Něco pro studenty mediálních studií, dvě krátká cvičení na pochopení textu na základě nejnovějších amerických praktik.

Příklad první. Prezident Trump na mítinku ve státě Ohio, rodišti generála Granta, nejslavnějšího vojevůdce Unie (Severu, toho protiotrokářského) za občanské války: „Byl to neuvěřitelný generál. Trochu moc pil. Víte, o kom mluvím, že jo?“ Bere to zeširoka: „Takže Robert E. Lee byl velký generál. A v Abrahamu Lincolnovi se začala rozvíjet fobie. Nemohl porazit Roberta Leeho.“ Robert Lee byl generál Konfederace (Jihu, toho otrokářského). Historici se shodují, že čistě z vojenského hlediska to byl velký vojevůdce.

Trump pak líčí, že Lincoln nemohl najít generála, který by se Leeovi dostal na kobylku, a tak v zoufalství ukázal na Granta, kterého sotva znal. Když ho varovali, že moc pije, řekl: „Je mi jedno, jaký má problém. Vy, chlapi, nevyhráváte.“ Trump opakuje, že opilec Grant začal vyhrávat. A shrnuje: „A Lincoln z toho málem dostal fobii, protože měl velkou potíž se skvělým bojovníkem, velkým generálem Robertem E. Leem. Ale Grant věděl, jak na to. A Grant je velký generál a pochází právě odsud.“

Možná si myslíte, že prezident si vybral příběh s rodákem a taky postavou, se kterou může chtít být identifikován – generál, který byl sice osobně nedokonalý, leč uměl vyhrávat. Ale to si myslíte špatně. Pokud jste americký novinář, shrnete to takto: „Prezident Trump na mítinku v Ohiu nazval Leeho ,velkým‘ generálem. Vůdce Konfederace označil za ,neuvěřitelného‘.“ Tak to napsala na svém webu televize NBC, jedna ze tří největších. Nechala to tam dva dny. Teprve v opravě připustila, že „neuvěřitelným“ nazval Trump Granta a že původní videoklip postrádal kontext.

Druhá situace. Senátorka Elizabeth Warrenová, přední progresivistická politička, v 90. letech charakterizovala svou etnicitu jako „native American“, tedy jako původní americký indián. To je dnes plus, zvyšuje to „diverzitu“ kolektivu. Warrenová ovšem nebyla schopna svůj indiánský původ doložit. A tak ji nejen Donald Trump začal častovat posměšnou přezdívkou Pocahontas.

Nyní Warrenová zveřejnila genetický rozbor, z něhož plyne, že mezi jejími předky mohl být před šesti až osmi generacemi indián. Jak zprávu vyhodnotíte? Zjistíte v odborných pramenech, že průměrný bílý Američan má v sobě 0,18 procenta indiánské krve, a tudíž Warrenová je se svými 0,09 procenta ještě méně indián než typický běloch? A že tedy zveřejněná zpráva vyznívá v její neprospěch? To byste vyhodnotili špatně. Správně máte napsat zprávu s titulkem „Elizabeth Warrenová bojuje proti Trumpovým posměškům testem DNA prokazujícím indiánské kořeny“ a pokračovat v podtitulku „Pro Trumpa a jeho spojence zřejmě nikdy nebudou žádné důkazy dostatečné“. Tak to udělal zpravodaj webu Daily Beast, snažícího se být seriózním zpravodajským médiem.

To jsou jen dva nijak výjimečné příklady z jednoho týdne.

Česká média mají hodně nedostatků. Nedělají pořádnou „due dilligence“ politických kandidátů, takže třeba první důkladný rozbor pofidérních vědeckých úspěchů profesora Drahoše vyjde až poté, co liberální veřejnost vloží do této osoby své veškeré naděje na porážku Miloše Zemana. Jsou zkorumpovaná svými konflikty zájmů, takže se třeba holdingová média právě teď snaží nastolit linii „Megapodrazem v Brně se s ODS vracejí k moci kmotři“, aniž to kmotrovství jakkoli dokládají a aniž věnují přiměřenou pozornost kontaktům brněnského ANO, jež vedou k obchodování s policejními dokumenty a k Toflovu gangu.

Ale to jsou pochopitelná a vysvětlitelná selhání, částečně korigovatelná, do jisté míry věčná. To osobní nasazení, s nímž dnes američtí novináři podřizují nejbanálnější fakta politické agendě, u nás nemáme. Žijeme ve starém světě.