Masarykovy převleky
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.
Když s Karlem Čapkem pracoval na jejich Hovorech, řekl T. G. Masaryk: „I dnes bych byl asi novinářem, kdybych neměl jiné řemeslo.“ Kondicionál tam však nebyl namístě.
V literatuře a publicistice jsou pseudonymy a šifry jako houska na krámě. Vladimír Vašek, jak známo, proslul jako Petr Bezruč, ale říkal si i B. Čermák, Leo Charvát, Smil z Rolničky nebo Petr Bezperák. Karel Havlíček měl v dobovém tisku identit na pět desítek: Čechoslovan, F. Dobrý, Tomáš Březenský, V. Jizerský… F. X. Šalda tasil kritické pero i jako A. D. Laš, B. Ptáčník, Jan Braun, Jan Holas, Pečorin, Quidam… A pod pseudonymy a šiframi psal své příspěvky do novin i T. G. Masaryk, což je dávno známo, říkal si například F. O. Pisarevský, Fra Lorenzo, G. Žalud, L., V. Č., V. R., V-s, Ž, žý atd.
Jsou ovšem Masarykové dva – ten v letech předprezidentských a pak ten v čele státu. A právě Masarykovu státnickému období věnuje pozornost Richard Vašek v monografii nazvané „Račte to podepsat libovolnou šifrou.“ / Prezident Masaryk jako anonymní publicista (1918–1935).
Z práce o více než třech stech padesáti stranách jsou nejdůležitější přílohy a tabulky. Ty naše poznání Masarykova díla rozšiřují a prohlubují. Najdeme tu (v Příloze 1) příspěvky, které ve své době vyšly tiskem, avšak nedostaly se ani do stále ještě nedokončených Spisů TGM, v nichž jsou prezidentově meziválečné publicistice vyhrazeny čtyři svazky nazvané Cesta demokracie (1994–2007). Jde o osm textů, polemik vedených třeba s Viktorem Dykem či Karlem Kramářem, v nichž nepodepsaná hlava státu hovoří i o sobě, ovšemže v er-formě (například v článku Buržoazní nihilismus z roku 1923: „Prezident Masaryk bezpočtukrát vykládal, co je humanitní program Kollárův, Palackého a Šafaříka, dokazoval, že humanitní program není proti národnosti...“), k nim je přidán článek „Hrad“? z roku 1922, text s nejistým autorstvím, který „patrně nakonec publikován nebyl“.
V Příloze č. 2 čteme souhrnnou Masarykovu recenzi Z nové cizí beletrie, publikovanou v Přítomnosti roku 1927, a recenzi dvou knih H. G. Wellse, zveřejněnou v Naší době roku 1928. A pak je tam překvapení, objevná Příloha č. 3 – masarykovský badatel do ní soustředil „neuveřejněné literární recenze T. G. Masaryka“, tedy texty, které nikdy „nebyly publikovány a zůstaly uloženy v archivu“. Je to patnáct spíš referátů než recenzí, stěží souměřitelných s dobovými literárněkritickými výkony takového Arna Nováka či F. X. Šaldy. Ale aspoň víme, jaký vkus měl prezident před osmdesátkou, po čem sáhl v anglickém či francouzském originále (John dos Pasos: Three Soldiers, André Maurois: Ni ange ni bête atd.); česká literatura reflektována není.
Článková bibliografie v chronologickém uspořádání eviduje 116 Masarykových textů (to dává průměr 6,8 článku ročně) buď nepodepsaných, nebo podepsaných pseudonymem či neprůhlednou šifrou, nejznámější z nich je zajisté Hitlers Credo, recenze knihy Mein Kampf, uveřejněná v dubnu 1933 (to už byl Hitler kancléřem) německy v Prager Presse pod šifrou V. S.
Další tabulka ukazuje, že Masaryk publikoval na zapřenou nejvíc v Národním osvobození (31 textů), ale své příspěvky svěřoval i Času (29) či Přítomnosti (22), vedle toho se jeho publicistické texty objevovaly v dalších devíti denících a časopisech (České slovo, Právo lidu, Venkov...).
Ještě poznámku k Hovorům s TGM, citovaným výše. Pan Vašek je buď nezná, nebo ho prostě zradila paměť. Chtěl končit efektně, a tak to udělal „jedním Masarykovým výrokem“, který prý zaznamenal „publicista J. Smetáček“. Na dotaz, jak hodnotí úroveň tisku, TGM údajně odpověděl: „Denně se na noviny zlobím. Z toho vidím, jak je mám rád.“ Je třeba panu Vaškovi prozradit, že ta slova pocházejí z Hovorů s TGM; v jejich druhém dílu v kapitole Léta 1900–1910 stojí doslova: „Co bych vám říkal o novinách! Denně se na ně zlobím; a z toho sám vidím, jak je mám rád.“
Faux pas prošlo přes tři recenzenty s devíti tituly i přes tři redaktorky… Stane se. V Čechách.
Richard Vašek: „Račte to podepsat libovolnou šifrou.“ Prezident Masaryk jako anonymní publicista (1918–1935). Nakladatelství Academia a Masarykův ústav a Archiv AV ČR, 357 str.