Hnutí ANO je vedoucí síla v české politice a čím dál víc i ve státě. Vedoucí síla, která to myslí vážně a chce dominovat delší dobu, musí aspirovat na hlavní město. Dokud ODS nebude mít zpátky Prahu, nemůže ani pomýšlet na návrat do pater, v nichž vyrostla a bydlela prvních dvacet let života. ANO poslední čtyři roky mělo v Praze primátorku Adrianu Krnáčovou a společně s progresivistickou koalicí, v níž nechyběli Zelení, se tomuto hnutí podařilo přivést město do stavu zoufalé nehybnosti. Téměř nic se v Praze neděje, mosty se flikují na poslední chvíli, zato o 20 procent ročně roste cena bydlení. Člověk by skoro řekl, že Babiš, přes veškerou vytíženost, která k funkci premiéra objektivně patří, si najde čas a pro podzimní volby vybere někoho, kdo dá na Krnáčovou zapomenout.

Babiš skutečně do kandidátky zasáhl, z jeho vůle Patrika Nachera, vítěze primárek, nahradil a na druhé místo odsunul Petr Stuchlík. Takže první „silnou“ trojku tvoří Stuchlík, Nacher, Ivan Pilný (rozhovor s Pilným čtěte na str. 16). Nacher je v té trojce lehce cizorodý prvek. Pilný býval generálním ředitelem Microsoftu pro Českou a Slovenskou republiku, loni se stihl za půl roku ve funkci zorientovat na ministerstvu financí lépe než před ním za tři roky chaot Babiš, v ANO tento fachman tradičně hraje part jakési režimní opozice (opět viz rozhovor). I Stuchlík vypadá na první pohled jako další předsedův králík z klobouku. Doba je připravena odměňovat parašutisty, kteří se vyhnou pomalému vzestupu skrze politickou stranu, které už nejsou strojem na hledání šikovných lidí. Ale tito nepartajničtí parašutisté musejí být nezpochybnitelní jak v oboru, tak morálně.

Petr Stuchlík zaprvé není zřejmě tak úspěšný podnikatel, jak nám sugeruje propaganda ANO. Podnikání založené na vysokých půjčkách lidem v nouzi může být výnosné za předpokladu, že lidé půjčky opravdu a včas splácejí. Pokud ne, ocitá se věřitel v potížích. Stuchlíkův Fair Credit je podle dostupných zpráv v jakési naakumulované druhotné platební neschopnosti. Stuchlík obcházel po Praze velké korporace, aby mu půjčily. Přesun do politiky tudíž od něho nemusí být jen pochopitelná touha po změně, ale současně tak trochu i útěk. 

Zadruhé se v kampani bude nevyhnutelně mluvit o samotné podstatě Stuchlíkova byznysu. Půjčovat na padesáti- nebo šedesátiprocentní úrok není protizákonné a liberál musí odolat pudu to zakázat. Lidé včetně těch chudších jsou koneckonců odpovědní za své činy. Ale taky se nebude dát zakazovat, pokud někdo takovému druhu podnikání bude říkat lichva. Politicky je to pro hnutí ANO ve chvíli, kdy se rozhodlo kromě řady dalších věcí stát se i bičem na lichvu, těžká hypotéka. Letos v únoru Andrej Babiš ve svých Lidových novinách doslova prohlašoval: „Chci řešit lichvu. V Česku si lidé často půjčují za šílené sazby někdy v řádu stovek procent. Na Slovensku takovou regulaci mají. Řešit to chceme přes nějak stanovené koeficienty.“ 

Ale do Prahy nasadí osobu, proti níž by se takové koeficienty nastavovaly. Kandidátka, která má na prvním místě člověka, který se v nějakém bodě své kariéry vědomě rozhodl zbohatnout na chudých lidech, a na druhém místě v Nacherovi někoho, kdo svou image po léta buduje na obraně těch malých před finančními žraloky, taková kandidátka je prostě nepochopitelná. Třetí z trojky, totiž Pilný, sám o nastalé situaci říká, že je „velmi zvláštní“ a „zajímavá“.

Takto na jednom místě, v tak zhuštěné podobě jsme ještě Babišovu strategii neměli příležitost studovat. ANO rozhodně není typická catch-all party, lidová strana (nikoli lidovci) typická ještě nedávno pro západní společnosti. Catch-all parties bývají pochopitelně nuceny různým skupinám nabízet různé věci. I ANO oslovovalo například podnikatele a současně ve velkém přebíralo voliče komunistům. Ale jen ANO po svých voličích žádá, aby v jeden den hlasovali pro věci, které se navzájem aktivně vylučují. Evidentně se tu předpokládá, že mezi voliči ANO je významný podíl idiotů, že třeba volič Nachera si v jednom balíčku se svým obhájcem klidně zvolí i svého predátora.

Představa Babišova marketingu, že voličstvo lze rozsadit do lóží, které oslovíme každou zvlášť, aniž nás přitom z vedlejší lóže uslyší, tu došla vyvrcholení a snad i na pokraj krachu.