Fotbalista Slavie Ondřej Kúdela byl včera uznán vinným z rasismu a potrestán stopkou na deset utkání UEFA. Nebudeme se zdržovat podivováním se nad tím, že hráč Glasgow Rangers Glen Kamara, údajný cíl rasismu slávistického hráče, za napadení Kúdely v tunelu po zápase dostal jen tři a jeho spoluhráč za brutální útok, který skončil zlomeninou v obličeji slávistického brankáře, čtyři stopky. Kulturně, civilizačně je podstata jinde.

Dokud Kúdela trvá na tom, že Kamarovi nic rasistického neřekl, je to tvrzení proti tvrzení. Zrodilo se ve chvíli, kdy Rangers už neodvolatelně prohrávali. Tento klub má s obviňováním vítězícího protivníka z rasismu (a dokonce homofobie) docela trapnou historii. Ale takové okolnosti UEFA nebrala v potaz a zrušila presumpci neviny. Pokud pro bílé fotbalisty platí napříště presumpce viny, neměl by se ve vlastním zájmu po písknutí rozhodčího vůbec přibližovat k protihráčům jiné barvy pleti, natož se s ním situačně hádat. Domyšleno do konce by multirasový fotbal, v němž si jsou hráči rovni, nebyl už možný.

Verdikt UEFA působí jako rána smyslu pro spravedlnost a zjevně jako rána zapůsobil i na mozek šéfa Slavie Jaroslava Tvrdíka. Kúdela sice dál obvinění z rasismu odmítá, ale Tvrdík se jakoby za něj omluvil. Kamarovi celá „situace... zjevně způsobila utrpení“. To je ale nepřímé doznání k rasismu, protože jinak urážky na hřišti padají, co je fotbal fotbalem. Dosud bylo hřiště jedním ze zbývajících míst, kde se ještě chlapi mohou projevovat tzv. chlapsky, snad se to od nich dokonce očekává.

Předseda představenstva Slavie naopak zaujal velmi nechlapskou polohu. Slíbil UEFA podrobit klub jakési převýchově: „Chceme se ještě více poučit ze současné situace a navázat spolupráci s některou z významných protirasistických organizací a pozvat ji ke spolupráci s klubem formou školení.“ Myslím, že Tvrdík včera prohrál, co se dalo. Nepomůže si u fanoušků a české veřejnosti, která to vyhodnotí jako servilitu, nepomůže mu to ani mezi „woky“, kteří evidentně dobyli už i orgány UEFA. Kdyby sledoval dění v anglosaském světě posledních tří čtyř roků, věděl by, že omluva před porotou bojovníků za sociální spravedlnost je k ničemu a asi nepovede k odstranění z černé listiny.

Místo na černé listině vymetačů rasismu si Slavia upevnila před týdnem, když odmítla pokleknout na stadionu Arsenalu v Londýně. V britském tisku jí to po Kúdelovi body nepřineslo. Trochu jiný dojem skýtají diskuse pod články o Slavii na stadionu Arsenalu některých anglických novin. Tenorem velké části z těch komentářů, které viděl autor této poznámky, byla radost, že s tím hloupým poklekáváním měl konečně někdo odvahu přestat.

Kluby ze střední – nebo jak Angličané říkají východní – Evropy nemají důvod se kát za historický útlak černochů, když za něj jejich společnosti nenesou žádnou vinu. Západní, hlavně přímořské národy nějakou dobu bohatly na obchodu s černými otroky, peníze z něj a mořeplavba jim na druhou stranu daly možnost civilizačního rozvoje, jaký středovýchodní Evropa nikdy neměla. Pokud se dnes Britové chtějí systematicky rýpat ve svém svědomí, je to čistě jejich věc.

A nakonec konkrétně Arsenal: to, co svou oddaností marxistickému hnutí Black Lives Matter předvádí, je výběrové moralizování. Stadion Arsenalu v centru Londýna nese jméno Emirates, reklamu státní letecké společnosti Spojených arabských emirátů nosí hráči Arsenalu na dresech. SAR nejenže jsou islámská autokracie, ale především se teď několik roků společně se Saúdskou Arábií podílely na brutální občanské válce v Jemenu. Nepřímo se na této „nejhorší humanitární tragédii dneška“ (OSN) celou tu dobu podílely i Velká Británie a USA.

Blokáda a bombardování jemenských Hútů stály desítky tisíc životů a způsobily hladomor. Tisíce dětí zahynuly v nepředstavitelných bolestech. Ve zničeném Jemenu bude po válce vegetovat podvyživené obyvatelstvo. V normálním, nikoliv našem pokryteckém světě by před fotografiemi jemenských dětí s koncentráčnickými postavičkami nebylo úniku, v normálním státě by klub, který propaguje tyto zločince, byl tiše vděčný za to, že s ním jiné kluby, například z „východní Evropy“, vůbec hrají. Ne že by Slavia se svým čínským majitelem byla způsobilá k morálnímu pozérství, na Arsenal si ale v tomto ohledu může dovolit úplně každý.