Společnost Netflix letos uvedla čtvrtou řadu diváky i kritikou dobře přijatého dánského seriálu Vláda, pojednávajícího o osudech smyšlené historicky první dánské premiérky Birgitte Nyborgové a lidí kolem ní – poradců, vysokých státních úředníků, ale i spin doctorů, novinářů, rodinných příslušníků, předsedů dalších politických stran atd. Seriál se každou sérií pokoušel o vážné předvedení toho, jak funguje vysoká politika: v první řadě šlo o uchopení moci, ve druhé o její udržení, ve třetí o její znovustvoření. Kromě toho zkoumal zákulisí a nároky televizních médií či jaké dopady mají výlučná zaměstnaní na rodinné a soukromé vztahy. Tyto série vznikly před dvanácti až devíti lety, natočila je Dánská televize a u nás vysílala Česká televize. Třetí řadu šlo však dokoukat spíše ze setrvačnosti, protože ač nabídla téma komplikovanosti výstavby nové strany v pevně zavedeném politickém systému, vyprávění ztrácelo tah.

S potěšením o to větším lze napsat k novince: je to ze všech řad ta nejlepší (i když patrně si ji nelze plnohodnotně vychutnat bez znalosti předešlých). A protože má novinka osm dílů, je vhodná k prožití prázdnin neboli období neblahých sklonů státi se nemravně apolitickým.

Birgitte Nyborgovou (jistěže znovu v podání herečky Sidse Babett Knudsenové) potkáváme ve stejné funkci, do níž nastupovala, když jsme se s ní před devíti léty loučili: je dánskou ministryní zahraničí. Ovšem už v jiné vládě – v premiérském křesle tentokrát sedí nikoli muž, nýbrž další žena, Birgittina někdejší obdivovatelka, nyní její konkurentka, předsedkyně jiné politické strany. Ze starých postav dál potkáváme třeba novináře Torbena (opět Søren Malling), avšak už ne v pozici vedoucího redaktora, nýbrž jen řadového, editorku Piu (nadále Lisbeth Wulffová) nebo Katrine Fonsmarkovou (stále Birgitte Hjort Sørensenová), kdysi na začátku seriálu politickou novinářku, pak v pokračování spin doctor Nyborgové, nyní novou vedoucí hlavní televizní zpravodajské stanice v Dánsku. Zůstalo dost vedlejších postav, zato jiné vedlejší a některé byvší hlavní buď zmizely, anebo nebo se posunuly do poloh epizodních, samozřejmě přibyly postavy nové (například nový dánský arktický velvyslanec Asger Holm Kirkegaard v podání Mikkela Boe Følsgaarda).

Odcházení jako rozpor moci

Ergo přiznává se časová prodleva deseti let, což je jedna z devíz nové řady. Jelikož figury tím získávají paměť a spolu s nimi také diváci, má paměť rovněž zobrazené Dánsko. A tak vidíme, jak se politika proměnila vlivem sociálních sítí, jak deset kratičkých let úplně překopalo systém mezilidské komunikace. Dovídáme se, že naše přesvědčení, že sítě už před dekádou byly mocné, je jenom naše zdání, protože teď jsou mnohem mocnější. (Změnily totiž naše chování a my pod jejich dozorem jsme zranitelnější a nejistější, takže je například mnohem těžší než před pouhým desetiletím někoho veřejně, ale i soukromě kritizovat nebo vyhodit z práce.) Taky ovšem vidíme, že vlivu sítí lze mistrně využít, třebaže k nim můžeme mít odpor, i že jejich vlivu lze podlehnout, ba dokonce že je možné se kvůli němu zhroutit.

To je však jen jeden z obrazů, jež nová série Vlády – nesoucí podtitul Moc a sláva – přináší. Další je třeba neschopnost odejít z funkce a vzdát se moci, když jste na ni víc než deset let zvyklí. Další je obraz toho, jak vás moc mění, když na ní lpíte, jak její dlouhodobé užívání huntuje vaše vztahy s rodinou, s přáteli, kolegy, jak vás nenápadně, ale jistě vzdaluje lidem, jak ničí celý váš odkaz, jak vás suverénně vmanévruje do spolupráce s těmi, jimiž a jejichž metodami jste opovrhovali. Birgitte celou sérii ztrácí samu sebe. V některých okamžicích je až fyzicky nepříjemné seriál sledovat, protože doposud byl postaven na tom, že tato premiérka, ministryně a předsedkyně strany je milá ženská, jež mistrně svede pracovat s davem, nebojí se duelů s muži, dovede využívat ženských přednostní, jako je uvěřitelná něha, neváhá před těžkými rozhodnutími: například kvůli dětem dočasně opustí funkci a stará se o ně, když nejvíc klopýtají a potřebují mámu. Jenže děti odrostly, s manželem je dávno rozvedená, jde na ni přechod, žije sama a jediné, co jí zbylo, je práce, kterou si touží udržet, protože bez ní… jí zůstane prázdno.

