Pokud evropští lídři schválí na svém summitu opatření na omezení exportu vakcín, bude to z dlouhodobého hlediska pořádná rána. Krátkodobě to Evropanům pomůže méně, než by se zdálo – o to se postaral speciální koktejl neschopnosti, iracionality a eurošovinistické mstivosti. Zato dlouhodobě se mohou dostavit katastrofální následky.

Očkování mělo být tím, co konečně umožní západním zemím mít nad pandemií navrch – na tom se shodovali ne snad všichni, ale dokázalo se na tom shodnout rozhodně víc lidí než na účinnosti omezení pohybu, zavřených obchodů, škol, dobrovolných versus nařízených omezení a dalších témat, která rozdírají politiku západních národů. A v řadě zemí se očkování tímto přelomem stalo – v Izraeli, v Británii, v USA, ale třeba i v Srbsku a v Chile. Ne však v Evropě. A nezaskvěl se při tom nikdo.

Nevychází z toho dobře firma AstraZeneca, která není schopna plnit dodávky slíbené EU v kontraktu, jenž se laikovi musí zdát jednoznačný a jen expert dokáže říct, proč je ten s Británií „lepší“. Firma měla taky nejvíc potíží při předkládání výsledků klinických zkoušek a má je nyní opět v USA. Na druhou stranu i se všemi potížemi je rychlost, s jakou uvedla vakcínu do výroby, úžasný a dříve nepředstavitelný výkon – i když jiné firmy byly ještě lepší. Sto milionů dávek je méně, než firma slíbila, ale víc než nula, kterou dodaly jiné druhdy favorizované evropské firmy. Vakcína je taky relativně levná, firma ji vyrábí bez zisku a nároku na duševní vlastnictví, díky čemuž jí byly už vyrobeny desítky milionů v Indii, a stane se tak vakcínou, která střednědobě umožní proočkování i v chudších zemích.

Nevycházejí z toho dobře evropští politici, kteří nákup vakcín nejdříve zbabrali a pak to kompenzovali tím, že britskou firmu na jedné straně kritizovali a na druhé straně k ní zároveň vyvolávali nedůvěru.

O to se nejvíce zasloužil anonymní zdroj deníku Handelsblatt z německého ministerstva zdravotnictví a pak francouzský prezident Macron. O něm nyní jeho spolupracovníci tvrdí, že se samostudiem stal epidemiologickým expertem. Ale musel to zřejmě stihnout až po 29. lednu, kdy veřejně prohlásil, že vakcína AstraZeneca je „kvazineúčinná“ pro lidi nad 65 let. Z tohoto názoru francouzská vláda postupně couvala a docouvala tak daleko, že dnes se tam naopak AstraZeneca ordinuje jen lidem nad 55 let. Z toho asi Francouzi nemohou být moudří a není tak úplně divu, že důvěra ve vakcínu v západoevropských zemích poklesla.

Ale když pranýřujete firmu, že nedodává vakcínu, kterou zároveň pomlouváte a nechcete, není za tím náhodou hlavně vztek?

Nezaskvěli se ani jiní politici. Tak například rakouský kancléř Kurz minulý týden „objevil“, že evropské země nedostávají dávky vakcín úměrně počtu obyvatel. Tento dojem se skutečně ve zpravodajství udržoval, ale to svědčí o katastrofální kvalitě evropského veřejného diskurzu, a ne o proradnosti Komise, která je v tom tentokrát nevinně. Protože to, že země si dávek mohou objednávat víc nebo míň, si odhlasovali samotní šéfové vlád na Evropské radě, tedy zřejmě včetně Kurze.

Nepřekvapí, že ke Kurzovu dopisu se připojil i Andrej Babiš, načež vyšlo najevo, že i Česko si objednalo vakcín méně, než mohlo. Jeden z inkriminovaných ministrů zdravotnictví to vysvětlil lapidárně – „byl bych obviněn, že jsem vyplýtval peníze daňových poplatníků“. To je zoufalé přiznání. Ukazuje to, že celý náš systém vládnutí a veřejný sektor je nastaven špatně, že v něm fungují zcela perverzní motivace.

