Končí další klimatická konference

Alžběta, Boris, Andrej

Končí další klimatická konference
Alžběta, Boris, Andrej

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Tento pátek končí klimatický summit ve skotském Glasgowě, nazvaný COP26. Následující text se netýká přijatých závěrů, ty v den naší uzávěrky ani nebyly známy. Týká se vystupování politiků a státníků. Pro ilustraci byli vybráni tři: královna Alžběta II., její poddaný a britský premiér Boris Johnson a jeho český protějšek Andrej Babiš.

Královna poslala účastníkům natočený vzkaz. V něm je vyzývá k tomu, aby se přenesli přes politiku pro tento den a dosáhli „státnictví“, tedy dospěli k dohodě. Královská rodina má za úkol stát nad politikou. Otázka, jaký vliv má člověk na nepřetržitě probíhající klimatickou změnu a jak případně omezovat emise skleníkových plynů, to je prvořadé politické téma. Možná nejpozoruhodnější anglický komentátor Peter Hitchens po zhlédnutí čtyř minut s Alžbětou napsal, že přestává být monarchistou.

Boris Johnson v projevu hostitele postrašil hosty parafrází „vědy“: o dva stupně Celsia víc – „a ohrozíme zásobování potravinami pro stamiliony lidí“, tři stupně – „lesní požáry a cyklony – dvakrát tolik! Pětkrát víc period sucha, 36krát víc vln veder“. Čtyři stupně – „a rozloučíme se s celými městy. Miami, Alexandrie, Šanghaj – všechna ztracena pod vlnami“. Protože Greta Thunbergová, další popularizátorka vědy, nedávno snahy politiků zbrzdit oteplování popsala nelichotivým obratem „bla-bla-bla“, dověděli jsme se od Johnsona, že bez dohody v Glasgowě se všechny deklarace státníků z uplynulých konferencí promění v „bla-bla-bla“.

Na Andreje Babiše taková pozornost upřena nebyla, když později využil svých dvou minut u mikrofonu. Ale bylo to jedno z mála řekněme opozičních vystoupení na konferenci: Evropská komise předkládá nebezpečné návrhy; cena emisních povolenek se vymkla kontrole; Green New Deal způsobí náklady, „které by mohly vyvolat ohromné napětí ve společnosti a mezi spojenci, otevřít dveře radikálům a ohrozit naši demokracii“. Co z toho není pravda, nebo alespoň rozumná předpověď? Na jednu stranu Babiše v Glasgowě téměř nikdo nevnímal, na druhou stranu to je cennější než proud konvenčních vystoupení skoro všech ostatních.

Zbývá otázka, co tak asi ve věci klimatu vede různé státníky a potentáty k náhlému zaujetí stanoviska. Pokud jde o Alžbětu (95), Hitchens si snaží představit, pod jakým tlakem okolí se asi ocitla. Podle různých indicií existoval v královské dynastii klimaskeptický hlas, dokud žil její manžel Philip. Teď se Alžběta odvolávala na jeho dávné varování před znečištěním planety, ale to je něco jiného než klimatická změna, o níž tehdy, v 60. letech, nikdo nevěděl. Philip před časem zakázal na svých pozemcích výstavbu větrníků. Po jeho odchodu z veřejného života a pak i tohoto světa za rodinu mluví věčný princ Charles, který už v roce 2009 „vypočítal“, že světu zbývá 100 měsíců na odvrácení klimatické katastrofy. Tento čas vypršel před třemi lety, a Charles, nemaje do čeho píchnout, dál stupňuje svá varování.

Pokud jde o Johnsona, potíž není v tom, že zaujal většinové stanovisko, ale že nevysvětlil, co ho vedlo k jeho názorové otočce. Než přestoupil z novinařiny do politiky, dělal si z klimatického panikaření, jež dnes sám provozuje, legraci a byl v tom brilantní. Příroda se mezitím nezbláznila, posledních čtyřicet let stoupají teploty v průměru o 0,14 stupně za desetiletí. Od Johnsona bychom potřebovali slyšet, co v reálném světě ho přimělo změnit názor. A pokud to nemohla být planeta, zbývá jako vysvětlení jen politika. Inspirujícího na takovém „vývoji“ není nic.

Andrej Babiš je na rozdíl od Johnsona přímo podepsán pod závěry evropských summitů, z nichž vzešel Green New Deal, jehož se teď hrozí. Poslanci ANO v Evropském parlamentu hlasovali letos v létě pro prováděcí, tzv. klimatický zákon. K názorové otočce – nechce se mi psát prozření – v protisměru k Johnsonovi u Babiše patrně vede změna perspektivy. Připravuje si půdu pro prezidentskou kampaň (což ještě neznamená, že je rozhodnut do prezidentské volby jít). Kdyby se opravdu děsil dopadů klimatické politiky na české hospodářství a české domácnosti, promluvil by dřív, a ne až ve chvíli, kdy už bezpečně ví, že slova nebude moci proměnit v činy.

Takové oportunisty nepotřebujeme. Do politiky musí přijít úplně jiná nabídka.