Architekti ze slovenského ateliéru beef vyprojektovali na okraji města Palma de Mallorca pro českého investora luxusní víkendový dům, který zaujme především svou snahou interpretovat lokální stavební tradice.

Export architektury

Od začátku měli architekti jasno v tom, jak jejich návrh soukromé rezidence vypadat nemá. Nechtěli, aby jejich stavba působila jako architektonický export z pevninské Evropy bez jakéhokoli vztahu ke geografickému i kulturnímu kontextu místa. Zájem o výstavbu drahých domů na Mallorce je hlavně v poslední době obrovský. Jejich architekti však často ignorují specifické prostředí ostrova, takže tu mnohdy vyrůstají předimenzované prosklené vily se zářivě bílými fasádami, které v parném létu má problém uchladit i sebevýkonnější klimatizace. „Častým příkladem je to, že na Mallorku přijedou Evropané a postaví tu dům, který by mohl stát kdekoli na světě, a ke všemu ještě nefunguje ani po provozní stránce,“ vysvětluje architekt a spoluzakladatel bratislavského ateliéru beef architekti Rado Buzinkay.

Architekti pomáhali investorovi taky s výběrem samotného pozemku. Díky tomu měli možnost Mallorku lépe poznat. „I přes pověst Mallorky coby bašty masového turismu je to především nádherná přírodní krajina protkaná kamennými městečky s jasnými hranicemi. Když město opustíte, ocitnete se okamžitě v přírodě plné typicky středomořské flóry. Byli jsme fascinováni původními kamennými domy a specifickou světelnou scénou jejich interiérů stíněných charakteristickými okenicemi,“ popisují architekti své dojmy z největšího ostrova Baleárských ostrovů. Tuto kompaktnost měst a vesnic pomáhají dnes na Mallorce udržet poměrně přísné stavební regulativy, které zároveň předpisují základní rámec toho, jak mají jednotlivé nové stavby vypadat v závislosti na konkrétním pozemku.

Poučení z místa

Volba nakonec padla na svažitý pozemek se vzrostlými borovicemi ve vilové čtvrti na okraji hlavního města Palma de Mallorca. Jedním z konkrétních regulativů tohoto místa bylo přizpůsobit hmotu domu terénu, aby z místa přílišně nevyčníval. Slovenští architekti vsadili na kompaktní dvoupodlažní kvádr, který umožňuje vytvořit plynoucí prostory, které v přízemí volně přecházejí z interiéru do exteriéru. Přímého propojení domu s terasou a bazénem dosáhli autoři pomocí velkoplošných panelů s lehkým dřevěným rastrem, které zajišťují jak stínění před sluncem, tak i přirozené proudění vzduchu. Panely jsou opatřena všechna okna umožňující celý dům pohledově „uzamknout“, zároveň jde o interpretaci lokálních dřevěných okenic. Motiv subtilních dřevěných latí se objevuje taky v interiéru ve formě podhledů i obkladů stěn.

Tím vůbec nejdůležitějším prvkem domu, který utváří jeho charismatický výraz a zároveň jej přibližuje typickým mallorským stavbám, jsou stěny vyskládané z masivních kamenných bloků. Je to tradiční místní technologie nasucho kladených kamenných stěn bez pojiva, která se tu využívá historicky pro stavbu domů i třeba opěrných zídek. Technologie nazývaná pedro en sec je dokonce už zapsaná na seznamu kulturního dědictví UNESCO. Realizace nebyla úplně snadná, jelikož jde o polozapomenutou techniku, a musel ji proto provádět místní mistr kameník. Její výslednou podobu však museli architekti díky pravidelným kontrolním dnům pečlivě hlídat. „Pokaždé říkám, že na Mallorce se stavělo dobře, když jsme dávali dobrý pozor,“ říká s úsměvem spoluautor návrhu Buzinkay.

Vzhledem k horkému podnebí se autoři soustředili na důmyslné řešení energetického provozu domu. Přirozenému chlazení vily pomáhá snadné provětrávání (příčně i pomocí komínového efektu díky velkému světlíku uprostřed domu), vícevrstvá fasáda s masivním kamenným obkladem akumuluje teplo, takže v létě se interiér nepřehřeje a v zimě naopak pomáhá s vytápěním. Kombinací všech těchto prověřených principů se architektům podařilo vytvořit vizuálně podmanivý a provozně rozumně řešený dům ukazující, že i luxusní víkendové objekty mohou empaticky reagovat na specifika dané lokality.