Zprávy o množícím se odcházení známých osobností, které podporovaly hnutí ANO, a už s touto značkou nechtějí být dávány dohromady, mají v zásadě dvě vysvětlení. Obě ale přitom mohou platit současně. 

Jedno nás napadne dřív, oportunismus.Ti lidé – citliví umělci! – ucítili změny nálady ve společnosti a loučí se s dnešním režimem ještě předtím, než ten režim skončí. Druhé je doplňující – ukázat se dá na případu skupiny Kryštof Richarda Krajča. Proč skončila spolupráce Agrofertu s Kryštof Kempy, přesně nevíme, nevíme, zda už Krajčo nechtěl být spojován s Agrofertem, anebo jestli Agrofert chtěl přestat sponzorovat. Ale každopádně se rozešly jejich zájmy.

Oportunismus je v některých případech nepochybně reálný. Mým soukromým barometrem oportunismu je známý pražský umělec David Černý, který nenáviděl Václava Klause a klausismus a klausovce, a přesto se dokázal kamarádit s Pavlem Bémem, dokud byl primátorem. Andrej Babiš si v době, kdy vstupoval do politiky, pořídil Černého klikacího double-deckera, oba spolu rádi přátelsky pohovořili (autor je někdy v roce 2014 viděl trávit spolu doslova desítky minut u stolečku na diplomatické recepci). Ještě před dvěma lety v rozhovoru na Seznamu.cz umělec tvrdil, že mnohem horší než Babiš je Miloš Zeman (a ovšem Klaus). Střih – dnes je Černý na jedné palubě s demonstranty, kteří chodí protestovat na Václavské náměstí a tuto neděli zřejmě ve velkém počtu přijdou i na Letnou.

Podobný případ jsou pražská divadla. Před čtyřmi lety byla potíž umístit na pražských scénách jednu protibabišovskou inscenaci (ne že by tyto vysoce aktuální politické jednoaktovky představovaly nějakou zlatou kapitolu v dějinách českého divadla). Minulý měsíc už z pódia pod „koněm“ na Václavském náměstí moderátor děkoval pražským scénám, které posunuly představení tak, aby si diváci předtím ještě mohli jít zademonstrovat. V názoru směrodatné části veřejnosti na Andreje Babiše se prostě cosi zásadního událo – ve velkých městech, především v Praze, mezi mladšími lidmi, vyšší střední třídou a podobně.

Ale – a tady se dostáváme k druhému možnému vysvětlení – současně s tím už se premiér se svým hnutím o tyto vrstvy téměř nesnaží. Všechny průzkumy a volební modely posledních dvou let, pokud si tu otázku kladou, mají stejné zjištění: Babiš se dnes opírá především o starší ročníky, a byť to nejsou zdaleka všichni lidé nad šedesát, přesto ho v této kategorii podle čerstvého modelu firmy Kantar CZ podporuje ohromujících 44 procent respondentů. Před evropskými volbami se tudíž přestal holit, ztrápeně se ploužil českou krajinou a uživatelům Facebooku nad šedesát let nechal rozesílat zvláštní poselství: „Volám všechny důchodce v České republice. Jo, tady Babiš. (…) Tohle, co teď píšu, je jen pro nás přes šedesát. Pro nás, co už máme vnoučata. Co máme životní zkušenost.“ 

Jakou cenu má v takové chvíli, v takové voličské situaci sypat peníze do rockových festivalů? Až se mezi Babišovy podporovatele nejprve přihlásí Eva a Vašek a pak od něj odejdou, bude to zpráva, která teprve ohlásí jeho politický soumrak. Ztráty posledních dní a týdnů jsou naopak potvrzením hlubokého společenského rozštěpu. A pro jeho stratégy potvrzením a – pro případ, že Agrofert ukončil spolupráci s Kryštofem sám od sebe – i uznáním faktu, že Babiš v politice prostě nikdy nebude mít sílu Jarosława Kaczyńského nebo Viktora Orbána, kteří bodují napříč socioekonomickými a věkovými skupinami.