Stejně jako zemní plyn, je i ropa pro Rusko hlavním zdrojem exportního příjmu. Západní sankce směřované na vývoz těchto ruských surovin by Kreml těžce ochromily, státy EU jsou však na nich silně závislé a proto se zdráhají embargo uvalit. Už nyní se navíc objevují varování před ropnými šoky, pokud by na trh přestaly velké objemy ruských dodávek proudit. Vznikl proto soubor opatření, jak by země mohly snížit svou spotřebu. Ta prakticky tlačí především na omezování jízdy autem nebo na létání pouze v nezbytných případech. Podobná opatření platila při ropných krizích i v minulosti, připomínají ekonomové. Pokud by pak došlo k úplnému odchodu od ruské ropy, byla by podle nich každodenní omezení ještě citelnější.

S návrhy, jak snížit spotřebu ropy, přišla Mezinárodní agentura pro energii (IEA). Většina z deseti bodů směřuje hlavně k omezování osobní automobility. Zahrnuje tak například snížení maximální povolené rychlosti na dálnicích minimálně o deset kilometrů za hodinu, neděle ve městech bez aut (ale i celkové snížení počtu osobních aut), častější homeoffice nebo podpora cyklistiky.

Zároveň se navrhuje nelétat na služební cesty, pokud to není nutné, stejně tak jako využívat vlaky namísto letadel i v případě ostatních soukromých cest. Mluví se ovšem i o větším využívání elektromobility, což opět souvisí i s bezuhlíkovým tažením. Pokud by všechny vyspělé ekonomiky opatření dodržovaly, mohla by se podle IEA snížit poptávka po ropě do čtyř měsíců o necelé tři miliony barelů denně.

„Některá doporučená opatření, jako třeba větší využívání práce z domova nebo zlevnění hromadné dopravy, asi velkým problémem nebudou. Jiná opatření, například nedělní zákaz jízdy autem ve městech nebo snížení maximální rychlosti, budou asi politicky špatně průchodná. Přinejmenším v zemích, kde se blíží volby, tedy například ve Francii nebo v Maďarsku,“ vyjádřil se pro Echo24 ekonom Michal Skořepa.

Naopak podle ekonoma Petra Bartoně by se mohlo stát zavádění i těch tvrdších opatření realitou. „Vlády rády ukazují, že něco dělají, tohle je něco, proto to vlády jistě budou dělat. Na světové ceny ropy to bude mít minimální vliv. Těch vyspělých bohatých zemí, kde jsou dálnice, kde by se dala snížit maximální rychlost, není tolik, a vysoké ceny benzínu samy o sobě motivují lidi, aby jezdili hromadnou dopravou, na to není potřeba ji zlevňovat. Ona zlevňuje sama tím, že na rozdíl od soukromého vozidla nezdražuje. Ale míst, kde je hromadná doprava alternativou, je z pohledu celosvětové potřeby přeci jen málo,“ sdělil deníku Echo24.

Bartoň také připomíná reálné příklady z minulosti. „Při poslední velké ropné krizi v roce 1974 Nixon snížil maximální rychlost na amerických dálnicích a omezení fungovalo v podstatě až do roku 1987. Ve Velké Británii měli krátce něco podobného, a i v následujících letech občas nějaký stát snížil maximální rychlost alespoň na nějakou dobu. Další populární omezení, ke kterým státy občas sahají je systém, kdy v sudé dny mohou jezdit pouze lidé s registračními čísly končícími sudým číslem, a v liché ti s lichým. To je samozřejmě drastičtější opatření, a došlo by k němu až v další fázi,“ uvedl.

Je samozřejmě otázka, zda by země EU byly schopny se dohodnout na celounijních opatřeních. „Nebo zda hrozí scénář, kdy k tvrdým opatřením přistoupí jen některé země, a jejich obyvatelé pak budou kritizovat ty zbylé z rozmazlenosti a černého pasažérství. U některých opatření navíc bude problém s jejich rychlou realizací. To se týká například přechodu k elektromobilitě nebo efektivnějšího využívání nákladních aut. Obojí je už dlouho cílem, jehož naplňování se dosud ale příliš nedařilo,“ říká Skořepa.

Že by se na čtvrtečním unijním summitu evropské státy dohodly stejně jako USA, Británie, Kanada a Austrálie na úplném embargu na ruskou ropu, není podle Skořepy příliš pravděpodobné. „Znamenalo by to nutnost zavést ještě mnohem tvrdší omezení každodenního života, než jaká navrhuje energetická agentura,“ uvedl.

„Odstřihnutí se od ruské ropy by Evropa zvládla snáze než od plynu, a Rusko by tím zasáhla citelněji. Pak by ovšem bylo levnější pro Rusko odstřihnout Evropu i od plynu, když už by šlo do hospodářské války vabank. Po ztrátě evropských odběrů ropy by už čistě účetně byla ztráta příjmů z evropského plynu menší bolestí pro Rusko, ale větší ránou pro EU. I proto asi skutečně k celoeunijnímu bojkotu ruské ropy zatím nedojde,“ domnívá se i Bartoň.

Zákaz dovozu ruské ropy by potřeboval souhlas všech členských států EU. Stejně jako k odstřižení od plynu, se i embargu na ropu staví velmi odmítavě Německo. Proti jsou také Maďaři. Bulharsko už avizovalo, že pokud EU zákaz schválí, bude zřejmě usilovat o to, aby dostalo ze zákazu výjimku.

Rusko je po Saúdské Arábii druhým největším světovým vývozcem ropy a i nadále vydělává na vývozu stovky milionů dolarů denně. V Evropě tvoří ruská ropa téměř 30 procent dovozu, jednotlivé státy se ale v závislosti hodně odlišují. Nejvíce ruské ropy nakupuje Německo, důležitým odběratelem je ale i Nizozemsko, které zároveň funguje jako důležitý obchodní uzel pro evropský trh.

Co by ale mohla tato nařízení způsobit je menší spotřeba ropy v Evropě. A to je nyní důležitější otázka, než vysoká světová cena. Nehledě na cenu, každý v Evropě nespotřebovaný barel ruské ropy znamená zhruba devadesát dolarů (Rusko dnes musí prodávat novou ropu se slevou), které nebude mít Rusko k nákupu téměř všeho, co potřebuje (včetně součástek do tanků).

Tedy ano, ceny to nezlevní, ale Rusko tato konkrétně evropská opatření mohou ochudit. Jinde ve světě by měla tato opatření minimální vliv, jinam má Rusko nyní problémy vyvážet, na východ nevede dostatek ropovodů, a do Černého moře se dnes žádný tanker neodváží, neboť tam přestalo platit veškeré námořní pojištění.