„Suďte mě za rok“, prohlásil v létě 2020 vrchní švédský epidemiolog Anders Tegnell. Tehdy ještě doznívala jeho mezinárodní kritika za prý netečný přístup ke covidu-19. Švédsko nezavedlo téměř žádné uzávěry, dokonce celou dobu ponechalo otevřené základní školy. Roušky a respirátory nařízeny nebyly, pouze doporučeny. To všechno je známo, známo je i to, že předpokládaná morová rána ve Švédsku neudeřila.

Už to byl cenný podnět a argument, proč napříště přistupovat se skepsí k epidemiologickým modelům pánů matematiků (u nás jmenujme Reného Levínského a jeho BISOP, ve světě tým Neila Fergusona z Imperial College v Londýně; posledně jmenovaní svůj slavný model uplatnili mj. i na to Švédsko, vyšlo z něj, že během první vlny na jaře 2020 bez plošných zákazů zahyne na covid 90 tisíc Švédů; ve skutečnosti jich bylo 13 tisíc).

Soudíme Tegnella až za dva roky, kdy vidíme, že jeho úspěch byl ještě větší. Nejen že se děti ve Švédsku díky trvalé školní docházce nepropadaly do hlubší závislosti na internetu, nejen že jak stát nezavíral restaurace a služby a provozy, nemusel pak ani platit podnikatelům za ušlý zisk. Švédsko vyhrálo i ze zdravotního hlediska. Nadúmrtí, tedy počet obyvatel, kteří zemřou jaksi navíc oproti dlouhodobému ročnímu průměru, zaznamenali Švédi ve dvou covidových letech 2020–2021 až překvapivě málo. Symbolicky nedocenitelné je, že tento nález pochází přímo od Světové zdravotnické organizace (WHO) nesoucí velký díl odpovědnosti za to, že čínská metoda lockdownu se rozšířila z Dálného východu i na Západ.

Švédsko za oba covidové roky vykazuje průměrně 56 případů nadúmrtí na 100 tisíc obyvatel. Velké západoevropské země – Německo, Itálie, Francie, Británie, Španělsko – to dotáhly na dvojnásobek švédských hodnot, Středoevropané, bohužel v čele s Českou republikou, na čtyřnásobek.

Zatímco pro některé části světa byly údaje o nadúmrtí ze studie WHO zpochybněny (Indie), pokud jde o Evropu, můžeme se na udávaná čísla v zásadě spolehnout a mezistátní komparatistika uvnitř Evropy dává smysl. Proč má Česká republika nadúmrtí tolik? Nabízí se několik důvodů, například vyšší obezita a horší životní styl (proto se často dělá i srovnání Švédska s Británií, která je obtížena mnohem početnější nižší třídou, dokonce lumpenproletariátem). My v České republice jsme prokazatelně hůř chránili osazenstvo domovů důchodců než Švédové, kterým se sice covid do domovů v první vlně na jaře 2020 dostával, pak si ale poctivě dokázali přiznat chybu a napravit ji. Nevyhneme se ovšem ani tak obtížnému tématu, jímž je selhání části českého lékařského stavu. Případů, kdy u nás člověk s covidem bez jakéhokoli fyzického vyšetření zůstával doma s instrukcí čekat, jestli se mu vyvine zápal plic, nebo ho zápal mine, je známo příliš mnoho na to, abychom je mohli považovat za anekdotické.

Každopádně výsledek, jehož v evropském rámci dosáhlo Švédsko jak proti nám, tak proti zemím jako Německo, je dramatickým potvrzením toho, že lockdowny, umrtvení společnosti kvůli infekci se smrtností řádově menší, než se v první chvíli odhadovalo, byly kolosální omyl. Pokud bychom u nás měli elementárně poctivou veřejnou diskusi, mluví se o studii WHO v těchto dnech mnohem víc. Stal se samozřejmě opak: když se nenaplnily původní černé scénáře pro Švédsko, nějakou dobu se hledaly výmluvy – jako že Švédsko má menší hustotu osídlení; ve skutečnosti skoro všichni žijí na jihu země, urbanizace je tam vyšší než u nás – a pak přímo důvody, proč se severská země pro srovnání vlastně nehodí – jako že Švédové jsou odtažitější, takže si virus ani neměli jak předat. Tato amatérská antropologie si nekladla otázku, proč se tedy nestaly inkubátory aspoň ze školních tříd, kde se malí Švédové před sebou navzájem nemají kam schovat. Nakonec jsme dospěli do stadia Ticho. A v tom jsme, jak ukazují poslední dny a absence zpráv o švédském triumfu, dosud. Země tří korunek byla vymazána z pomyslné mapy covidové Evropy.