Ztráty mezi jednotkami ukrajinské teritoriální obrany, které jsou stále častěji nasazovány na Donbasu, jsou podle informací deníku The New York Times (NYT) astronomické. Dobrovolníci mají často minimální výcvik i výzbroj a ve svých domovských regionech byli předtím nasazováni spíše na jednoduché logistické úkoly. Přesto se do bojů v nejnebezpečnější části Ukrajiny hlásí dál ve velkém, často i přes protesty vlastních rodin.

„Budeme mít spoustu žen bez manželů a spoustu dětí bez otců.“ Obrana vlasti před útokem ruského agresora stála životy pravděpodobně tisíce dobrovolníků z řad teritoriální obrany Ukrajiny. Tyto jednotky, jakási kombinace armády a civilní domobrany, měly původně bránit pouze určité oblasti, ve kterých jejich členové většinou bydlí. S tím, jak se vyostřuje válka na východě země, ale stále častěji odcházejí bojovat tam.

Jejich efektivnost je ale diskutabilní. Jedna z jednotek teritoriální obrany z okolí Kyjeva, čítající asi 100 mužů, utrpěla podle NYT hned první den na východní frontě 30% ztráty. Dojít k tomu mělo v bojích u města Bachmut.

Kyjevská jednotka ale údajně dostala na výběr, zda se chce bojů na východě zúčastnit. Poté byla přiřazena k armádní jednotce, vyzbrojena ale byla jen útočnými puškami, kulomety a několika kusy protitankových zbraní dodaných západními zeměmi. Chybělo jim prý zcela dělostřelectvo i možnost komunikovat s jednotkami, které těmito zbraněmi disponují. „Trhají nás na kusy, lidé padají jako mouchy, a z jakého důvodu tady jsme?“ řekl jeden z vojáků. „Není to jasné.“

V červnu některé ukrajinské zdroje mluvily o tom, že v nejtěžších bojích umírá až 500 vojáků denně, psali jsme o tom například zde. Není ale jasné, jak se situace od té doby změnila. Po začátku války v únoru bylo ukrajinským mužům ve věku od 18 do 60 let zakázáno opustit zemi, ale nebyli automaticky odvedeni a mnoho z nich se dobrovolně přihlásilo do boje.

Dobrovolníci měli přitom z počátku války většinou banální úkoly. Jurij Bruchal, který se přihlásil do teritoriální obrany na počátku války a předtím pracoval jako elektrikář, v prvních týdnech jen doručoval balíčky a střežil hlídací stanoviště u vesnice, ve které bydlel. Padl ale 10. června na východě. Podobně dopadl i Andrej Vertěv, který pracoval ve své vesnici v obchodě a zemřel v bitvě v Luhanské oblasti 15. května.

Nasazování dobrovolníků na východě vyvolalo omezené protesty jejich rodin a pozůstalých. Mnohé ale mají naopak pro rozhodnutí svých bližních padnout za vlast pochopení, včetně rodin Andreje Vertěva a Jurije Bachmuta. „Kolik chlapů ještě musí zemřít, než to skončí?“ ptá se Vertěvova manželka Oksana. Nachází prý ale útěchu ve své víře a ve vědomí, že si Vertěv cestu do bojů na východě sám vybral.

Podle dostupných informací z bojiště se ukrajinští dobrovolníci na Donbasu často střetávají s podobně nezkušenými muži ze samozvaných republik DLR a LLR. Ti na rozdíl od ukrajinských dobrovolníků jsou často povoláni a nuceni bojovat i proti své vůli a nedostávají ani základní výcvik.

„Rusko s námi zachází jako s otroky,“ uvedl podle serveru DW jeden ze separatistických bojovníků, který se vzdal ukrajinské armádě. „Zpočátku se hlásili dobrovolníci, ale už ani to ne,“ dodal další. Rodiny prý často radši své muže v bojeschopném věku ukrývají.