V jednu chvíli je možné urychleně vyhodit čtvrt miliardy za antigenní testy neprověřené kvality dodané firmou nejasné provenience, avšak s kontakty v kruzích státní správy, na účel, který se nekonal. A takových nákupů je řada, až to živí dojem, že důležitým smyslem nouzového stavu je, aby si některé resorty ještě stihly zanakupovat. Podobně si nikdo nechce vzít na triko kompenzaci karantén nebo antigenních testů ve firmách – bylo by to drahé.

Ale nikdo nepočítá třeba náklady na jednotkách intenzivní péče v nemocnicích. Tečou automaticky ze zdravotních pojišťoven, o nichž má řadový občan ještě menší ponětí než o státním rozpočtu. Není zvykem mluvit o ceně takových nesmírně drahých preparátů, jako je remdesivir nebo regeneron – vždyť se zachraňují lidské životy.

Ale takové jednoduché kalkulace, jako je cena za jeden den lockdownu a zavřených škol versus vyšší výdaje za vakcíny, jaksi u nás není nikdo zplnomocněn udělat. Ale právě to je kalkulace, kterou udělali v Izraeli a v Británii.

Včerejšek začal, co se týče vývoje na vakcínové frontě, zvlášť vydařeně. Italský deník La Stampa oznámil, že inspektoři vyslaní na žádost EU „objevili“ v továrně subdodavatele AstraZeneky v Anagni „ukrytých“ třicet milionů dávek vakcíny. Zprávy se ještě při svém zasedání chopila francouzská vláda, jejíž mluvčí novinářům řekl, že dávky zajištěné při inspekci, kterou „jsme vyslali“ (protože Francie a EU zřejmě jedno jsou), byly „zajištěny“, a výhružně dodal, že nikdo nebude z EU dělat obětního beránka očkování. Vypadalo to pomalu jak nějaká Šlachtova realizace.

Na konci dne bylo jasné, že dávky byly určeny částečně na export do chudších zemí pokrývaných mezinárodním programem COVAX a částečně pro Evropu. Neměly jít do Británie. A nebyly tam schované – výroba vakcín je složitá a v průběhu fází výroby se převážejí, jak ví každý, kdo se trochu snaží sledovat zpravodajství. Tyto čekaly na ověření kvality a měly se odvážet do továrny Halix v Holandsku.

Halix je subdodavatelem AstraZeneky a nemá certifikaci EMA pro výrobu vakcín. To se ví už týdny; ze zpravodajství se nedozvíte, zda proto, že o ni ještě nepožádal, anebo mu ji EMA nechce udělit, a zda to souvisí s tím, že by továrna měla dodávat hlavně pro potřeby Británie. To všechno je možné, ale ne jisté – novinářům to říkají různé vzájemně si protiřečící nejmenované zdroje, zatímco EMA, Evropská komise i firma odmítají oficiálně odpovídat na otázky.

Takhle si člověk představoval, že vypadá informační mlha v zaostalých, paranoidních zemích, a ne v nejvyspělejším ekonomickém bloku na světě. Přesto je v této informační nedostatečnosti ochotna Unie zablokovat vývoz vakcín. A to do zemí, které jsou moc úspěšné, jako je Británie a Izrael, a zemí, které nejsou dost chudé, jako je Kanada. Ale třeba i Švýcarsko, Albánie, Srbsko, Arménie nebo Ázerbájdžán.

Pokud by tyto země reagovaly reciproční odvetou – i když premiér Boris Johnson sliboval, že Británie tak neučiní –, tak se výroba vakcín v Evropě po pár týdnech zastaví, protože z ciziny včetně Británie přicházejí důležité subdodávky. Ale horší budou následky dlouhodobé. Ekonomické – farmaceutický byznys je globální, myslíte, že firmy budou chtít investovat do nových kapacit v regionu, který má ve zvyku blokovat vývoz? A diplomatické – zatímco prezident Trump byl nacionalista a vývoz hotových vakcín formálně zablokoval, Evropská unie, věrna své léta budované identitě, dávala najevo vůli pomoci chudším zemím s očkováním. Teď naopak zablokuje přístup k vakcínám i zemím, kde soupeří o vliv s Ruskem, jako na Balkáně. A kdo jim nabídne vakcíny, když se evropské dveře zavřou? Rusko a Čína přece.