KOMENTÁŘ Ondřeje Šmigola

Proč je Izrael nejlepší v očkování

KOMENTÁŘ Ondřeje Šmigola
Proč je Izrael nejlepší v očkování

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Celý svět fascinovaně sleduje, jakou rychlostí Izrael očkuje své obyvatele proti koronaviru. Alespoň jednu dávku vakcíny dostalo již přes 20 % Izraelců, čímž židovský stát daleko za sebou zanechává všechny ostatní země. Například i Británie a Spojené státy, jež začaly s vakcinačním úsilím zhruba ve stejné době jako Izrael, naočkovaly zatím jenom 2 % populace. Stejně tak Dánsko, které je premiantem EU. V Německu, jež mělo naplánováno očkovací řád na minuty, dostalo alespoň jednu dávku nějakých 0,73 % obyvatel. V Česku, které je jen o málo větší než Izrael, je to 0,19 %. V čem se tedy skrývá úspěch Izraele?

Za prvé si dokázal zajistit dostatečnou dodávku vakcín. Tento problém sužuje například EU. Vzhledem k tomu, že výrobci předem avizovali, že o pořadí dodávek bude rozhodovat i jejich velikost a Izrael musel soutěžit s takovými kolosy, jako jsou USA a EU, chtělo to jistou dávku vyjednávacího umu. Jistě svou roli hrálo to, že Izrael nabídl za vakcíny mnohem více než ostatní státy, snad dvakrát až třikrát více, než je běžné. Dobře si uvědomuje, že žádná finanční cena za rychlé vypadnutí z cyklů lockdownů není přemrštěná. U konspirativněji založených lidí se též rozšířil názor, že tomu napomohly sympatie židovského šéfa firmy Pfizer, která vakcíny Izraeli poskytla.

Zdá se však, že hlavním důvodem, proč Izrael dosáhl preferenčního přístupu, je jeho souhlas působit jako případová studie. Izraelští představitelé přesvědčili hlavně Pfizer, ale také konkurenční Modernu, že jsou dokonalou zemí pro testování distribuce vakcín, které musí po celou dobu být v hlubokém mrazu. Výměnou za to poskytne Pfizeru data a detaily o očkování, včetně vedlejších účinků, účinnosti, času potřebného k vytvoření protilátek, rozdíly v reakci na základě věku, pohlaví a tak dále. Pfizer a další zdravotní experti tak doufají, že Izrael poslouží jako příklad pro další státy.

Aby Izrael přesvědčil Pfizer, že je vhodný kandidát na přetvoření se v jeden obří testovací subjekt, musel k tomu mít předpoklady. Jistě pomohla vojenská tradice země, díky které je zvyklá se rychle zmobilizovat proti společnému nebezpečí. Izrael je však také na světové špičce ve farmaceutickém a technologickém byznysu. Tato kombinace pomohla vytvořit perfektní logistický systém. Izraelci tak například vynalezli speciální chladicí boxy velikosti zhruba krabice na pizzu, každý pojme sto dávek vakcíny, aby tak ulehčili distribuci i do těch nejzapadlejších klinik.

Rozšířená digitalizace také umožňuje poskytovatelům zdravotní péče rychle identifikovat ohrožené skupiny, lidé se mohou na očkování objednávat telefonicky, prostřednictvím online formulářů a aplikací.

Pomohla i flexibilita a jistá decentralizace celého systému. Izrael má čtyři státní poskytovatele zdravotní péče, kteří mezi sebou soutěží o klienty, což je tlačí k tomu být co nejlepší. Například v Británii vše řídí kolos známý jako NHS, možná nejhorší zdravotnický systém ve vyspělém světě.

Izraelci jsou také rozhodnuti využít očkovací dávky do poslední kapky. Byli to oni, kdo zjistil, že z jedné lahvičky lze dostat šest očkovacích dávek místo pěti. Také se nebojí upravovat očkovací plány za pochodu. Jeden z důvodů, proč v západních zemích očkování vázne, je přílišné dbaní na očkovacím harmonogramu. Ve většině zemí první vakcíny dostávají pracovníci v přední linii a staří lidé. Z různých důvodů se je však ne vždy daří sehnat v dostatečném počtu. Například v New Yorku úřady raději vakcíny vyhodily, než aby je nechaly píchnout lidem mimo pořadí. V jedné klinice v Izraeli, když zjistili, že ten den nevypotřebují všechny dávky, zdravotní sestry vyšly na ulici přesvědčovat kolemjdoucí, jestli se nechtějí nechat očkovat na místě.

Jen těžko si představit, že by něco podobného zvládla těžkopádná, byrokratická a bezpečností posedlá EU. Podobné je to v USA, kde se zkostnatělé zdravotnické instituce během pandemie zrovna neověnčily slávou. O tuzemsku, které má problém s distribucí pár desítek tisíc vakcín, nemluvě.

Ještě jednu věc je potřeba ohledně očkování a Izraele dodat. V určitých kruzích se rozšířilo jisté povědomí, že Izrael očkuje tak rychle na úkor Palestinců. „Odepření vakcín covidu-19 Palestincům odhaluje izraelskou institucionalizovanou diskriminaci,“ napsala organizace Amnesty International v prohlášení minulý týden. Jenže to není pravda. Hlavní důvod, proč Izraelci neočkují Palestince, je, že to Palestinci nechtějí. Na základě dohod z Osla zdravotnictví je plně v gesci palestinské samosprávy. Ta si z prestižních důvodů nemůže dovolit požádat Izrael o pomoc, mohlo by to být vnímáno jako kolaborace s nepřítelem.

V prosinci tak palestinští lídři trvali na tom, že si zajistí vakcínu sami. Nejdříve se snažili získat ruský výrobek Sputnik V, pak se zapojili do programu OSN COVAX, který má za cíl dostat vakcínu do rozvojových zemí. Podle uniklých zpráv palestinské vedení mezitím požádalo tajně Izrael o pomoc. Ten prý poslal vakcíny pro palestinské prominenty. Stejně tak usilovně očkuje izraelské Araby a obyvatele východního Jeruzaléma, které řada komentátorů považuje za Palestince. Premiér Benjamin Netanjahu se dokonce vyfotil s miliontým očkovaným, kterým byl shodou okolností izraelský Arab. Veškeré očerňování Izraelců, že se na chudáky Palestince vykašlali, tak stojí na vodě.

 

12. ledna 2021