době sice ví málo, je ale jasné, že je velice zběhlý ve světě internetu, ví, jak to na síti chodí, a dokáže toho využít ve svůj prospěch. Svoje vraždění přenášel na facebooku a záznam se šíří bez ohledu na to, jestli se na tom média podílet chtějí anebo ne. Sepsal jakýsi svůj manifest, postaral se, aby se text dostal do světa. Mimo jiné i tím, že v něm zmiňuje různé na síti slavné lidi (třeba youtubera Pew DiePie), kteří se pak k tomu, že v něm jsou jmenováni, musejí nějak veřejně postavit, což zase dodá na publicitě. Sám text je značně ironický a obtížně dešifrovatelný pro člověka, kdo na síti moc nežije, plný odkazů na nejrůznější memy a podobně, objevují se v něm otázky, které se v podobném kontextu dají čekat (např. Co mě radikalizovalo?), odpovídá na ně někdy sarkastickým fórkem. Brenton Tarrant se projevil jako vrah pro dnešní dobu, schopný se velice dobře postarat o svou propagaci a klasická média přitom obejít, vrah, který žije na síti a svoje zločiny páchá taky pro síť. 

A reakce, které jeho čin vyvolal, jen dokládají, jak naivní je představa nějakého obecného mlčení, jímž by pachatel byl potrestán. Tarrantovo vraždění je všude možně a zaujatě interpretováno. Velká většina debatujících v něm nachází především potvrzení toho, co oni sami říkají pořád. Tarrant zná svoje publikum, vraždil pro ně.  A toto publikum je, zdá se, spokojeno.