V uplynulém týdnu Velká Británie zažila dva útoky nožem. První se odehrál minulou sobotu v anglickém Readingu, kde pětadvacetiletý Libyjec Chajri Saadalláh ubodal tři muže. Ukázalo se, že Saadalláh byl na seznamu kontrarozvědky MI5 jako člověk, který mohl přijet do země za účelem terorismu. MI5 ho však vyhodnotila, že nepředstavuje okamžité nebezpečí. Pak v pátek azylant ze Súdánu vážně zranil nožem šest lidí ve skotském Glasgow, následně byl policií zastřelen. První napadení policie vyšetřuje jako možný „teroristický incident“, druhé ne. Mediální pozornost věnovaná oběma případům byla minimální.

Pro nezájem tisku se jistě dají najít logické důvody. Na malé teroristické útoky, zvláště v Británii, si svět tak nějak zvykl, pokud počet mrtvých není opravdu hrozivý, nikoho to již z klidu nevytrhne. Svět má nyní také vážnější problémy, stále zuří pandemie, v samotném Spojeném království na koronavirus stále umírají desítky lidí denně. Přesto se nelze zbavit pocitu, že kdyby se na případech změnilo pár protagonistů, jeho mediální pokrytí by možná vypadalo úplně jinak.

Zvláště u případu z Readingu je to nápadné. Všichni tři zavraždění byli gayové. Přesto v zemi, která je posedlá bojem proti „hate crimes“, kde použití špatného zájmena pro transgenderovou osobu může znamenat zahájení policejního prověřování a kde zmlácení dvou leseb v autobuse oprávněně vyvolalo celonárodní skandál, je tato skutečnost upozaďována.

Ne že by se na jejich sexuální orientaci neupozorňovalo. Píše se, jak byli „hrdí gayové“, kteří se zúčastnili pochodu Reading Pride. Jeden z nich prý byl „velký zastánce hnutí Black Lives Matter“. Že by to však mohl být důvod Saadallaha k útoku na ně, se nějak opomíjí. Místo toho se spekuluje, že Saadalláh mohl mít mentální problémy nebo být pod vlivem drog. Kdyby místo imigranta z Libye utočil britský neonacista, případně člověk s trumpovskou čepicí, opravdu si někdo myslí, že by motiv útoku byl připisován mentálnímu vyšinutí a omamným látkám?

Co se týče útoku v Glasgow, článek z levicového Guardianu je v téměř geniální v tom, jak dokáže celou událost popsat, aniž by o útočníkovi sdělil cokoliv podstatného. Jediné, co se dozvíme, je, že to byl muž a azylant, což ovšem může také třeba znamenat opozičního politika z Putinova Ruska nebo čínského disidenta. Dva odstavce jsou věnovány možnosti, že jedna z obětí je „afrického původu“.

Naopak konzervativní The Daily Telegraph zmiňuje fakt, že útočník byl Súdánec, hned ve druhém odstavci. Taky dodává motivaci k útoku. Britská vláda se rozhodla kvůli koronaviru sestěhovat azylanty na jedno místo. V tomto případě až sto lidí bydlelo v hotelu v centru města. Vláda jim také stopla dávky na potraviny, ale poskytovala jim jídlo třikrát denně. Přesto si útočník z Glasgow stěžoval, že má hlad, a vyhrožoval ostatním azylantům i personálu hotelu.

Ako Zada, aktivista z organizace s názvem Kurdská komunita ve Skotsku, řekl Telegraphu: „Přísun peněz na nákup jídla a jiných nezbytností jim byl pozastaven, místo toho dostávali tři jídla denně, ale lidé si stěžovali, že pořád dostávají jen špagety a makarony se sýrem. Nebylo to pro ně kulturně vhodné. Nebylo to hygienické a odebrání jejich peněz bylo naprosto ponižující a velmi škodlivé pro jejich mentální zdraví. Tříměsíční vysedávání v hotelu byl velký problém, říkali, že se cítí jako ve vězení.“

I když pomineme, že se nejednalo o „jejich peníze“, ale o vládní dávky, o stavu příchozích azylantů to nevypovídá nic pěkného, pokud je k vražedné mánii dokážou dohnat tři měsíce v hotelu a stálý přísun těstovin. (Abychom byli spravedliví, tři měsíce britského kuchtění by se nejspíš mentálně podepsaly na komkoli.)

Další naznačení, že útočník mohl být blázen, není nic náhodného. V poslední době se z toho stává trend. Když v červnu 2016 Omar Mateen zabil 49 lidí ve floridském gay baru, americká média spekulovala, že Mateen byl latentní homosexuál, který se nedokázal vypořádat se svou orientací, což ho dohnalo k masakru. To, že Mateen před útokem přísahal věrnost Islámskému státu a tvrdil, že se mstí za americkou intervenci v Sýrii a Iráku, jako by nehrálo roli.

Stejnou taktiku zvolily egyptské úřady poté, co v červenci 2017 muž ubodal tři ženy v Hurghadě, a to včetně jedné Češky. Prohlásily ho za blázna.

Důvody jsou jasné. Šílenství je nešťastná událost. Nechcete přece tvrdit, že by útočníky mohlo spojovat něco jiného, třeba náboženství? Jsme snad islamofobové?