Co náš první prezident publikoval na zapřenou

Masarykovy převleky

Co náš první prezident publikoval na zapřenou
Masarykovy převleky

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Když s Karlem Čapkem pracoval na jejich Hovorech, řekl T. G. Masaryk: „I dnes bych byl asi novinářem, kdybych neměl jiné řemeslo.“ Kondicionál tam však nebyl namístě.

V literatuře a publicistice jsou pseudonymy a šifry jako houska na krámě. Vladimír Vašek, jak známo, proslul jako Petr Bezruč, ale říkal si i B. Čermák, Leo Charvát, Smil z Rolničky nebo Petr Bezperák. Karel Havlíček měl v dobovém tisku identit na pět desítek: Čechoslovan, F. Dobrý, Tomáš Březenský, V. Jizerský… F. X. Šalda tasil kritické pero i jako A. D. Laš, B. Ptáčník, Jan Braun, Jan Holas, Pečorin, Quidam… A pod pseudonymy a šiframi psal své příspěvky do novin i T. G. Masaryk, což je dávno známo, říkal si například F. O. Pisarevský, Fra Lorenzo, G. Žalud, L., V. Č., V. R., V-s, Ž, žý atd. 

Jsou ovšem Masarykové dva – ten v letech předprezidentských a pak ten v čele státu. A právě Masarykovu státnickému období věnuje pozornost Richard Vašek v monografii nazvané „Račte to podepsat libovolnou šifrou.“ / Prezident Masaryk jako anonymní publicista (1918–1935).

Z práce o více než třech stech padesáti stranách jsou nejdůležitější přílohy a tabulky. Ty naše poznání Masarykova díla rozšiřují a prohlubují. Najdeme tu (v Příloze 1)  příspěvky, které ve své době vyšly tiskem, avšak nedostaly se ani do stále ještě nedokončených Spisů TGM, v nichž jsou prezidentově meziválečné publicistice vyhrazeny čtyři svazky nazvané Cesta demokracie (1994–2007). Jde o osm textů, polemik vedených třeba s Viktorem Dykem či Karlem Kramářem, v nichž nepodepsaná hlava státu hovoří i o sobě, ovšemže v er-formě (například v článku Buržoazní nihilismus z roku 1923: „Prezident Masaryk bezpočtukrát vykládal, co je humanitní program Kollárův, Palackého a Šafaříka, dokazoval, že humanitní program není proti národnosti...“), k nim je přidán článek „Hrad“? z roku 1922, text s nejistým autorstvím, který „patrně nakonec publikován nebyl“.

V Příloze č. 2 čteme souhrnnou Masarykovu recenzi Z nové cizí beletrie, publikovanou v Přítomnosti roku 1927, a recenzi dvou knih H. G. Wellse, zveřejněnou v Naší době roku 1928. A pak je tam překvapení, objevná Příloha č. 3 – masarykovský badatel do ní soustředil „neuveřejněné literární recenze T. G. Masaryka“, tedy texty, které nikdy „nebyly publikovány a zůstaly uloženy v archivu“. Je to patnáct spíš referátů než recenzí, stěží souměřitelných s dobovými literárněkritickými výkony takového Arna Nováka či F. X. Šaldy. Ale aspoň víme, jaký vkus měl prezident před osmdesátkou, po čem sáhl v anglickém či francouzském originále (John dos Pasos: Three Soldiers, André Maurois: Ni ange ni bête atd.); česká literatura reflektována není.

Článková bibliografie v chronologickém uspořádání eviduje 116 Masarykových textů (to dává průměr 6,8 článku ročně) buď nepodepsaných, nebo podepsaných pseudonymem či neprůhlednou šifrou, nejznámější z nich je zajisté Hitlers Credo, recenze knihy Mein Kampf, uveřejněná v dubnu 1933 (to už byl Hitler kancléřem) německy v Prager Presse pod šifrou V. S.

Další tabulka ukazuje, že Masaryk publikoval na zapřenou nejvíc v Národním osvobození (31 textů), ale své příspěvky svěřoval i Času (29) či Přítomnosti (22), vedle toho se jeho publicistické texty objevovaly v dalších devíti denících a časopisech (České slovo, Právo lidu, Venkov...). 

Ještě poznámku k Hovorům s TGM, citovaným výše. Pan Vašek je buď nezná, nebo ho prostě zradila paměť. Chtěl končit efektně, a tak to udělal „jedním Masarykovým výrokem“, který prý zaznamenal „publicista J. Smetáček“. Na dotaz, jak hodnotí úroveň tisku, TGM údajně odpověděl: „Denně se na noviny zlobím. Z toho vidím, jak je mám rád.“ Je třeba panu Vaškovi prozradit, že ta slova pocházejí z Hovorů s TGM;  v jejich druhém dílu v kapitole Léta 1900–1910 stojí doslova: „Co bych vám říkal o novinách! Denně se na ně zlobím; a z toho sám vidím, jak je mám rád.“

Faux pas prošlo přes tři recenzenty s devíti tituly i přes tři redaktorky… Stane se. V Čechách.

Richard Vašek: „Račte to podepsat libovolnou šifrou.“ Prezident Masaryk jako anonymní publicista (1918–1935). Nakladatelství Academia a Masarykův ústav a Archiv AV ČR, 357 str.

   

    

 

Jaromír Slomek