Debata o zastavení běžného života jako prevenci šíření koronaviru se odehrává v mlze. Vláda totiž při svých oznámeních, jak dlouho zůstanou obchody, restaurace a školy zavřené, lidem nedává téměř žádná jasná data, podle kterých o tom rozhoduje a bude rozhodovat. Nevíme, co ji vede k úvahám o kaskádě zapínání ekonomiky a společnosti. Netušíme, co se musí stát, jak se musí vyvíjet počet testů, míra nakažlivosti (ukazatel odhadující, kolik dalších lidí se nakazilo od jednoho infikovaného), počet pozitivně testovaných. Nebo u jakého počtu lidí se ve velkém průzkumu, který chystá tým kolem Romana Prymuly, musí potvrdit, že už mají protilátky, že už se s nemocí potkali. Studie z okolních zemí se tady velmi rozcházejí. Ta v Rakousku, která pracovala s reprezentativním vzorkem tisíc pět set lidí, došla k závěru, že protilátky na koronavirus má méně než jedno procento. Německá, která vycházela z dat na pěti stech lidech v silně zasažené obci v Severním Porýní-Vestfálsku, zjistila protilátky u 15 procent.

Když už někdo z těch, kdo rozhodují o tom, jak dlouho zůstane země vypnutá, nějaké číslo vypustí, mlhu to spíš prohloubí, než rozežene. Jako když o velikonočním víkendu hlavní mozek vládní koronavirové strategie, náměstek ministra zdravotnictví Roman Prymula oznámil, že pokud by počet nakažených stoupal o víc než 400 denně, vláda by uvolňování mohla zastavit. Jenže těch 400 je virtuální číslo, o skutečném riziku nákazy nemusí vypovídat vůbec nic. Počet odhalených záleží na počtu testovaných. V pondělí, kdy odcházelo toto vydání do tiskárny, byl nárůst jen 100 nových případů za den. O skutečném šíření nákazy to ale vypovídalo málo, protože se málo testovalo.

Vláda by měla lidem jasně vysvětlovat, podle čeho se při otevírání ekonomiky a společnosti rozhoduje. U ekonomiky bude tlačená strachem z recese. Tím, jak začnou chodit čísla o hloubce ekonomického propadu, vzestupu nezaměstnanosti, se postupně bude otáčet společenská atmosféra. Dnes se lidé bojí nákazy a strach z následků ekonomického propadu zastavené země si ještě naplno nepřipouštějí. To se bude měnit s tím, jak budou následky zastavené ekonomiky dopadat na čím dál víc lidí.

Dokud vláda neřekne jasná data o šíření nákazy, podle nichž se rozhoduje, dá se očekávat, že při tom rozhodování hrají obrovskou roli jiná data. O společenské náladě. Ta je podle průzkumů drtivou většinou 75 procent na straně utlumené země.

Dá se čekat, že místem, kde bude kabinet nejvíc pod tlakem společenské atmosféry, bude otevírání škol. Ještě nikde ve veřejném prostoru nekolují petice proti otevírání obchodů nebo restaurací, obíhá už ale několik petic tlačících na to, aby se školy do prázdnin neotevřely vůbec. Podle dostupných informací se o tom vedla debata i na vládě. Petice spolku Fórum rodičů má už 80 tisíc podpisů a míří na stůl ministra školství Roberta Plagy. Vyjadřuje strach, že by otevření škol zrychlilo šíření nákazy. Obává se, že by ohrozilo starší učitele i starší rodinné příslušníky studentů. Je to přesně ten velmi emocionální tlak, který se dá rozehnat jen jasnými informacemi. Nikde nejsou důkazy o tom, že by právě školy byly těmi místy, přes něž se virus šíří. Jediná metastudie (souhrn relevantních studií, které byly na toto téma publikovány) v prestižním odborném časopise Lancet naopak ukazuje, že vliv uzavření škol na šíření i smrtnost koronaviru je minimální.

Pokud proti tomu není možné postavit žádný racionální argument, je načase školy co nejrychleji otevřít. Obavám starších učitelů, rodin dětí s oslabenou imunitou atd. se dá snadno vyjít vstříc opt outem. Možností omluvit se dlouhodobě z vyučování a dohodnout se na pokračování distančního vzdělávání. Není ale nutné do něj tlačit všechny. Když pro to nejsou vážné důvody. Školy se zavřely 14. března, pokud by se do června neotevřely, nebude se normálně učit skoro celé pololetí. Jen minimum škol provozuje po internetu stejně intenzivní výuku a počet hodin jako při normálním provozu. Bez toho, že děti normálně půjdou do školy, se ekonomika naplno nerozjede.