Ministerstvo vnitra navrhuje zkrátit volby ze dvou dnů na jeden. Je to změna snižující kvalitu demokracie a je ji třeba odmítnout.

Všechno má vždy nějaká svoje pro a proti. Ale základní a nejdůležitější argument pro zachování dosavadního stavu, který prosazovatelé opomíjejí, je dokonce specifický právě pro volby. A to, že stabilita volebního systému je důležitou součástí fungující demokracie. Takže každá změna je špatně, pokud není prokázán opak.

Přinejmenším stejně důležité jako nejlepší přepočítávací klíče a volební okrsky a mezinárodní pozorovatelé apod. je to, aby se veřejnost – ta masová, průměrná veřejnost, ne experti a političtí kutilové – naučila zákon používat. Aby měla zažité, co ve volbách dělá, koho volí, jaké to má důsledky. Jen tak totiž politici pocítí reálnou odpovědnost. Když veřejnost neví, jak je přinutit skládat účty, nemusí politici nikdy skládat účty. A tím zdaleka nejdůležitějším nástrojem, který veřejnost má, jsou právě volby.

Musí se naučit brát v úvahu efekt pětiprocentního prahu, preferenčních hlasů, rozdíly mezi různými druhy voleb a tak dále. Všimnout si, že obálky dostane do schránky, že volební místnosti bývají ve školách, jak vypadají hlasovací lístky a co se s nimi má dělat. Normální lidé se takové věci učí zkušeností, ne studiem manuálů.

(Stejně tak si mimochodem na tom, jak pokuty za prohrané soudy Miloše Zemana platí ministerstvo financí, každý může uvědomit to, co mu v abstraktních formulacích odborníků nedocházelo – že jsme si vyrobili ústavní kuriozitu, přímo voleného prezidenta, který není nikomu za nic odpovědný).

Časté změny volebního systému podrývají demokratickou zodpovědnost. Touto veledůležitou potenciální škodou je třeba poměřovat všechna zlepšení, jichž chtějí reformátoři dosáhnout.

„Česká republika je v Evropské unii posledním státem se dvěma volebními dny. Jde o systém neefektivní a zpochybňovaný často i z pohledu bezpečnosti,“ zdůvodňuje změny ministerstvo vnitra.

S prvním důvodem je třeba poslat je někam. Co má být? Že se při evropských volbách musí na ČR čekat nebo co? Vždy bude nějaká země poslední.

Oni jsou zvyklí mít volby jeden den, my jsme zvyklí mít volby dva dny. Pro nás mluví to, že volit v pátek odpoledne a v sobotu dopoledne je bezmála geniální. Vychází to vstříc maximu občanů s jejich různými způsoby života. Pro toho, pro koho je primární volný čas a kvůli výletu do volební místnosti by neobětoval víkend na chatě, je tu pátek. Pro kariérně orientovaného člověka, který dává práci vše až do pátku do noci, je tu sobota.

Jak to může nahradit jeden den od sedmi od rána do deseti večer? Upracovaný člověk, jehož organismus je zvyklý, že v pátek večer může konečně vypnout, si sotva přidá ještě cestu k volbám. A patnáctihodinová směna pro volební komise? Mezi jejichž členy jsou často důchodci? Jak to budou zvládat? Kdyby to byla práce, nebylo by to náhodou proti pracovněprávním předpisům? To bude ve výsledku efektivnější jen zdánlivě, protože chybovost může jen vzrůst.

A vůbec, s tou efektivností nechť jde taky vnitro někam. Buď jsou volby důležité, a pak zas tolik nestojí. Anebo při nich jde hlavně o efektivnost, a to je pak můžeme zrušit a nahradit průzkumy veřejného mínění.

Legitimnější jsou bezpečnostní ohledy. Jenže i tady by lék mohl být horší než choroba.

