Premiér Petr Fiala se v poslední době snaží osobně poskytovat veřejné výroky k tvrdé krizi drahé elektřiny, která zasáhla Českou republiku. Zemi, která je schopná v jaderných a uhelných elektrárnách vyrábět pro svou spotřebu dost elektřiny za velmi nízkou cenu. Ale výrobci ji prodávají lidem a firmám násobně dráž, protože v Evropě je kvůli všem možným regulacím elektřiny nedostatek, zdroje jsou velmi nestabilní, a ceny proto letí prudce vzhůru.

Jsme v pozoruhodné situaci, kdy v zemi vyrábíme elektřinu v průměru za zhruba 40 eur za MWh, ale energetici ji prodávají lidem a firmám i víc než pětkrát dráž. Standardem posledních měsíců byly ceny kolem 240 eur za MWh. Dráž ji prodávají, protože za tu vysokou násobnou cenu umí najít v Evropě, kde je elektřiny nedostatek, kupce. A protože jsou to obchodní společnosti, které zcela přirozeně musí v zájmu svých akcionářů maximalizovat zisky, musí stejnou cenu platit i český zákazník.

Elektřina je rekordně drahá právě kvůli nedostatku zdrojů a této regulaci.

Čím dál víc zemí v Evropě tuto hru na pseudotrh, která je pro ekonomiku destruktivní, odmítá hrát. Pochopily, že žádný skutečný trh s elektřinou v Evropě v éře tažení za bezuhlíkovou ekonomiku, které vede zcela přirozeně k nedostatku stabilních zdrojů, není a z principu nemůže být. Pokud by se nevyrábělo sto procent evropské elektřiny z jádra, které je jediným stabilním bezemisním zdrojem.

Z té hry na pseudotrh proto vystoupily. A přiznaly realitu tím, že z elektřiny udělaly zcela státem regulovanou komoditu. To není právně úplně snadné. Soukromá firma se zcela přirozeně snaží o co nejvyšší zisk. Proto se jde cestou zestátnění klíčových výrobců elektřiny nebo dohodou vlády s klíčovými výrobci.

Prvním příkladem je Francie, která už od ledna fixuje cenu elektřiny na 46,8 eurech za MWh. V klíčovém výrobci, Électricité de France, má vláda 84 procent. Menšinoví vlastníci se přirozeně proti fixaci bouří. Chtějí na drahé elektřině vydělávat. Francouzská vláda proto rozhodla, že firmu ovládne ze sta procent, a už na tom intenzivně pracuje a s vysokou prémií od akcionářů vykupuje akcie. Přijde to zhruba na 10 miliard eur (necelých 250 miliard korun).

Slovenský ministr hospodářství Richard Sulík se ještě v polovině února, pár týdnů před začátkem ruské invaze na Ukrajinu, dohodl s klíčovými akcionáři Slovenských elektrární, což je tamní obdoba ČEZ nebo francouzské EdF, na zafixování ceny na 61 eurech za MWh. Těmi akcionáři je EPH třetího nejbohatšího Čecha Daniela Křetínského a italský Enel.

Dohoda nebyla žádnou velkorysostí soukromých vlastníků. Sulík jim předtím pohrozil atomovou daní. Obdobou windfall daně, kterou nyní zvažuje pro energetiku ministr financí Zbyněk Stanjura. Fixace, která platí až do roku 2024, vychází Křetínskému a Italům výhodněji než původně navržená daň. Takže Sulíkovi rádi podepsali.

I premiér Petr Fiala naznačoval ve svém mimořádném televizním projevu, že se chystá plně zestátnit ČEZ, kde má dnes stát 70 procent. To zestátnění by mělo stejný smysl jako ve Francii. Možnost bez rizika žalob fixovat cenu elektřiny. Pak ale Fiala začal různě mlžit a posledním sdělením je, že plán na „restrukturalizaci“ ČEZ by snad mohl být do roka. V létě 2023.

Když si toto bezradné lavírování srovná s akčností Francouzů, je to smutný pohled. Fialova vláda vypadá v řešení krize s drahou elektřinou dost bezradně.

V pozadí se ale odehrávají věci, o kterých se moc nemluví. Je z nich však zřejmé, že výrobci elektřiny s vládou docela mávají podle svých představ. A tím, kdo tady rozhoduje, jsou spíš oni než Petr Fiala.

Osmého července se objevila zpráva, že stát půjčí elektrárenské společnosti ČEZ 74 miliard korun. Půjčka má tři etapy a úrok se pohybuje mezi 3 a 5 procenty. To nemá při současné inflaci a úrokových sazbách firemních úvěrů s realitou nic společného. Je to fakticky dotovaný úrok. Je to dokonce pod cenou, za niž si stát na dluhopisech s desetiletou splatností půjčuje od investorů. Desetiletý český dluhopis má nyní úrok 4,4 procenta. Takže stát půjčí ČEZ levněji, než si půjčuje na trhu on sám.

Smyslem té půjčky je, aby mohl ČEZ skládat na burze s elektřinou zálohy (margins). Ty prudce rostou s tím, jak stoupá cena elektřiny. A elektrárenská firma na ně nemá dost volných peněz. Půjčku má ČEZ k dispozici až do poloviny roku 2024.

Vláda tedy levně, až dotovaně půjčuje ČEZ na to, aby mohl elektřinu draze a s vysokými zisky prodávat.

Zajímavé je, že o půjčce informoval ČEZ a nikdo z vlády se k tomu moc nevyjadřuje. Materiál přinesl na jednání kabinetu ministr průmyslu Jozef Síkela.

Název dokumentu mluví sám za sebe. Schéma poskytování úvěrů k odvrácení škod v národním hospodářství, a to výrobcům působícím na trhu s energiemi. Možnost získat půjčku – jak z materiálu vyplývá – mají kromě ČEZ i ostatní výrobci elektřiny. Těmi jsou společnost Sev.en miliardáře Pavla Tykače nebo holding EPH Daniela Křetínského.

Pavel Tykač už v květnu nabídl státu, že mu část elektřiny ze svých zdrojů prodá levněji. Důvod byl prostý. Neměl dost hotovosti právě na složení záloh na burze s elektřinou. Obchod se ale nakonec z důvodů, které nikdo z vlády nevysvětlil, nedotáhl do konce.

Křetínský a Tykač jsou mimořádně dobří obchodníci. Takže není překvapivé, že si výhodné, až dotované státní půjčky na obchody s elektřinou, které nesou velké zisky, nenechají ujít. Proč by je měl dostat ČEZ, ale oni ne?

Minulý týden se premiér Petr Fiala sešel s energetiky na speciální schůzce. Nechyběl Daniel Křetínský ani Pavel Tykač. Ministerského předsedu přesvědčovali, proč je zásadní, aby Česká republika dál hrála hru na pseudotrh a nefixovala cenu elektřiny.

Jestli někomu Fialova bezradnost a neustálé odkládání řešení drahé elektřiny nahrává, jsou to ti, kdo na ní vydělávají. Především Daniel Křetínský, který má dnes většinu svých zájmů ve Francii, moc dobře ví, že akční vlády, jež cenu fixují a s nimiž on je v přímém kontaktu v Paříži i Bratislavě, jdou přímo proti jeho zájmům.

Naopak vláda Petra Fialy mu nejspíš ještě půjčí na záruky na obchody s drahou elektřinou. A české domácnosti a firmy budou mít účty násobně vyšší než francouzské a slovenské.