Tavistocká klinika patří k elitním institucím zabývajícím se mentálním zdravím v Británii. Založena byla v roce 1920, aby léčila vojáky, kteří trpěli traumaty z první světové války. Od začátku to nebyla pouze nemocnice, ale také výzkumné centrum, kde docházelo k novým průlomům v oblasti psychiatrie. V posledních měsících však klinikou otřásá série skandálů, které vedly k rezignaci několika vysoce postavených představitelů a lékařů a vrhá to stín na profesionalitu zařízení. Kauza se týká chování instituce vůči žádostem o změnu pohlaví. Podle kritiků klinika neprovádí řádné vyšetření, podléhá translobby, aby diagnostikovala co nejvíc lidí jako transsexuály, a dopouští se nevratných operací na prepubertálních dětech.

Přesněji řečeno, skandály se týkají jednoho oddělení kliniky. Gender Identity Development Service (což se dá přeložit jako Služba pro vývoj pohlavní identity), zkráceně GIDS, je specializované pracoviště založené v roce 1989, jež má pomáhat dětem a mladým lidem, kteří mají problémy se svou pohlavní identitou. GIDS má v Anglii výsadní postavení, jde o jediné pracoviště v zemi oprávněné k operacím změny pohlaví, které je součástí Národní zdravotnické služby, čili jediné, které je placeno ze státního rozpočtu, a proto provádí tyto zákroky zdarma.

V únoru unikla do britských médií interní zpráva o situaci v GIDS od doktora Davida Bella, který tehdy sloužil jako šéf personálu kliniky. Zpráva je pro ústav zničující. „GIDS tak, jak nyní funguje, je naprosto nevhodná pro svůj účel a potřeby dětí jsou plněny žalostným, nedostatečným způsobem a některé budou žít s poškozujícími následky.“ Upozorňuje na to, že změna pohlaví je často naroubována jako „řešení“ na „rozličné problémy jako historie týrání dětí v rodině, zármutek ze ztráty blízkého, homofobie“. Obzvlášť znepokojující podle Bella je, že se zdá, že velká část pacientů jsou autisté. Řada dětí podle Bella byla vycvičena on-line či transaktivisty, aby psychiatrům říkala přesně to, aby došli k diagnóze pohlavní dysforie, jak zní lékařský název pro to, když člověk cítí, že je jiného pohlaví, než do jakého se narodil.

Bell varuje, že děti jsou vystaveny riziku „dlouhodobého poškození“, neboť klinika není schopna „ustát tlak“ od transgenderových aktivistů.

Vedení kliniky veškerou Bellovu kritiku odmítlo. Lékařský ředitel kliniky Dinesh Sinha prohlásil, že instituce „je bezpečná a operuje v souladu s nejlepší světovou péčí v oboru“.

Taktéž v únoru rezignoval doktor Marcus Evans, jeden z guvernérů, kteří spravují nadaci, z níž se klinika platí. Jako důvod citoval „nadhodnocenou víru“ vedení kliniky v GIDS, která vede k tomu, že „výzvy a šetření“ jsou ignorovány. „Dospívání a dětství je čas, kdy se lidé vyvíjejí sociálně a biologicky, čas, kdy mladí lidé se identifikují s jinými skupinami, s mužskými a ženskými aspekty sebe samých. Je tu tlak od dítěte, které je v zoufalém stavu, je tu tlak od rodiny a vrstevníků, je tu tlak od transgenderových lobbistických skupin. To vše vytváří tlak na doktora, který se může rozhodnout, že pomůže člověku tím, že předepíše rychlé řešení. Je tu hodně v sázce a tato rozhodnutí mají dalekosáhlé důsledky,“ řekl Evans pro BBC.

Závěr za tři hodiny

Zatím poslední důkaz o znepokojivých okolnostech na Tavistocké klinice vyšel začátkem dubna v britských The Times. Pět doktorů, kteří kvůli nesouhlasu s prací GIDS rezignovali, anonymně promluvilo o poměrech, které tam panují. Jedním ze základních problémů je, že se mnohonásobně zkrátil čas na vyšetření. Zatímco dřív psychiatři pracovali s pacienty i několik měsíců, než doporučili nasazení léků, nyní rutinně předpisují drastickou „léčbu“ po třech hodinových sezeních.

Právě léky jsou největším problémem. Standardní změna pohlaví u dítěte probíhá tak, že se mu nasadí blokátory puberty, které zabrání některým nevratným změnám, mezi něž patří například hloubka hlasu u chlapců. Kolem šestnácti se nasazují hormony a v dospělosti následuje chirurgická operace. Jenže už blokátory puberty jsou velmi problematické. Nejen že zabraňují přirozeným změnám těla, ale často způsobují neplodnost, takže i když si dítě změnu pohlaví rozmyslí před šestnáctými narozeninami, kdy nastupují ještě drastičtější zásahy, může být lékaři již navždy poznamenáno. „Tato experimentální léčba neprobíhá pouze na dětech, ale na velmi zranitelných dětech, které zažily problémy s mentálním zdravím, týráním, rodinným traumatem, ale někdy tyto ostatní faktory jsou ignorovány,“ řekla jedna z lékařek listu.

