Pokud se nepřihodí nic mimořádného, Emmanuel Macron se za dva týdny stane podruhé prezidentem Francie. Po dlouhé době úřadující hlava státu obhájí svůj mandát. Naposledy se to podařilo republikánovi Jacquesi Chiracovi před dvaceti lety. Další dva prezidenti, republikán Nicolas Sarkozy a socialista Francois Hollande, mandáty nedokázali obhájit.

V repríze souboje z minulých voleb se Macron utká s kandidátkou Národní fronty Marine Le Penovou. A podle průzkumů by ji měl porazit s přehledem s náskokem 53 versus 47 procent. Tak alespoň zatím vychází průměr všech průzkumů pro druhé kolo.

V tom prvním zvítězil podle prvních součtů Macron s 28,4 procenta nad Le Penovou s 23,4 procenta. Rozdíl mezi nimi je větší než při posledních volbách v roce 2017. Oba zároveň získali větší podporu než tehdy. Macron před pěti lety v prvním kole zvítězil s 24 procenty nad Le Penovou s 21,3 procenta. Za vítězným tandemem v obou případech skončil na třetím místě kandidát radikální levice Jean-Luc Mélenchon. Také on dokázal sebrat větší díl hlasů než tehdy. Z 19,6 procenta v roce 2017 se vyšvihl na letošních 21,1 procenta. Dokázal zvítězit mezi nejmladší generací do 24 let.

Právě nízká účast vypovídá o tom, že volby ve Francii letos neměly žádné velké mobilizující téma, které by lidi k hlasování vyhnalo. Právě tím se tak lišily třeba od voleb 2007, kdy Sarkozy dokázal Francouze mobilizovat slibem, že zemi vytáhne z dlouhodobého ekonomického úpadku.

Dlouho to vypadalo, že tím tématem bude islamismus a migrace. Od posledních voleb sice Francie nezažila žádný velký teroristický útok islamistů, jako byl pařížský Bataclan v roce 2015 a Nice 2016, islamistické vraždy, které už nevyvolávají velkou pozornost v zahraničí, jsou ale bohužel velmi časté. Dlouho se diskutuje o tom, že Francie se tím dostává na hranu občanské války. Objevovaly se výzvy bývalých vojáků, aby moc v zemi převzala armáda a konečně s islamismem zatočila. Podporovala je výrazná většina Francouzů.

Všichni kandidáti se proto předháněli v tvrdých postojích proti islamistům a migraci. A museli jít hodně daleko. Sám Macron totiž od začátku vládnutí prosazoval jednu z nejostřejších přistěhovaleckých politik v celé Evropě. A vůči islamistům rok od roku přitvrzoval. Další kandidáti se šancí na postup do druhého kola nabízeli hodně podobné vize.

Proto se dlouho na čelných příčkách držel Éric Zemmour. Pak se ale naplno rozjela inflační krize po covidové pandemii, která se ve Francii projevovala hodně ostrými lockdowny. Začaly zdražovat energie. Roztočila se inflační spirála. A to je ve Francii s inflací 3,6 procenta (data za únor) zdražování ani ne třetinové ve srovnání s naším vzestupem cen o 11,1 procenta.

Když Rusko zaútočilo na Ukrajinu a ceny znovu vystřelily, změnily se volební priority Francouzů. Přišla úzkost ze zdražování a volání po tom, aby politici s rostoucími cenami něco udělali. Macron už v lednu zastropoval ceny energií. Začal plošně vyplácet inflační kompenzace skoro 60 procentům lidí.

Ostatní kandidáti s výjimkou Marine Le Penové nedokázali přepnout kampaně na aktuální témata. Vůdkyně Národní fronty se naopak ve státních zásazích do ekonomiky cítí jako doma. Nálepka zástupce krajní pravice na ni moc nesedí. Ostatně pravolevé dělení je ve Francii už dlouho passé. Le Penová je ve své podstatě národní socialistka. Kromě tvrdé migrační linie vždy prosazuje tvrdé státní zásahy do ekonomiky.

Teď ucítila šanci. Přišel čas na její agendu. Po vzoru Viktora Orbána začala Francouzům slibovat zastropování cen všeho, od benzinu po potraviny. První kolo prezidentských voleb se neslo v duchu strachu ze zdražování a pádu životní úrovně.

Francouzi si to vyhodnotili, že o nic nejde, protože stejně do druhého kola půjde Macron s Le Penovou. A současný prezident ji s přehledem porazí. Takže se k volbám ani neobtěžovali. Emmanuela Macrona berou jako toho, kdo v současné době vadí nejméně. A manévrování v nejisté době by nikdo jiný z těch, kdo se nabízeli, lépe nezvládl. Proto budou konzervativně volit to, co už znají. Bez nadšení a vysoké účasti.