Ukázalo se, že stále více lidem začíná být jedno, kdo je vyvede z hrozící, nebo dokonce už doléhající chudoby. Je to projevem ohrožené společnosti, ztráty důvěry v systém a státní zřízení. V každé, i vyspělé demokracii dýchají extrémní nebo radikální proudy. V klidných dobách přežívají na okraji, demonstrace jejich názorů se odehrává bez větší pozornosti v kroužku stovek dalších podobně smýšlejících. Platilo to i u nás.

Většinová společnost se s radikálními proudy dosud nespojovala. Je sice stále složitější mluvit o něčem jako většinová společnost, protože dnešní společnost je především atomizovaná a složitě se hledá nějaký přijatelný konsenzus většiny. Nabízí se samozřejmě demokracie, ale už i tu si každý vykládá po svém. Často zaznívá, že pro některé demokracie je až moc, protože tu jejich demokracii demokracie druhých ohrožuje. To jsou ty debaty o cenzuře, blokování uživatelů sociálních sítí, meze svobody projevu.

Když se na přelomu let 2017 a 2018 rodily akce Milionu chvilek proti vládě Andreje Babiše, cesta na zaplněnou Letnou vedla nejprve přes protesty na Staroměstském náměstí v řádu 15 až 25 tisíc a zpočátku z poloviny zaplněné Václavské náměstí. Letná s 300 tisíci demonstranty přišla až v červnu 2019. První protest zdola, a stejně vznikl i Milion chvilek, proti vládě Petra Fialy bez jakékoli pozornosti mainstreamových médií přivedl na Václavské náměstí hned 70 tisíc lidí. Nemá žádný smysl řešit, jestli jich bylo o deset tisíc více, nebo méně. Byl to velký neinstitucionalizovaný protest, který nelze odbýt tím, že ho organizovaly proruské živly. Pokud by to tak opravdu bylo, ve skutečnosti by to bylo mnohem horší. Premiér vypadl z role politologa, protože jako takový by si byl schopen tento vývoj zanalyzovat, a hraje part politika, který nechce vidět a řešit problém ve společnosti.

Uplynulou sobotu na Václavském náměstí spolu stáli komunisti, nepokrytí podporovatelé ruského režimu, odpůrci NATO a Evropské unie, národovci různého ražení, ale také desítky tisíc lidí, kteří by dříve o akce zastánců radikálních a extrémních názorů nestáli. Zůstali tam s nimi, protože cítí existenční nejistotu a strach z budoucnosti. Nevěří, že vláda Petra Fialy bude schopna v situaci, kterou nezpůsobili, vyřešit pomoc tak, aby nespadli do chudoby.

Na organizaci posledního velkého protestu se určitě podílely i prorusky uvažující skupiny, k tomu ani není třeba přikládat žádné důkazy, ale podstatné je, kdo lidi donutil, aby vstali od televize a na Václavské náměstí se vydali. Podezření padá na pasivitu Fialovy vlády. A pokud premiér nechce, aby mu tzv. proruské síly zaplnily i Letnou, musí bezpodmínečně konat. Už ani Němci a Rakušané nečekají na celoevropské řešení, jejich vlády pracovaly o víkendu, aby své obyvatele uklidnily a předložily jim řešení, z Vídně přišlo i zastropování cen energií.