Trochu se ošívám nad tím, co teď napíšu, ale nedá se nic dělat, protože za a) jako publicista nesu zvýšenou odpovědnost vůči pravdě, pročež také česká i mezinárodní veřejnost novinářský stav hluboce uctívá a permanentně mu aplauduje, a za b) jsme přece dospělí lidé, a nebudeme se proto stydět a otevřeně probereme všechno, nezačervenáme se při tom a tak dále a tak podobně. Takže. Dámské vložky Always. Teda. Ještě než se do toho pustím, považuji za nutné předeslat, že si nijak neosobuji právo jakkoli se vyjadřovat k účelu, k němuž jsou používány, nebo ho dokonce hodnotit či komentovat, nebo si jen osobovat znalost prožitků a stavů osob s ním obeznámených. Naopak jsem připraven být o tomto účelu a jeho kulturních, společenských, historických, ekonomických a psychologických souvislostech poučen a dále průběžně poučován a zdržet se během toho jakéhokoli „mansplainingu“ nebo jeho náznaku. Termín „dámské vložky Always“ píšu lehkými a uctivými doteky klávesnice, zachovávám přitom až mramorově vážnou tvář. Takže ještě jednou. Dámské vložky Always. Jsou výrobek. Zatím dobrý. Vlastně ne, použil jsem adjektivum „dámské“, což je v daném kontextu problematické (poučenému čtenáři je důvod jasný, zpozdilejší ho snad pochopí později). Jak mi to jen mohlo uniknout? Omlouvám se. Takže ještě jednou a lépe. Vložky Always. Jsou výrobek. Důležitý výrobek pro část populace, která je pravidelně užívá. Díky sociálním sítím se také staly výrobkem diskutovaným, přesněji se stal diskutovaným jejich obal. Dalo by se tu mluvit o tradici. Protože kromě nějakého praktického účelu hrají vložky Always i jakousi roli celospolečenskou, dalo by se říci iniciační. Byly to právě reklamy na vložky Always, které v hlubokých devadesátých letech českému televiznímu diváctvu předvedly reklamní svět v té jeho jaksi nejpřímočařejší, snad až brutální podobě. A hodně se lidé tenkrát před obrazovkami ošívali, trochu pohoršení, trochu rozpačití se divili, že se v televizi reklamním jazykem mluví o tomhle druhu intimity. A pak si zvykli, nic jiného jim nezbývalo.

Teď nás vložky Always vedou zase jinam, opět otevírají dveře do nového světa. Jak byli čtenáři mnoha médií informováni, rozhodl se jejich výrobce změnit obal, nadále na něm nepoužívat tzv. „Venušin znak“ (takové to kolečko s dolů směřujícím křížkem – známé ze záchodků v sofistikovanějších restauracích, kde označuje dveře, za něž páni nechodí). Učinil to na výzvu lidí, kteří se zasazují za práva translidí, na firmu Procter & Gamble se nejprve obrátil mladý aktivista Ben Saunders, na sociálních sítích ho podpořili další. Přítomnost znaku na obalu totiž z vložek Always dělala výrobek ne dost inkluzivní, naznačovala, že je určený výhradně ženám. Opomíjí tím muže, kteří se narodili jako biologické ženy, neprošli operací, a pravidelně proto vložky užívají. Výrobce tu připomínku uznal a rozhodl o odstranění znaku z obalu. Pozornost to připoutalo značnou, debatu vyvolalo velkou. Její účastníci se shodli na jednom – něco je absurdní. Jejich konzervativnější část tak vnímala samu událost. Ani ne tolik sám fakt, že výrobce změnil obal jednoho svého výrobku, navíc takového, který minimálně polovina těch pobouřených v životě používat nebude. Ale to, že někomu stála přítomnost Venušina znaku na obalu vložek za angažmá, viděli v ní formu „mikroagrese“ či vůbec problém, který by měl být řešen. Snadno se v tom dá vidět projev absurdní přecitlivělosti, která se projevuje i v podstatnějších a třeba méně bizarních (a proto také méně nápadných) věcech. Pokrokovější část naopak za absurdní považovala tuhle reakci – proč obaly od vložek vůbec někdo řeší. To na zeměkouli neexistují vážnější problémy? Chuděra planeta co nevidět shoří, potýkáme se s vážnými sociálními otázkami, a vy tu řešíte obaly od vložek? No. Obaly od vložek ale nikdo „neřešil“. Jenom o nich lidé psali na internet. To už tak chodí, někdo se na netu rád pobouří nad vložkami, jiný nad tím, že někdo před dvaceti lety možná něco ne úplně korektního řekl... Lidé jsou různí. Ale jestli to pokrokovým přátelům udělá dobře, klidně vyjdu vstříc. Napíšu na web: „Šmankote! Planeta hoří!“ A svět se hned stane lepším.