Zopakoval se fenomén z loňských podzimních sněmovních voleb, ve kterých se nenašel silný soupeř k Andreji Babišovi. Podobně jako on vyhrál nad svými soupeři o ligu, stejně vyhrál v prvním kole prezidentských voleb Miloš Zeman. A svou dominanci potvrdil v kole druhém, i když nikdo kvalifikovaný nemohl zodpovědně tvrdit, že se tak skutečně stane, protože šance obou kandidátů byly vyrovnané. Vítězství Miloše Zeman ale napovídala prostá logika, kterou vyjadřoval výrok kolegy Martina Weisse z počátku ledna, že „nic nemůže porazit něco“.

Ten výrok samotný neříká nic o lidských a profesních kvalitách profesora Jiřího Drahoše. Je to nepochybně kultivovaný člověk, který si získal ve svém oboru respekt, ale na souboj o vrcholnou politickou funkci jednoduše neměl, žádný učený totiž z nebe nespadl. A to určitě ví i Jiří Drahoš. Dva miliony sedm set tisíc hlasů –  to byly více hlasy proti Miloši Zemanovi než pro něj.

Pro budoucnost demokracie je důležité dívat se na výsledek prezidentské volby s nezastřenou myslí a nehledat důvody neúspěchu v zástupných příčinách, jako jsou teorie o fake news, ruské propagandě a jiné až mytické jevy. K ničemu nevedou ani povýšené odsudky voličů Miloše Zemana, rozdělování na město a venkov, na vzdělané a nevzdělané voliče a podobně. Neříkám, že nevidím rozdílné výsledky v Praze a na severní Moravě, je samozřejmě vyšší podíl voličů Jiřího Drahoše s vysokoškolským vzděláním, ale i kdyby sociální inženýři Zemanovy učně vybavili vysokoškolským diplomem, nic by to na výsledku voleb nezměnilo.

Nemá smysl nyní posté vyjmenovávat výhrady k Miloši Zemanovi a jeho nejbližšímu okolí, i když třeba v případě jmenování předsedy Ústavního soudu Pavla Rychetského nebo Jiřího Rusnoka do čela ČNB konal prezident Zeman správně, nemluvě o zásadovém a v Evropě nebývale odvážném vztahu k Izraeli. Raději si všimněme, že své vítězství ve volbách si tvrdě odpracoval. Odmakal to stejně jako Andrej Babiš. Oba vytrvale a dlouhodobě objížděli zemi, mluvili s lidmi, a hlavně každý měli své jednoduché slogany typu Tato země je naše nebo Všici kradnú, se kterými byli voliče schopni oslovit. Andrej Babiš se k téměř třicetiprocentnímu vítězství ve volbách dopracoval po pěti letech v politice.

V pátek, první den den voleb, jsem si v televizi všiml malého, ale o mnohém vypovídajícího detailu. Jiří Drahoš s manželkou přijíždí ve vypůjčeném superbu, nově vybaven i ochrankou, k volební místnosti v Lysolajích. S doprovodem vystoupí z vozu a před vchodem ho vítají žáci místní základní školy. „Tady děti pro vás něco namalovaly,“ ozývalo se z hloučku malých školáků. Ochranka ale odvádí svého svěřence k volební urně, ten neprotestuje a dětem zády odpovídá: „My si to odvolíme a půjdeme na to.“ Obrázek si od dětí nevzal a šel na to. Šel na porážku, protože nějaké chytré hlavy vymyslely, že by on, vysoký, důstojně vyhlížející profesor, hlava prestižní instituce, mohl porazit nemocného, belhajícího se politického predátora.

Takovou chybu by Andrej Babiš neudělal. To není jen o velikosti konta na volební kampaň, Dalibor Dědek nebo Pavel Sehnal jsou také schopni utratit desítky milionů korun za politické ambice, ale proměnit je v úspěch je neuměli. Babiš i Zeman jsou také připraveni snášet mediální torturu, ale fakt, že jsou ji schopni ignorovat, neohlížet se, je v důsledku posiluje. Jsou schopni pronášet své pravdy, když jsou denně terčem kritiky a výsměchu na sociálních sítích. Sbírat lajky a sbírat body v politice jsou úplně jiné disciplíny.

Prohra té části společnosti, pro kterou je Miloš Zeman nejen jako symbol nepřijatelný, je také dána její roztříštěností, hašteřivostí a vzájemnou nevraživostí. Ne každý, kdo se obává masové migrace jiné kultury do Evropy, je xenofob, ne každý, kdo lpí na křesťanských hodnotách a tradiční rodině, je homofob, ne každý, kdo nepřijímá Evropskou unii a její tvrdé jádro, je slouha Putinova Ruska. Pro tuto netoleranci si zastánci pluralitní demokracie vybrali nelídra bez názoru. Porazit Zemana nebo Babiše ale může zase jenom silný lídr, který se nebude bát říkat svůj názor a bude za ním stát, i když na něj budou pokřikovat aktivisté na sociálních sítích.