DOBROVOLNÍCI NA DONBASU

Nezkušení ukrajinští dobrovolníci umírají na Donbasu ve velkém. Přesto se hlásí dál

DOBROVOLNÍCI NA DONBASU
Nezkušení ukrajinští dobrovolníci umírají na Donbasu ve velkém. Přesto se hlásí dál

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Ztráty mezi jednotkami ukrajinské teritoriální obrany, které jsou stále častěji nasazovány na Donbasu, jsou podle informací deníku The New York Times (NYT) astronomické. Dobrovolníci mají často minimální výcvik i výzbroj a ve svých domovských regionech byli předtím nasazováni spíše na jednoduché logistické úkoly. Přesto se do bojů v nejnebezpečnější části Ukrajiny hlásí dál ve velkém, často i přes protesty vlastních rodin.

„Budeme mít spoustu žen bez manželů a spoustu dětí bez otců.“ Obrana vlasti před útokem ruského agresora stála životy pravděpodobně tisíce dobrovolníků z řad teritoriální obrany Ukrajiny. Tyto jednotky, jakási kombinace armády a civilní domobrany, měly původně bránit pouze určité oblasti, ve kterých jejich členové většinou bydlí. S tím, jak se vyostřuje válka na východě země, ale stále častěji odcházejí bojovat tam.

Jejich efektivnost je ale diskutabilní. Jedna z jednotek teritoriální obrany z okolí Kyjeva, čítající asi 100 mužů, utrpěla podle NYT hned první den na východní frontě 30% ztráty. Dojít k tomu mělo v bojích u města Bachmut.

Kyjevská jednotka ale údajně dostala na výběr, zda se chce bojů na východě zúčastnit. Poté byla přiřazena k armádní jednotce, vyzbrojena ale byla jen útočnými puškami, kulomety a několika kusy protitankových zbraní dodaných západními zeměmi. Chybělo jim prý zcela dělostřelectvo i možnost komunikovat s jednotkami, které těmito zbraněmi disponují. „Trhají nás na kusy, lidé padají jako mouchy, a z jakého důvodu tady jsme?“ řekl jeden z vojáků. „Není to jasné.“

V červnu některé ukrajinské zdroje mluvily o tom, že v nejtěžších bojích umírá až 500 vojáků denně, psali jsme o tom například zde. Není ale jasné, jak se situace od té doby změnila. Po začátku války v únoru bylo ukrajinským mužům ve věku od 18 do 60 let zakázáno opustit zemi, ale nebyli automaticky odvedeni a mnoho z nich se dobrovolně přihlásilo do boje.

Dobrovolníci měli přitom z počátku války většinou banální úkoly. Jurij Bruchal, který se přihlásil do teritoriální obrany na počátku války a předtím pracoval jako elektrikář, v prvních týdnech jen doručoval balíčky a střežil hlídací stanoviště u vesnice, ve které bydlel. Padl ale 10. června na východě. Podobně dopadl i Andrej Vertěv, který pracoval ve své vesnici v obchodě a zemřel v bitvě v Luhanské oblasti 15. května.

Nasazování dobrovolníků na východě vyvolalo omezené protesty jejich rodin a pozůstalých. Mnohé ale mají naopak pro rozhodnutí svých bližních padnout za vlast pochopení, včetně rodin Andreje Vertěva a Jurije Bachmuta. „Kolik chlapů ještě musí zemřít, než to skončí?“ ptá se Vertěvova manželka Oksana. Nachází prý ale útěchu ve své víře a ve vědomí, že si Vertěv cestu do bojů na východě sám vybral.

Podle dostupných informací z bojiště se ukrajinští dobrovolníci na Donbasu často střetávají s podobně nezkušenými muži ze samozvaných republik DLR a LLR. Ti na rozdíl od ukrajinských dobrovolníků jsou často povoláni a nuceni bojovat i proti své vůli a nedostávají ani základní výcvik.

„Rusko s námi zachází jako s otroky,“ uvedl podle serveru DW jeden ze separatistických bojovníků, který se vzdal ukrajinské armádě. „Zpočátku se hlásili dobrovolníci, ale už ani to ne,“ dodal další. Rodiny prý často radši své muže v bojeschopném věku ukrývají.

 

jch