Donald Trump reagoval na svou volební prohru značně netypicky. Místo toho, aby uznal volební porážku a popřál svému nástupci hodně zdaru, jak se stalo v USA dobrý zvykem, rozpoutal masivní kampaň, kdy obviňuje demokraty ze zmanipulování voleb. Pravdou je, že vše nasvědčuje tomu, že americké volby proběhly v pořádku a Joe Biden bude naprosto legitimním prezidentem. To však neznamená, že by způsob, jakým probíhají v Americe volby, neměl mouchy.

Trump slibuje, že výsledek voleb napadne u soudu. Po internetu zase kolují zkazky o mrtvých, kteří záhadně odvolili, pošťácích, kteří nedoručili odevzdané hlasy, a o nelegálním migrantech, kteří se dostavili k volbám. Většina z toho budou nejspíše smyšlenky, i když podvody na individuální úrovni samozřejmě vyloučit nejdou. Drtivá většina expertů se však shoduje na tom, že Biden vyhrál ve většině států s tak velkým rozdílem, že by byla potřeba opravdu rozsáhlá manipulace voleb, na které by se musely podílet všechny složky volebního procesu, od volebních komisí až po vlády států.

Kroky Trumpova týmu nasvědčují, že ani on ve skutečnosti nevěří, že by mohl výsledek soudně obrátit. Skupina s úkolem napadnout výsledky u soudu působí značně neschopně, a dokonce ani není vedena právníkem. Trumpovi jde spíše o to, zachovat si tvář a odejít s aurou neporaženého. Zatím mu to příliš nevychází, působí spíše jako ukňučené děcko neschopné přiznat porážku. Další důvod prozrazují e-maily Trumpovy kampaně žádající o finanční příspěvek na soudní boje. Malým písmem je tam mimochodem zmíněno, že až 60 % darované částky může jít na umoření dluhu kampaně.

Nicméně neregulérní volby mají v USA dlouhou tradici. Zlatým obdobím volebních manipulací bylo 19. století, kdy politické strany běžně využívaly gangy a násilí k zastrašování svých oponentů. Volby nebyly tehdy doopravdy tajné, strany rozdávaly vlastní, barevně odlišné volební lístky, které se házely do prosklených uren. Na první pohled tak bylo jasné, koho člověk volil. Tehdejší společnost to však považovala za normální kolorit voleb. Věřila, že správný muž (a volit mohli pouze muži), pokud si stojí za svou volbou, by měl být schopen ji obhájit veřejně a třeba i před bandou hrubiánů. Nejslavnějším politickým gangem americké historie je nejspíše Tammany Hall, jak se nazývala newyorská odnož Demokratické strany, která téměř sto let (zhruba od 1854 až 1945) ovládala tamější politiku. Mezi její oblíbené metody získávání hlasů patřilo uplácení čerstvých imigrantů a praktika „coopingu“. Ta spočívala v tom, že se den nebo dva před volbami odchytl volič, zavřel se do sklepa, kde byl zásoben velkým kvantem alkoholu, aby pak byl v den voleb odtažen v polobdělém stavu do volební místnosti. Historik Edward B. Foley se domnívá, že k umírnění předvolebního chování mohlo přispět volební právo pro ženy. Muži se v jejich přítomnosti začali chovat civilizovaněji.

V americké historii jsou v podstatě čtvery volby, u nichž jsou závažné pochybnosti, že vítězem byl jmenován opravdový výherce. První jsou z roku 1876, kdy ve státech Florida, Louisiana a Jižní Karolína na oficiální hlasy vyhráli demokraté. Volby však provázela rozsáhlá korupce. Republikány ovládané státní volební komise diskvalifikovaly dostatečný počet hlasů na to, aby se státy přehouply k republikánskému kandidátovi Ruthefordu B. Hayesovi. Demokraté samozřejmě protestovali. Speciálně jmenovaná komise nakonec přiřkla hlasy Hayesovi. Hlasovala však po stranické linii, 8 republikánů proti 7 demokratům. Demokraté nakonec Hayese uznali za prezidenta výměnou za zastavení stažení armády z jižních států, což bývá považováno za začátek cesty k segregaci.

V roce 1888 se během voleb dostal na veřejnost dokument popisující nakupování hlasů pro republikánského kandidáta Benjamina Harrisona ve státě Indiana, kde Harrison nakonec těsně zvítězil. Podezření o nakoupených hlasech panovala i v New Yorku, kde Harrison taktéž těsně vyhrál. Kdyby naopak v obou státech prohrál, nestal by se prezidentem.

Nejslavnější podezření ohledně „ukradených“ voleb je z roku 1960, kdy John Kennedy porazil Richarda Nixona. Podezření panuje okolo chování demokratického starosty Chicaga Richarda Daleyho, který měl tamější hlasování pevně rukou. Republikáni Daleyho podezřívali, že zařídil Kennedyho vítězství ve městě, a tím pádem i ve státě Illinois. Podivné byly také výsledky v Texasu, který měl zase pod palcem Kennedyho kandidát na viceprezidenta Lyndon B. Johnson. O něm bylo známé, že senátní volby v roce 1948 vyhrál podvodem. Historici se však shodují, že není možné s jistotou určit, že by Kennedy volby „ukradl“. Nixon se tehdy rozhodl výsledky pro dobro a stabilitu USA nerozporovat, i když v soukromí zuřil a byl přesvědčen, že ho Kennedy podvedl.

Posledními rozporuplnými volbami jsou ty z roku 2000. Tady sice není podezření na podvod, ale zastaralé volební mašiny na Floridě v tisícovkách případů selhaly. Demokratický kandidát Al Gore tvrdil, že tyto hlasy by měly připadnout jemu. Nejvyšší soud nakonec rozhodl ve prospěch George Bushe a Gore prohrál Floridu, a tím pádem i volby o 537 hlasů.

Většina těchto případů vedla k volebním reformám. Veřejné hlasování bylo na konci 19. století zakázáno, byly zřízeny mechanismy přepočtu hlasů, staré volební mašiny hozeny do sběru. Nyní reforma nejspíše čeká hlasování poštou. Za obří nepoměr korespondenčních hlasů ve prospěch demokratů si může Trump sám. Soustavně vyzýval své podporovatele, ať volí osobně. To však neznamená, že tento způsob hlasování není problematický. Je tu vždy podezření, že volba není tajná. Jsou známy případy takzvaného „granny harvesting“ (sklízení babiček), kdy aktivisté v domovech důchodů „pomáhají“ seniorům vyplnit jejich volební lístky. Vyplnit poštovní hlasovací lístek je také mnohem složitější, čímž dochází k větším chybám. Až 2 % korespondenčních hlasů je vyřazeno pro neplatnost, dvakrát tolik, než je tomu u osobního hlasování. Kdyby Trump vyhrál volby o tyto vyřazené lístky, bezpochyby by to byli demokraté, kdo by nyní hovořil o ukradených volbách. V budoucích ještě těsnějších volbách tak mohou korespondenční hlasy napáchat ještě větší neplechu. Pro Američany by bylo lepší ji zrušit. A my můžeme doufat, že u nás nikdy nebude zavedena.