Bývalý prezident Václav Klaus vyzval ke vzpouře. V rozhovoru pro Novinky.cz popsal tři fáze reakce společnosti na koronavirus. První fází je zavádění vládních opatření. „Druhou fázi prožíváme právě teď. Lidé se daleko více osmělují a říkají – tohle ne. Řada medicínských odborníků se osměluje říci, že principiálně nesouhlasí s řešením, které propaguje pan profesor Prymula a lidé kolem něj. Pokud první fáze byla březnová, druhá dubnová, tak třetí, květnová fáze už by měla být vzpoura davů. Lidé už by opravdu měli říct dost a je načase, aby to řekli.“ Výrok vyvolal jednak pobavení, dále v rozhovoru Klaus totiž připouští, že do čela vzpoury by se mohl postavit on, a jednak kritiku. Exprezident prý nebezpečně popírá doporučení expertů. V jednom má ale Klaus pravdu, současné mimořádné okolnosti neskončí, dokud vlády, netýká se to jen té české, nebudou cítit tlak k jejich ukončení.

Bylo to vidět již při jejich zavádění. Vlády se k „lockdownům“ a karanténám nerozhodovaly jen ze strachu z šíření nemoci, ale také kvůli volání obyvatelstva po rázných krocích. Dobře je to třeba vidět na zavedení nošení roušek v Česku. I když se premiér Andrej Babiš chlubí orouškováním země, kde může, na Twitteru dokonce doporučoval nošení roušek prezidentovi Donaldu Trumpovi a New York Times zkoumají, jak Češi tak rychle přešli na zakryté tváře, tato iniciativa nepřišla z vlády. O nutnosti roušek se živě diskutovalo několik dní předtím a vládu v zavedení povinnosti nosit roušky předběhla třeba Praha a Brno.

Jeden z důvodů, proč se v ostatních zemích bránili plošnému zavedení roušek, byl fakt, že jich neměli dostatek pro všechny a že představa, že se nařídí něco bez prostředků, jak to umožnit občanům splnit, byla nepředstavitelná. V Česku se o tomto téměř nediskutovalo, naopak, celá země začala nadšeně šít roušky, navíc to vyvolávalo příjemný pocit solidarity boje proti společnému nepříteli. Asi jako když Pařížané dělali sbírku na nákup kanonů v době prusko-francouzské války.

Je to vidět i na číslech z průzkumu firmy European National Panels. Roušky v obchodech za nezbytné, dokud se vir šíří, považuje 70 % Čechů a na veřejnosti všeobecně 68 %. Zákaz vycestování podporuje 65 %, pět procent by ho dokonce ponechalo natrvalo. U ostatních omezení jsou čísla podobná. Pouze u úplného uzavření obchodních center je to v podstatě půl na půl, 10 % to považuje za zbytečné, 39 % by otevřelo co nejdříve a 49 % to považuje za nezbytné. Dvě procenta antikonzumních fanatiků by neotevřela již nikdy. Podporu také nemá zákaz turistiky v ČR, za nezbytný jej považuje pouze 39 %. To nejspíše částečně vysvětluje, proč Babiš připustil dřívější otevření velkých obchodů, a sisyfovská práce policie, která neustále napomínala výletníky k nesrocování.

Není to jen případ České republiky. Britská vláda byla tlakem veřejnosti donucena změnit taktiku od „promořování“ k uzavření, Newyorčané se zase začali izolovat ještě předtím, než to úřady nařídily. Jeden z důvodů, proč Švédsko nezměnilo svoji taktiku, může být, že strategie má podporu veřejnosti, jen asi 1/5 by chtěla kopírovat ostatní země.

I ten slabý tlak v Česku na ukončení restrikcí nese své ovoce. Babiš je pro ukončení nouzového stavu, kdyby nečelil kritice, je možné, že by se přiklonil k ministru vnitra Hamáčkovi, který prosazuje jeho prodloužení. Koneckonců i nápad, že na dovolenou by se smělo do Chorvatska, je nejspíše veden představou, že letní dovolená pro většinu Čechů znamená válení se u Jadranu a odepření tohoto požitku by vyvolalo značnou nevoli.

Nikdo nevybízí k útoku na Strakovku, ale Klaus má pravdu, že dokud vláda nebude pod soustředěným tlakem restrikce uvolnit, vždy bude v pokušení je neustále prodlužovat.