To, co předvádí nejbližší okolí prezidenta Miloše Zemana, je těžko uvěřitelný amatérismus, který stahuje společnost stále hlouběji do spirály nedůvěry a nedůstojnosti. Je to tak amatérské, že je tomu až těžké uvěřit. Je jen otázka, jestli je prezident schopen rozhodovat a jeho parta jedná na jeho zadání. Nebo je to naopak bezradná improvizace ve chvíli, kdy hlava státu kvůli své vážné nemoci aktuálně schopna rozhodovat není.

Zvenčí to působí, že sledujeme v praxi tu první možnost, kdy tady zoufale improvizuje bez prezidentova vědomí jeho okolí. Zeman v mentální formě je přeci jen hráč, který by podobný amatérismus nedovolil.

Vrcholem je zatím partyzánská návštěva šéfa sněmovny Radka Vondráčka v Ústřední vojenské nemocnici, kde se hlava státu na jednotce intenzivní péče léčí. Vstoupil tam bez vědomí ošetřujících lékařů. Nemocnice ještě v noci reagovala velmi ostrým vymezením se s argumentem, že šlo o vniknutí. Vzápětí povolala policii, aby pečlivě střežila, že se k prezidentovi nedostane nikdo bez vědomí jeho ošetřujícího lékaře. Ředitele nemocnice profesora Zaorala.

Takto napjatý vztah mezi prezidentovým ošetřujícím lékařem, vedoucím nemocnici, kde se léčí, a Pražským hradem je sám o sobě příznakem, jak hluboko ve spirále nedůvěry a nedůstojnosti se nacházíme. Je to mimo civilizační standard Západu.

Mlha, kterou hradní personál kolem prezidenta vytváří, budí nedůvěru, a navíc vede k často dost nedůstojným pokusům dobrat se jeho skutečného zdravotního stavu. Často to pak jde až za hranu, kdy to ohrožuje důstojnost nemocného člověka. Je nechutné to pozorovat. Hradní aparát ale tuto spirálu nedůvěry a nedůstojnosti roztočil sám.

Kdyby stručně a jasně řekl, co prezidentovi je, jak vypadá výhled a jaký to má vliv na to, kdy bude řádně moci vykonávat všechny své pravomoci, před Ústřední vojenskou nemocnicí by nebivakovaly týmy reportérů lačnící po každém detailu. Média by prezidentovi s klidem, že mohou veřejnost informovat, dopřála klid k léčbě. A různí natěšenci, který už se chystají Zemana podle článku 66 Ústavy ČR zbavovat pravomocí, by měli utrum.

Andrej Babiš a jeho lidé už se nezbaví podezření, že v této nechutné hře hrají hradní kumpány.

Tu spirálu nedůstojnosti a nedůvěry už můžou zastavit jen dvě věci. Buď je prezident ve stavu, že je schopný vystoupit anebo dát osobní rozhovor někomu těšícímu se široké důvěře společnosti. Anebo Hrad jasně řekne: Pardon, potřebujeme čtrnáct dní time out. Prezident se podle prognózy dostane z nejhoršího a okamžitě začne aktivně řešit sestavení nové vlády. Nebo prostě po těch čtrnácti dnech řekne, že je potřeba víc času. Anebo jiné řešení.

Nic jiného než jasné osobní vystoupení prezidenta, deklarující jeho vůli, tuto spirálu nedůvěry a nedůstojnosti aktuálně nemůže zastavit. Amatérismem, jaký Hrad předvedl včera, se může jen zhoršovat.

Tím nejlepším, co teď prezident může pro uklidnění udělat, je co nejrychleji jmenovat vítěze voleb Petra Fialu, který má v parlamentu většinu, novým premiérem a nechat ho sestavit vládu.

Andrej Babiš říká sice každý den něco jiného, poslední zprávy ale ukazují, že se chystá z opozičních řad spustit prezidentskou kampaň, protože ví, že nerozbitná většina je na druhé straně.

Ve hře je ale ještě důležitý prezidentův zájem. Bude-li k tomu mít sílu, bude tlačit Andreje Babiše, aby ještě před odchodem jmenoval nového šéfa Bezpečnostní informační služby namísto Michala Koudelky. Těžko ale říct, jakou bude mít páku na Babiše, který aktuálně ambici vládnout vzdal. Soudě dle předchozích vyjádření opozičních lídrů, prezidentovi a jeho lidem je zřejmé, že nová vláda Michala Koudelku do vedení BIS znovu jmenuje. Právě on může být jedním z hlavních motivů Hradu v této naprosto nedůstojné hře.