Když minulý týden ve středu Donald Trump rozkázal zahájit kroky k předání moci, bylo to vlastně uznání porážky. Skončilo tak třítýdenní drama, kdy prezident bojoval zuby nehty proti realitě ve volebních místnostech. Čas vyplňovaly čím dál šílenější konspirační teorie a řada soudních proher Trumpova týmu. Zároveň se ale začaly rýsovat obrysy nastupující Bidenovy administrativy. Na obojí stojí za to podívat se podrobněji.

Týdny od voleb byly ukázkou toho nejhoršího z Trumpa. Spravedlivé hodnocení Trumpova času v úřadě, minimálně do konce roku 2019, zní: politika překvapivě dobrá, chování strašné. Pandemie tím vším zamíchala a ještě dlouho se bude řešit, kolik ze zatím 250 tisíc mrtvých Američanů jde přímo na konto Trumpa a kolik z nich by zemřelo i za mimořádně schopného prezidenta. Na druhou stranu Trumpem spuštěný projekt rychlého vývoje vakcíny, Operation Warp Speed, nejspíš vejde do dějin jako jeden z nejambicióznějších vědeckých počinů, hned vedle projektu vývoje atomové bomby a programu Apollo.

Trump bez motivace

Jenže od voleb Trump ztratil motivaci starat se o řízení státu a všude, ale zejména na Twitteru, si hlasitě stěžoval, že mu volby byly ukradeny. Otázka je, jestli tomu sám věří. Složení jeho právnického týmu nasvědčuje, že spíš ne. Z jeho tří vůdčích postav pouze Jenna Ellisová působila víceméně racionálně a profesionálně. Rudy Giuliani, kdysi oblíbený starosta New Yorku, o všechen svůj kredit přišel. Od dubna 2018, kdy se stal Trumpovým osobním právníkem, a tedy byl nucen bránit prezidentovy nejhorší kroky, jeho popularita klesla ke dnu. Nepomáhá tomu, že ne vždy je úplně koherentní a šíří nejrůznější konspirace. Poslední osobnost z Trumpova právního týmu, Sidney Powellová, se rozpovídala o tak neuvěřitelných teoriích spiknutí, že to bylo i na Trumpa moc a vyhodil ji.

O tom, že ani na nižších příčkách právního týmu nebyli žádní lumeni, svědčí případ dalšího člena, který si při podávání žaloby na volby spletl státy Michigan a Minnesotu.

Právě obsah žalob svědčí o tom, že do médií vytrubovaným obviněním ohledně volebních podvodů nevěřil ani Trumpův tým. Většinou o podvodech mlčí a soustřeďuje se na procesní chyby.

Jaké jsou tedy nejčastější „důkazy“ o volebních podvodech? První se vynořil ještě během volební noci, kdy pro Trumpa příznivý vývoj se v několika státech obrátil po zveřejnění několika obřích volebních balíků, které byly s velkým rozdílem příznivé pro Bidena. Přesný způsob, jakým probíhají volby a sčítání, se v USA liší nejen stát od státu, ale také okres od okresu, ba dokonce i volební místnost od volební místnosti. Najednou ohlášené velké balíky hlasů pro Bidena byly z velkých měst, která jsou tradičně demokratickými baštami a kde se většinou všechny hlasy sčítají na jednom místě. Millwaukee ve Wisconsinu například ohlásilo výsledek ze všech svých 170 tisíc poštovních hlasů najednou. Drtivá většina byla pro Bidena, což mu stačilo k tomu, aby se ujal ve státě vedení. Netřeba za tím hledat nějakou manipulaci. Ve volebních průzkumech vycházelo, že 81 % z těch, kdo se chystají ve Wisconsinu hlasovat poštou, jsou podporovatelé Bidena. V roce 2016 Clintonová vyhrála v Millwaukee se 77 %.

