Rozhodl se Izrael zlikvidovat íránské nebezpečí?
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.
Írán opravdu nemá dobrý rok. Nejdříve mu letos v lednu Američané zabili klíčového generála Kásima Solejmáního, pak v rámci své nervozity omylem sestřelili dopravní letadlo. Následovaly protirežimní protesty. Pak dorazila pandemie, kterou Írán nezvládl. A nyní mu již několik týdnů záhadně vybuchují vojenská a vědecká zařízení, která jsou napojená na jeho jaderný program.
Vypadá to, jako by se Írán fyzicky rozpadal. Dne 26. června došlo k výbuchu v továrně na výrobu balistických raket u Parčíni, ve stejný den také hořelo v elektrárně v Šírázu. Pak 30. června došlo k výbuchu na klinice v Teheránu, zemřelo 19 lidí. Ve čtvrtek 2. července výbuch naprosto zničil centrum na obohacování uranu v Nantanzu, v pátek 3. července znovu hořelo v Šírázu. Den poté vypukl požár v elektrárně v Ahwazu a unikl chlor z chemičky ve městě Mahšar. Pak krátká pauza. Další incident se odehrál ve středu 15. července, kdy vypukl požár v přístavu Búšehr, shořelo sedm lodí. Nakonec včera byla hlášena exploze v elektrárně v provincii Isfahán.
Nabízí se dvě vysvětlení. Buď je íránská vojenská a průmyslová infrastruktura v bídnějším stavu než pražské mosty, nebo se ji někdo rozhodl cíleně rozebrat. Íránské úřady většinu incidentů vysvětlují nehodami, počasím a podobně. Samozřejmě je velmi podezřelé, že z velké části se jedná o „nehody“ v klíčových vojenských a vědeckých zařízeních nebo v jejich blízkosti.
Minimálně v jednom případě je sabotáž téměř potvrzena. V Nantanzu vyletělo do povětří výzkumné centrum s úkolem vyvinout výkonnější centrifugy na obohacování uranu. Írán již přiznal, že to nejspíše zbrzdí jeho jaderný výzkum o několik měsíců.
Pro deník New York Times člen Islámských revolučních gard, tedy speciálních jednotek Íránu, potvrdil, že při likvidaci centra byly použity výbušniny. Další zdroj označovaný jen jako „blízkovýchodní zpravodajský představitel listu“ řekl, že za útokem stojí Izrael.
Oficiálně Írán tvrdí, že ví, co nehodu způsobilo, ale z bezpečnostních důvodů, to nebude zveřejňovat. Celkem jasný signál, že nešlo jen o nefunkční pojistky.
Izraelský ministr obrany Benny Ganz prohlásil: „Ne každý incident, který se stane v Íránu, je nutně spojený s námi.“ Útok v Nantanzu však nepopřel. Jeho kolega, ministr zahraničí Gabi Aškenazi řekl novinářům, že „Íránu nesmí být dovoleno získat jaderné prostředky. Za tím účelem podnikáme akce, o kterých se raději nemluví“.
Izrael má samozřejmě hlavní zájem na tom, aby Írán nikdy nezískal atomovou bombu. Zatímco pro Evropu a USA atomový Írán představuje především politický problém, pro Izrael je to existenciální hrozba. Írán se nijak netají svou ambicí smést Izrael do moře. S ukončováním jaderných programů nepřátelských režimů má Izrael dobré zkušenosti. V roce 1981 jeho letectvo zničilo irácký jaderný reaktor, který Izraelci podezřívali, že má sloužit Saddámu Husajnovi k výrobě atomovky. V roce 2007 stejný osud potkal tajný syrský jaderný reaktor. Pak v roce 2010 byl objeven počítačový vir nazvaný Stuxnet, který byl naprogramovaný s jediným cílem, poškodit íránská jaderná zařízení.
Zdá se, že jedinou otázkou je, nakolik se jedná o samostatnou akci Izraele a nakolik spolupracuje s Američany. Například Stuxnet byl nejspíše společným projektem USA a Izraele.
Pak jsou tu ještě náznaky, že by se mohlo jednat o domácí odboj. BBC Persian, persky vysílající odnož britského veřejnoprávního média, oznámila, že dne 30. června někteří její novináři obdrželi e-mail, ve kterém se k útokům přihlásila organizace říkající si „vlastenečtí gepardové“, prý skupina protivládních disidentů. Bezpečnostní experti jsou však skeptičtí, že organizace, o které nikdo dosud neslyšel, by dokázala zorganizovat sérii složitých útoků. Nevylučují však, že minimálně za některými útoky můžou stát některé složky íránského režimu, které chtějí vyvolat chaos a zmatení, a následně tak vyvolat změnu ve vedení země.
Nejpravděpodobnější však stále je, že se jedná o operaci Izraele (s možnou podporou Američanů). Izraelská tajná služba Mosad již jednou dokázala, že je schopna operovat nepozorovaně uprostřed Íránu. V roce 2018 její agenti ukradli 110 tisíc dokumentů týkajících se íránského jaderného programu ze skladiště v Teheránu. Půlka z toho byla fyzicky na papíře, druhá na CD. Dohromady to celé vážilo až půl tuny. Rozhodně se tedy nejednalo o hackerský útok.
Někdo vede v Íránu sofistikovanou tajnou válku. Ať je to kdokoliv, svět mu může jen poděkovat. Jaderný Írán není v ničím zájmu. I kdyby nesplnil svou výhrůžku a nevymazal Izrael z mapy a neohrožoval Evropu (momentálně jeho rakety jsou schopny zasáhnout zhruba ukrajinsko-slovenskou hranici), tak by to jistě vyvolalo závody ve zbrojení v regionu. Saúdská Arábie dává celkem otevřeně najevo, že pokud si atomovou bombu pořídí Írán, tak ona taky. Nejspíše by přeskočila vývoj a rovnou by si ji koupila od Pákistánu. Blízký východ opravdu není oblast známá svými stabilními režimy, vůdci mírotvůrci a vysokými standardy bezpečnosti.
Američané se snaží o zatavení íránských atomových ambicí již desítky let. Nejdříve hlavně formou sankcí. Pak Obamova administrativa chtěla problém řešit diplomaticky. Vyjednala, že výměnou za ukončení sankcí Írán pozastaví vývoj bomby na deset let. Kritici tvrdili, že přinejhorším Írán omezení lehce obejde, přinejlepším to posune získání jaderných zbraní o dekádu. Trump od smlouvy odstoupil. K zastavení atomového výzkumu v Íránu však je potřeba, aby ho někdo vyhodil do vzduchu. Evidentně se toho někdo chopil.