Další řekla, že má noční můry o svém působení na klinice. „Myslím, že to, co tam probíhalo, byla ukrutnost. Vím, že je to dost silné slovo, ale cítila jsem, že jsme součástí něčeho, na co se v budoucnosti lidé budou dívat zpět a ptát se, jak jste mohli. Myslím, že v budoucnu bude hodně a hodně lidí, kteří budou chtít zvrátit svou transformaci, kteří budou cítit, že jejich těla byla zmrzačena, a budou se ptát, proč jste mi to dovolili udělat?“

Stejně jako v případě Davida Bella klinika veškeré pochybení odmítá. Je však nepochybné, že ústav čelí zvýšenému tlaku, který může vést ke zrychlené a odbyté diagnostice. Za posledních pět let počet dětí, které klinika zkoumá, vzrostl z 468 na 2519 ročně, což je nápor, se kterým se instituce obtížně vypořádává.

Kde se však tento nápor bere? Doktoři pro The Times, kromě tlaku rodiny a aktivistů, také zmiňovali, že děti často hovoří o Alexovi Bertiem a Leovi jako o svých vzorech. Alex Bertie je anglický youtuber, který se narodil jako žena, ale cítí se být mužem. O svých zkušenostech natáčí videa. Leo je hlavním představitelem dokumentu My Life: I am Leo, který běžel na dětském kanále BBC v roce 2014. Je o dívce, která se rozhodla stát se chlapcem. Experty byl kritizován, že změnu pohlaví zobrazuje příliš přímočaře, jednoduše a bez problémů.

Další popkulturním vlivem je seriál Butterfly, který běžel v říjnu 2018 na kanále ITV. Zobrazuje rodinu, která se vypořádá s tím, že syn Max se rozhodl stát dcerou Maxine.

Minulý rok profesorka americké Brownovy univerzity Lisa Littmanová publikovala článek, ve kterém došla k závěru, že za propuknutím pohlavní dysforie v období puberty může často stát tlak vrstevníků a on-line vlivy. Poté, co článek publikovala na svém webu, ho univerzita stáhla. Podle kritiků proto, že se zalekla transaktivistů, podle školy proto, že měla pochybnosti o metodologii. Sama profesorka je ve svých závěrech opatrná a přiznává, že je potřeba další výzkum, než se dojde k nějakým definitivnějším závěrům ohledně toho, jak pohlavní dysforie propuká. Nicméně i tak by její závěry měly vést k diskusi, zda jednoznačná oslava osob, které se rozhodly změnit pohlaví, je správná. Jestli lidé jako Leo a Alex Bertie spíš nepodporují v mladých lidech procházejících zmateným obdobím puberty drastické a neměnné kroky, kterých budou v budoucnu litovat. Tím spíš, že nejde o jediné společenské tlaky v Británii, které tlačí transgenderismus do popředí.

Liberální zákony

Zákony ohledně změny pohlaví jsou v Británii poměrně liberální. Ke změně není potřeba chirurgického zákroku, na rozdíl například od České republiky člověk pouze potřebuje potvrzení o tom, že trpí pohlavní dysforií, a před panelem pro uznávání pohlaví dokázat, že žil jako své nové pohlaví již dva roky a hodlá tak činit do konce života. Nicméně i tento postup přijde transaktivistům zdlouhavý a ponižující. Momentálně probíhá dlouhá a bouřlivá diskuse o možné novele, která by proces zjednodušila a zrychlila.

Snaha vyjít vstříc transosobám za každou cenu může vést k tragickým důsledkům, jak ukazuje případ Karen Whiteové z loňského října. Ta se narodila jako Stephen Wood a byla odsouzena na doživotí za sérii znásilnění, za pedofilii, těžké ublížení na zdraví a vloupaní. Whiteová/Wood v době, kdy byl legálně stále mužem, nicméně se prohlašoval za ženu, byl přesunut do ženského vězení, kde sexuálně napadl dvě vězeňkyně. Britská vězeňská služba se dušovala, že došlo k pochybení, které se nebude opakovat. Není však překvapivé, že násilníci se snaží využít společenský tlak a uvolněná pravidla, aby se snáze dostali ke svým obětem. Experti po kauze zpochybňovali upřímnost Whiteové/Wooda ke změně pohlaví.

Překvapivě boj o to, co to znamená být ženou, probíhá i na levici. Labouristická strana na začátku minulého roku oznámila, že na ženské seznamy, ze kterých se vybírají kandidátky na poslankyně, se budou moci hlásit i transženy, které nemají změnu pohlaví úředně či chirurgicky ověřenou. Staré levicové feministky si začaly stěžovat, že jde o skrytou invazi mužů na pozice rezervované pro ně. Byly označeny za transfobní.

Tlak aktivistů, popkultury a politiky nepochybně může mít vliv na rozhodnutí mladých lidí změnit pohlaví, což zase buduje tlak na Tavistockou kliniku. Zrychlená a odbytá diagnoza pak může vést k zásahům na dětech, které je mohou poznamenat na celý život.