Druhý spor se točí hlavně kolem Pensylvánie, kde Trump potřeboval nutně vyhrát. Pensylvánské zákony umožňují započítání hlasů odeslaných před volbami, které však dorazí tři dny po volbách. Trumpův tým tvrdil, že tyto hlasy by měly být diskvalifikovány. V Pensylvánii dorazilo v termínu po volbách 9383 hlasů. Z toho 655 nemělo čitelné poštovní razítko, takže nešlo určit, kdy byly odeslány. I kdyby se Trumpovi podařilo diskvalifikovat všechny tyto hlasy a všechny by byly pro demokraty, Bidenův náskok by klesl z 80 tisíc zhruba na 71 tisíc. To je problém i s ostatními žalobami. Náskok Bidena je tak velký, že i kdyby uspěly, výsledek by nezvrátily. Proto se soudy odmítly většinou zabývat.

Poslední nejčastěji skloňovaná konspirace se týká volebních přístrojů od firmy Dominion, na kterých hlasuje asi 40 % Američanů. Elektronické hlasování je samozřejmě vždy podezřelé, neboť se dá „hacknout“. Takového zásahu z Trumpovy strany se před volbami obávali konspirativněji zaměření demokraté. Po volbách se role otočily. Powellová představila opravdu rozsáhlou konspirační teorii, kdy sedm let mrtvý venezuelský prezident Hugo Chávez měl založit firmu na volební přístroje Smartmatic (ve skutečnosti ji založili dva venezuelští imigranti), která měla být skutečným vlastníkem Dominionu (ve skutečnosti je konkurentem). Pak rozsáhlé spiknutí, do kterého měla být zapojená Venezuela, Kuba, Severní Korea a představitelé Demokratické i Republikánské strany, zařídilo, aby Bidenovy hlasy byly počítány s váhou 1,25, zatímco ty Trumpovy s 0,75.

Teorie byla rychle prověřena. Přístroje od Dominionu fungují tak, že na obrazovce označíte svoji volbu, přístroj vytiskne volební lístek, který pak naskenujete do jakési hi-tech volební urny. Každý hlas má tudíž papírovou stopu a je možné je přepočítat ručně. To se stalo v Georgii. Ve většině okresů se výsledek lišil o jeden či dva hlasy. V jednom se podařilo najít pět tisíc nových hlasů a po jejich započítání Trump snížil Bidenův náskok zhruba o 1400 hlasů. Ztráta pěti tisíc hlasů je rozhodně závažná a nemělo by se nad tím mávnout rukou, i když se všichni dušují, že šlo o lidskou chybu. Znovu to však nebyl dostatek hlasů ke zvrácení výsledku. Biden vyhrál Georgii o 12 670 hlasů. Tomu, že přístroje Dominionu asi nebudou problém, nasvědčuje i dění ve Wisconsinu. Tam Trump požádal o částečný přepočet, nikoli však v okresech, které právě tyto přístroje použily.

Za čtyři roky na shledanou?

Proč to Trump dělá? Možná tomu opravdu věří. Demokraté říkají, že je to jeho pokus o „puč“ a zvrácení výsledku voleb. Jistou roli jistě hraje snaha nevypadat jako „loser“. Nejpravděpodobnější verze je, že si připravuje půdu pro permanentní čtyřletou kampaň a opětovnou kandidaturu v roce 2024.

Pro Ameriku jeho třítýdenní divadlo není zdravé. Odmítání výsledků voleb jednou stranou může v budoucnu způsobit jen neplechu. Pomalu se stává normou a na vině není jen Trump. Demokraté čtyři roky tvrdili, že volby pro Trumpa ukradl Putin. Demokratická kandidátka na guvernérku Georgie Stacey Abramsová odmítla v roce 2018 uznat porážku. Trend se pomalu dostává i do nižších pater politiky. Republikánská kandidátka do Kongresu Kim Klaciková prohlásila, že jí volební vítězství bylo ukradeno, přestože kandidovala v okrsku, kde demokraté běžně vyhrávají o 30 procentních bodů.

