Způsob, jakým se v USA přijímají zákony, by náš Ústavní soud shledal protiústavním. Zapomeňte na nějaké přílepky, velké zákony jsou zpravidla přímo koncipovány tak, aby nikdo nemohl pořádně vědět, co v nich je. Tomu poslednímu dal Bílý dům název „zákon na zmírnění inflace“ a podle analýzy jednoho nezávislého institutu zákon v prvních dvou letech inflaci nesníží vůbec a pak možná, ale nikoli statisticky významně (to proto, že dalším pravidlem je, že některé položky zákona, hlavně ty méně populární, vstupují v platnost až později). Tento nový zákon například řeší dohromady novou daň pro firmy, přijetí desítek tisíc nových zaměstnanců daňové správy, nákup léčiv a investice do energetiky – to jen namátkou.

Zákon je považován za úspěch proto, že vůbec prošel, na rozdíl od předchozího Bidenova návrhu, jenž se jmenoval „Vystavět znovu a lépe“ a měl být mnohem dražší. Není považován za proinflační hlavně proto, že se za něj postavil externí poradce Bílého domu Larry Summers. Ten byl kritikem předchozího plánu a hlavně jedním z mála mainstreamových ekonomů, kteří už od roku 2020, kdy Biden prosadil nové pandemické podpůrné programy, varovali, že přijde inflace. Za což byl bezmála „zrušen“ až do letoška, kdy museli všichni uznat, že měl pravdu.

Bari Weissová ho měla ve svém podcastu a bylo by možné z něho citovat spoustu zajímavých věcí, ale jeden moment byl možná nejzáslužnější ze všech. Je známo, že Summers osobně přesvědčil senátora Joea Manchina, v podstatě republikána mezi demokraty, aby pro zákon zvedl ruku, díky čemuž zákon prošel. Weissová ho tedy požádala, zda by mohl poodhalit, jak přesně ho přesvědčil.

„Ne, Bari, to nemůžu. Tedy mohl bych, ale neudělám to,“ zněla jeho odpověď.

Jak osvěžující! V éře sociálních sítí je pravidlem, že se každý pochlubí vším, a to i když nemá čím. Kdejakou důvěrnost, kterou někde vyšťourá, je ochoten využít k upoutání pozornosti, k ukazování toho, jak je dobře napojen a kam všude má přístup. Kdejaký efemérní úspěch, kterého se nahodile domůže, rychle zužitkuje pro získání nějakého lukrativnějšího postavení, dokud je čas.

Summers si nepotřebuje nic dokazovat, hraje dlouhou hru. A ještě z jednoho důvodu nehodlá o svém hovoru s Manchinem mluvit. Přesvědčit někoho, aby změnil názor, obnáší přesvědčit ho, aby uznal, že jeho dosavadní názor byl mylný. K tomu potřebujete vztah důvěry – jistoty, že ten druhý nevyužije to přiznání k vašemu ponížení nebo k získání výhody proti vám. Odehrává se to i v nás samotných – když se rozhodnete neplácnout to první, co vás napadne, tak jste vlastně takový přesvědčovací rozhovor vedli sami se sebou. Soukromí a důvěra jsou spojené nádoby. Proto všechny ty internetové služby, jež se snaží vás přimět k tomu, abyste sdíleli bez filtru a bez rozmýšlení cokoli, tropí zlo.

Víkend přinesl hned dvě události, jimž by schopnost chvíli se zdržet názoru náramně prospěla. V Moskvě zahynula při atentátu žena, o níž 99 procent těch, kteří její smrt komentují, do včerejška neslyšelo. Nevíme, zda byla cílem ona, nebo její otec, kdo ji zabil a proč, a třeba se to nikdy nedovíme (vy víte, kdo zorganizoval vraždu Borise Němcova?). Na tom ale dost záleží. Zatímco první spekulace zněly, že to byli Ukrajinci, v neděli se k útoku přihlásila podivná, nicméně ruská organizace. Připomeňme, že útoky na bytové domy v roce 1999, za něž byli odsouzeni Čečenci, možná zorganizovala FSB a v každém případě přispěly k upevnění Putinova režimu. Přízrak návratu terorismu teď může zafungovat stejně.

V Albánii byli zadrženi dva ruští a jeden ukrajinský fotograf v bývalé vojenské továrně, což bylo ihned vyloženo jako rozvědná operace a využito jako argument pro zrušení turistických víz Rusům. Jenže nejen že vše nasvědčuje tomu, že opravdu jen fotografovali a jeden z nich udělal strašnou hloupost. On taky od letoška studuje v Praze na VŠCHT. Což by nevrhalo dobré světlo na práci našich státních orgánů, pokud by to tedy byli diverzanti. A k dovršení všeho bylo v jiné zbrojní továrně v Albánii druhý den zadrženo pět Čechů. Co teď s turistickými vízy?