Pavel Zeman neměl odstupovat z funkce nejvyššího státního zástupce. Jeho řeči o tom, že byl vystaven tlaku, byly nedůstojnou tečkou jeho kariéry. Co přesně se mu mohlo stát? Měl být poslán do gulagu? Že ministryně spravedlnosti vyhrožovala podáním kárných žalob? Ale vždyť řada jiných lidí, státních zástupců a soudců, přežila dokonce to, že na ně kárné žaloby byly fakticky podány. A jsou naživu.

Zeman ale po deseti letech ve funkci nebyl z nějakého důvodu ochoten vydržet ještě čtyři měsíce do voleb. A tím dal té garnituře, jež – zosobněna Marií Benešovou – na něj vykonávala onen nesnesitelný nátlak, možnost jmenovat nového nejvyššího státního zástupce.

A jak na to nově jmenovaný nejvyšší státní zástupce Igor Stříž reagoval? „Asi to není úplně dobrý signál z hlediska té proklamované nezávislosti státního zastupitelství, když vám někdo vyhrožuje odvoláním v den, kdy jste jmenován do funkce. Neberu si to osobně a nehodlám se tomu podřídit, že bych snad přizpůsobil výkon funkce přáním někoho, kdo může mít vliv na moje další působení ve funkci,“ řekl serveru Seznam Zprávy.

Stříž zde podlehl nepochopení. Politici nemají výhrůžkami nutit státní zástupce k nějakým krokům, nesmějí ovlivňovat trestní řízení. Opoziční politici naopak mají plné právo kritizovat kroky vlády, a to včetně jmenování nejvyššího státního zástupce.

Co je to ta nezávislost státního zastupitelství? Je to vleklý spor, který nemá jasně a stručně popsatelné řešení. Politici mají tendenci chtít je ovládat a ovlivňovat trestní kauzy. A to nejde, orgány činné v trestním řízení ani justice nesmějí jednat na pokyn politiků ani nikoho jiného. Vědí o tom své nejen státní zástupci, ale i Marie Benešová, která čelila žalobám poté, co právě takovou praxi především okolo kauzy Čunek popsala jako „justiční mafii“.

Státní zástupci na druhé straně mají tendenci vyjmout se ze systému demokratické moci. Nejraději by se jmenovali do funkce sami navzájem, a pokud ne to, tak aspoň politikům proskribovali způsoby jejich jmenování tak přesně, že by to vyšlo skoro nastejno. Příslušný zákon o státním zastupitelství by si nejraději napsali sami. I policii by nejraději řídili sami – Pavel Zeman se například vkládal do reorganizace policie. A to nejde, všechny moci ve státě se musejí opírat o demokratickou legitimitu. V případě státního zastupitelství, jež je součástí exekutivy, se realizuje tak, že nejvyššího státního zástupce jmenuje vláda. Jistěže podle nějakých kritérií, ale nakonec jmenuje toho, koho jmenuje. Tak jako jmenuje soudce, šéfa antimonopolního úřadu a další funkcionáře, kteří pak mají rozhodovat nezávisle.

Kdyby opoziční politici vyhlašovali, že Stříž po volbách musí udělat to a ono, jinak ho odvolají, bylo by to nepřípustné. Ale když ohlašují úmysl odvolat ho bez dalšího „v den, kdy jste jmenován do funkce“, drží se naopak ve svých mezích. Nic mu nepřikazují ani mu nevyhrožují. Stříž nemusí deklarovat, že se nebude přizpůsobovat. Naopak si to má brát osobně.

Nejen konkrétně kvůli tomu, že je mu vytýkáno angažmá na vojenské prokuratuře v osmdesátých letech. Ale i kvůli tomu, že pokud si to ještě neuvědomil, je poznamenaný člověk. Přijal funkci z rukou vlády, která je v osobě svého premiéra v kolosálním konfliktu zájmů vůči státnímu zastupitelství. A výměnu jeho šéfa, který může zůstat na postu třeba i deset let, zorganizovala v posledních měsících svého funkčního období.

Stříž zřejmě toto nevidí. Má za to, že byl vybrán, protože vláda se podvolila auře státních zastupitelů, vybrala z jejich středu toho, kdo má důvěru jejich stavu, a tudíž dobře udělala. Kdyby neuvažoval jako obyčejný člen zájmové skupiny, vnímal by, že ti neoslnění aurou to mohou vidět jinak.