Což je další silné téma: osud žen s rozjetou kariérou v onom mezidobí, kdy už nemohou být matkou a kdy ještě nejsou babičkou. Celkově je tato řada především o ženách, odráží to, jak silně skandinávskou politiku v uplynulé dekádě ovládly: takže i v dánské vládě a vůbec vedení stran mužů ubylo a ženy nyní převažují. A vyvracejí přesvědčení, že když jsou u moci, je politika hřejivější. Není. Ženy jsou stejně vykutálené jako muži, stejně podlé, stejně mocichtivé, jenom u toho vypadají lépe, protože jsou to krásnější stvoření než muži. Oproti nim jsou ale krutější, protože oč méně máchají šavličkami, o to víc umějí srdeční komoru strefit slovem. To je tedy další téma seriálu: jak to vypadá, když vládnou ženy. (V tomto bodě podtrhněme, že seriál funguje na principu paralelky: sledujeme souboj ministryně zahraničí s premiérkou a současně souboj vedoucí redakce s její nejpopulárnější redaktorkou, která je navíc lesba a muslimka… Mohlo by to už působit jako příliš velké autorské tlačení na pilu, jenže nepůsobí. Holt muž a stěžejní tvůrce Vlády Adam Price má o svých ženách přehled a umí o nich psát přesně. Nic není navíc, celek je podán obdivuhodně hutně a přitom velkoryse, obsáhle a detailně. Dokonce velmi spravedlivě, takže jestliže druhá řada pojednávala kromě jiného o vztahu Birgitte s dospívající dcerou, která kvůli matčině práci upadla do deprese, čtvrtá řada je o Birgittině vztahu s čerstvě dospělým synem, který sám projevuje politické ambice a nakonec neváhá utkat se s matkou v televizi.)

Úloha malých států ve světě

To vše jsou ovšem témata vnitřní, vyplývající ze stárnutí postav a z bohatnutí jejich vzájemných vztahů. Co opravdu čtvrtou řadu odlišuje od předešlých, jsou témata vnější, geopolitická. Seriál se totiž politicky rozkročil a od vnitřní dánské politiky se dostal k mezinárodní a k postavení Dánského království v ní. Vyprávění začíná nalezením velkého množství ropy v Grónsku, což rozjede vír dynamického dění: řeší se jednak vztah většiny k menšinám, tedy odhaluje se světu vzájemně problematický vztah Dánska a Grónska, ale taky se tu přiznává, jaký vliv na obě země má klimatická změna a tání ledovců. Vždyť je zřejmé už dlouho, že příští velké války o půdu a nerostné bohatství se povedou na Sibiři a právě v Grónsku.

Své zájmy tu tudíž mají všechny tři rozhodující státy: USA, Rusko, Čína. Poutavé je jednoznačné vystižení stylu všech tří mocností ve zkratce – nechybí sice diplomacie plná úsměvů a překvapení (čínský velvyslanec v Kodani nečekaně projeví dokonalou znalost dánštiny), ale jinak Rusové manévrují v prvé řadě vojensky, Číňané obchodně a Američané tvrdě diplomaticky na základě vzájemných smluv s Dánskem. To v nastalé patálii přešlapuje jako maličký stát, s nímž se všichni baví, ale na nějž – až válka o Grónsko vypukne natvrdo – hledět nikdo nebude. Našinec, který k Dánsku obvykle vzhlíží s obdivem, najednou vidí zemi s týmiž problémy, jaké máme u nás: my máme Visegrád, abychom se pojistili proti větším, oni mají seversko-baltskou skupinu NB8, my se oháníme svými dějinami a špatnými zkušenostmi s Němci, Dánové taky. My se považujeme za prcky, které každý chce sníst, Dánové taky. My se snažíme hrát na to, že je dobře nevyčnívat, protože pak si nás nemůže nikdo všimnout a přežijeme v klidu – no a ze seriálu plyne, že Dánové mají stejný reflex. My jsme země povstalá z debaklu, Dánsko charakterizuje sebe zrovna tak.

Kdo tedy sleduje seriál pozorně, doví se mnohé o tom, že malé státy a malé národy mívají obdobné potíže. Což nám kromě příležitosti odpoutat se od svého bolestínství jako od čehosi domněle výjimečného nabízí prostor k manévrování do budoucna: vytvářet víc koalic s nám podobnými, protože se možná cítí hodně jako my. Zkrátka, nová řada dánské Vlády dává k úvaze, zda se nám nevyplatí velkoryse se vymanit z mediálního, politického a civilizačního za(u)jetí Německem, Francií, Británií, Spojenými státy a Ruskem a zda nám nebude užitečné víc si všímat, co se děje dejme tomu v Pobaltí, na Maltě, v Portugalsku, na Balkáně nebo právě v Dánsku.

Vláda – Moc a sláva. Režie: Per Fly, Mogens Hagedorn, Dagur Kári; scénář: Adam Price, Emilie Lebech Kaae, Maja Jul Larsen; kamera: Eric Kress, Henrik Kristensen, Karl Oskarsson; hudba: August Fenger Janson; hrají: Sidse Babett Knudsen, Birgitte Hjort Sørensen, Mikkel Boe Følsgaard, Lars Mikkelsen, Johanne Louise Schmidt, Magnus Millang, Darren Pettie a další.