Ještě historicky nedávno jsme volby u nás považovali za bezpečné. Bezpochyby docházelo v izolovaných případech ke kupování hlasů, ale samotný proces ve volební místnosti byl považován za samozřejmě bezpečný. Pokud soudy řešily nějaké případy, ukazovaly mnohem spíš na omyly než na podvody (to byl třeba v roce 2017 případ špatně sečtených preferenčních hlasů pro Martina Kupku z ODS, který byl uveden až na zadní straně volebního lístku). Jenže nedůvěra, která se šíří společností, se bohužel nevyhnula ani volbám. Tak dobře, když nevěříte, že se členové volební komise pohlídají navzájem, tak s tím něco dělejme. V dnešní kamerami profízlované společnosti by asi nebyl problém hlídat všechny urny kamerami. Pokud vám ještě nedošlo, že kamery místo aby zvyšovaly pocit bezpečí, tak ho ve výsledku dlouhodobě snižují, tak jen do toho. Už brzy budeme žít ve společnosti, kde budeme mít za to, že tam, kde není kamera, se odehrává nějaký zločin. Pokud to jediné, co lidi zdržuje od zločinného jednání, nejsou zažité normy, ale kamery, musí to tak skončit. Ale taková je cesta, kterou jsme nastoupili.

Ve skutečnosti technologie bezpečnost voleb nezvyšují. Kdo si to myslí, zaspal posledních dvacet let a všechny paniky kolem selhávajících strojů a kybernetických útoků, Floridou v roce 2000 počínaje. Proč se víc lidí bojí létat než jezdit autem, přestože se statisticky vzato usednutím do auta vystavují většímu nebezpečí než v letadle? Protože v letadle nemají pocit kontroly, jsou vydáni na pospas technologii a neviditelnému pilotovi. V autě aspoň můžou zařvat na řidiče, aby sakra zpomalil a dával pozor na cestu. Stejné je to s volebními komisemi. Umíme si představit, co tam ti lidé dělají. Až nám ministerstvo vnitra řekne, že jeho nový centrální digitální volební systém, vysoutěžený po sedmi letech na čtvrtý pokus za pět miliard korun, někdo hacknul, nebudeme moci dělat nic.

Proponenti změn připouštějí, že zkrácení voleb ze dvou dnů na jeden může snížit volební účast, což je zvláštní vzhledem ke všem kampaním na zvýšení volební účasti, jež se periodicky provozují. Jako kompenzaci nabízejí zavedení korespondenčních voleb.

Je možné si všimnout, že korespondenční hlasování je zvláštní zálibou lidí, kteří si zakládají na tom, že jsou moderní a dynamičtí. Jsou stále v pohybu, na teambuildingu v Brně, na stáži v Berlíně či na Erasmu v Uppsale, ale zároveň jsou občansky angažovaní. A vůbec, proč už nemáme e-občanství? Pro ty tu má být možnost hlasovat korespondenčně. Tato metoda rovněž není prosta problémů – vzpomeňme na zrušení rakouských prezidentských voleb v roce 2016 kvůli poštovním hlasům, jež musel ministr vnitra populisticky svádět na „německé lepidlo“. A hlavně má z hlediska demokratické hodnoty voleb jednu základní slabinu – že tito lidé nevolí ve stejných volbách jako většina. Protože čtrnáct dnů, nebo kolik je tak v různých zemích možné hlasy posílat, je v politice věčnost. Může se stát spousta věcí, které rozhodování voličů ovlivní. Mohou i odstoupit důležití kandidáti. Podrobení se rituální návštěvě volební místnosti spolu s ostatními má svůj smysl.

Zůstává tak jediný opravdu reálný problém s naším volebním systémem. To, že se něco u nás dělá jinak než v Evropské unii, způsobuje úzkostné stavy u určitého typu jedinců. To je bez ohledu na ryze subjektivní povahu vážná věc, kterou by bylo nevkusné bagatelizovat. Ale existují na to vyzkoušená řešení. Skupinová či individuální psychoterapie, relaxační cvičení, případně medikace – Neurol, Xanax apod. Politické řešení osobních problémů nikdy nefunguje.

Další články autora Martina Weisse najdete zde