Ani po více než dvou měsících ruské agrese na Ukrajině není úplně zřejmé, jaká byla motivace Moskvy, když se do ní pouštěla. Kremlologie je o svérázech ruského imperiálního vnímání světa, sférách ruského zájmu, hlubinách ruské duše. Všemožných varováních, která kolem Ukrajiny Vladimir Putin v posledních letech vysílal, a Západ je nevnímal. O nemocech a mentálním zdraví ruského prezidenta. Skutečná motivace je velmi pravděpodobně směsí všech těchto geopolitických, imperiálních a psychologických ingrediencí. Poměr zná jen Putin a možná pár jeho nejbližších.

Už teď je ale zřejmé, že z pohledu ruských zájmů to bude zbytečná válka. Rusko jí svou pozici ve světě neposílilo, ale oslabilo. A nedá se čekat, že z ní bude mít nějaký zisk. Územní, ekonomický, geopolitický. O psychologických ziscích je obtížné spekulovat. Jsou ryze subjektivní. A do hlavy Vladimira Putina asi nevidí ani jeho nejbližší.

I kdyby Rusko náhodou třeba v dobytém Chersonu vyhlásilo další separatistickou enklávu, jako je v Doněcku a Luhansku, nikdo relevantní to neuzná.

Naopak se Rusku už teď podařilo to, proti čemu tak dlouho vystupovalo. Tato válka posílí Severoatlantickou alianci. Dosud neutrální Švédové a Finové se rozhodli, že jejich obavy z ruské agrese jsou tak silné, že požádají o vstup do NATO. Včera na setkání s oběma skandinávskými premiérkami tuto ambici podpořil i kancléř Scholz. A když už lídr Německa, k Rusku nejvstřícnější velké země Evropy, říká, že kdo jednou jako agresor napadne jinou suverénní zemi, může to udělat i podruhé, je zřejmé, že NATO bude po Putinově agresi na Ukrajině větší a sevřenější. A po finském vstupu se přímá hranice Ruska s Aliancí prodlouží o tisíc kilometrů.

V této chvíli se na vyzbrojování Ukrajiny už podílí všechny velké evropské země včetně Německa. Svou aktivitu obzvláště zesílila Francie, poté co Emmanuel Macron vyhrál před necelými dvěma týdny volby. Francouzský prezident se chce opět vrátit do diplomatického sedla, a tak kromě velkých zbrojních dodávek opět zasedl ke své telefonní diplomacii. Nejdřív mluvil s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským a včera si opět povídal přes dvě hodiny s Putinem. Předtím na to ještě podle francouzské televize BFMT ladil strategii se svým předchůdcem Nicolasem Sarkozym. Hovor Paříž–Moskva ale opět žádný výsledek nepřinesl.

V Evropě v této chvíli ale není žádná silná země, která by tlačila na jakýkoli ústupek Putinovi. Suroviny se nakupují, dolary, euro a v případě některých zemí i rubly za plyn a ropu do Moskvy tečou. Tím to ale končí. Žádný kompromis, který by znamenal pro Rusko nějaký zisk z ukrajinské agrese, není na dohled. Čím dál víc to vypadá, že si Moskva rozpoutala úplně zbytečnou, ničivou válku, která prozatím semkla Ukrajince a spěje k rozšíření NATO.