Do svého suverénního výkladu Kritika literární (od jeho druhého vydání nás dělí už skoro sto let) zařadil Arne Novák i kapitolku Nástin vývoje české kritiky literární. Českou, ač germanista a suverénní znatel německého písemnictví, mínil Novák českojazyčnou. Jmenoval Balbína, krátce se zastavil u „Gelasia Dobnera, pak zvláště Josefa Dobrovského“, připomněl, že po nich přišla „škola Jungmannova“, a na dalších deseti stránkách dospěl až do své současnosti, skromně zamlčev sebe. Jenže vedle literární kritiky psané českým jazykem existovala v českých zemích ještě ta druhá – publikovaná v německojazyčných novinách a časopisech, vzdělanému českému publiku, spolehlivě bilingvnímu, tehdy snadno dostupná.

Jaromír Slomek