V paneláku, kde jsem kdysi vyrostl, na ostravském sídlišti Hrabůvka, žije hodně důchodců. To bohužel mělo za následek skutečnost, že smrtka tam za období covidu řádila velice urputně. Umírali jednotlivci i manželské páry.

Jeden takový pár po sobě zanechal byt 2+1 v původním stavu z roku 1964. O luxusu se hovořit nedalo, za normálních okolností by se byt tohoto typu prodával těžce, pokud by se prodal vůbec – zvlášť v Ostravě, kde od revoluce ubylo dobrých čtyřicet tisíc obyvatel. Ale na jaře 2021 nebyly okolnosti normální ani přibližně. Na nic moc byt v zuboženém stavu se přišlo během dvou hodin podívat šestnáct zájemců; zástupy na schodech ne a ne se „trhnout“. (Výtah tam není, takže šťastný kupec musel počítat se čtyřmi patry pěší chůze pokaždé, když bude potřeba zajít ven s odpadky.) Nakonec se konala aukce, ve které vítěz zaplatil zhruba trojnásobek toho, za co by se podobný byt v podobné lokalitě dal koupit ještě rok předtím.

O rok a půl později jsem před tímtéž domem potkal jiného realitního makléře. Už bývalého, protože řemeslo mezitím pověsil na hřebík. Trh s byty v Ostravě totálně zamrznul a části makléřů tak prostě nezbylo než najít si jinou práci. „Víte, kolik máme teď ve městě volných třiplusjedniček?“ ptal se mě exmakléř, nyní kameraman. „Víc než tři sta,“ odpověděl si vzápětí sám. „Nic se nehne, je zázrak, když se jich prodá několik měsíčně. A slevy jsou pořádné. Od té snové ceny vypsané v inzerátu na internetu si odečtěte tak čtyřicet procent. Teprve pak máte šanci najít někoho, kdo projeví aspoň opatrný zájem.“

Bubliny jsou charakteristické mimo jiné tím, že se do investic pouštějí i lidé, kteří pro to nemají vůbec žádný základ a žádné zkušenosti. Realitní bublina z roku 2021, hnaná nízkými úroky, strachem z inflace, výjimečnou kombinací pobídek (už jste neplatili daň z převodu nemovitosti, a ještě jste si mohli začít odečítat hypoteční úroky z daní) a různými iluzemi o tom, jak snadné je na pronájmu vydělat, praskla. Dopady toho prasknutí zatím utlumuje skutečnost, že do republiky dorazilo několik set tisíc běženců z Ukrajiny. Ale ti jednoho dne – minimálně určitá část z nich – půjdou zpátky domů a byty, ve kterých bydlí, zase osiří.

Dá se tedy čekat, že nás čeká pěkné zhoupnutí. Nejpozději zhruba za rok a půl, kdy prvním lidem, kteří si na vrcholu kupního šílenství nabrali hypotéky s tříletou fixací, začnou banky navrhovat nové úrokové sazby. Je dost možné, že budou podstatně vyšší než tehdy, ovšem na rozdíl od mezd, které zdaleka tak rychle nerostou. Výsledkem bude hodně malých lidských tragédií.

Isaac Newton prý říkal, že spočítá pohyb planet na obloze, ale na lidské šílenství je krátký. Věděl, o čem mluví, protože při spekulativní bublině také přišel o většinu svých úspor. Dnes by možná vlastnil tři byty v Ostravě-Hrabůvce a ve všech třech by bylo prázdno.

Nemůžu říci, že bych tušil, co s tím. Budeme to muset nějak přežít.