Zatímco Trump předváděl bizarní a občas zábavnou show, média se mohla přetrhnout v obdivu k „dospělým“, které představil Joe Biden jako budoucí členy své administrativy. Největší pozornost poutalo oznámení ministra zahraničí, tradičně druhé nejdůležitější pozice ve vládě. Bude jím Antony Blinken. Poradcem pro národní bezpečnost, což je nejdůležitější neministerská pozice, se stal Jake Sullivan. Ministryní financí uznávaná ekonomka Janet Yellenová. Z velké části jde o umírněné demokraty a veterány Obamovy a někdy i Clintonovy administrativy. Za jmény je vidět snaha Bidena ukázat, že není loutkou progresivního křídla, a také jmenovat lidi, kteří mají šanci projít Senátem, jenž nejspíš zůstane v rukou republikánů. Jde vlastně o ztělesnění washingtonského „močálu“, proti kterému se Trump před čtyřmi lety vymezoval. Blinken například čelí kritice kvůli lehkosti, s jakou střídá pozice ve vládě a lobbistických skupinách. Stále je to však lepší než možný nástup radikálního křídla demokratů. Celkově lze říct, že to mohlo být mnohem horší.

Co však nelze očekávat, je nějaká významná změna americké zahraniční politiky. Přes komentáře o návratu profesionální diplomacie bude Biden navazovat na Trumpovu politiku. Cla uvalená na Evropu a Čínu zatím zůstanou v platnosti. Tlak na Peking bude pokračovat. Biden prý plánuje do své protičínské politiky zapojit regionální mocnosti, jako je Japonsko a Indie. Změny učiněné v americké izraelské politice zůstanou. Biden slibuje větší mezinárodní spolupráci, což v prvních měsících bude znamenat především symbolické kroky, například návrat k pařížské klimatické dohodě. Biden si sice nebude veřejně stěžovat, že by nejraději vystoupil z NATO, ale tlak na spojence, aby víc přispívali ke společné obraně, nepoleví.

Nejkontroverznějším chystaným krokem tak zřejmě bude Bidenem slíbené znovupřipojení USA k íránské jaderné dohodě. Jenže situace se za Trumpa výrazně změnila. Irán vyjednávání podmiňuje odvoláním sankcí uvalených Trumpem. Kdyby na to Biden kývl, byl by blázen.

Slova, ne činy

Bidenův nástup není dobrou zprávou pro Maďary a nejspíš ani pro Poláky. Biden je staví, aspoň rétoricky, na roveň Lukašenkovu režimu. Blinken má navíc k Maďarsku osobní vztah, jeho otec tam sloužil jako velvyslanec USA, rodina jeho matky pochází z Maďarska a jeho nevlastní matka je Maďarka. Bohužel pro Viktora Orbána Blinkenova rodina k jeho ctitelům nepatří.

Kritici nastupující administrativy upozorňují, že ohlášená jména jsou často zahraničněpolitičtí jestřábi, kteří v minulosti podporovali vojenské intervence. Varují, že znovu může nastat období amerických zásahů v zahraničí. Na druhou stranu Američané už mají „nekonečných válek“ dost, což může působit jako brzda proti intervenčním choutkám.

Lidé, kteří očekávají velkou změnu zahraniční politiky, zjistí, že se změnila slova, ne činy.

Bidenův tým představuje jakýsi vrchol washingtonského establishmentu. Moudří muži a ženy se vracejí do Bílého domu, aby uklidili svinčík, který tam zanechala Trumpova parta. Motto videa zveřejněného u příležitosti představení Bidenova týmu zní „Amerika je zpátky u stolu“. Bidenovi kandidáti v něm předčítají nicneříkající věty nejspíš sestavené marketingovým oddělením. Celé to působí velmi profesionálně a velmi nudně. Byl to však Trumpův tým, který vyšlapal směr zahraniční politiky, v němž nyní bude Biden víceméně pokračovat.

Text byl publikován také na www.theconservative.online.