V sobotu proběhlo poslední rozloučení s manželem britské královny Alžběty II. princem Philipem, vévodou z Edinburghu. Jednalo se o zvláštní událost, částečně bombastickou, ceremonie se účastnily nejrůznější vojenské regimenty a další hodnostáři, střílelo se z děla, hrálo na dudy, troubilo na trumpety, zároveň to byla velmi komorní sešlost, z důvodů koronavirových opatření se obřadu účastnilo pouze 30 nejbližších. I tak ale celá ceremonie byla protkána historickou symbolikou.

Již samotná rakev prince Philipa připomínala zmizelý svět. Zdobila ji jeho osobní standarta, jejíž čtyři pole upozorňovala na Philipův složitý původ. Řecký kříž a dánští lvi symbolizovali, že pochází z řecké a dánské královské rodiny. Erb města Edinburghu odkazoval k jeho titulu a znak rodiny Mountbattenů na rod, ke kterému se hlásil. Je to připomínka toho, že člověk, který byl tak spjatý s Británií, měl ve skutečnosti dánský, řecký a hlavně německý původ. Jeho dánští a řečtí příbuzní totiž byli původně němečtí aristokraté. Stejně tak Mountbattenové, rod Philipovy matky, původně známý jako Battenbergové, si změnili jméno během první světové války, aby „zamaskovali“ německou stopu. Koneckonců to se týká i rodiny, do které se Philip přiženil. Původní jméno dynastie Windsorů je Sasko-Kobursko-Gothajská.

Philipův pohřeb tak připomíná dobu, kdy Evropě vládli cizinci. Ve skutečnosti německou dynastií byli také ruští Romanovci, původně německé rody vládnou například také v Belgii, Norsku a Dánsku. Ve Švédsku a Španělsku vládnou na oplátku francouzské dynastie. Etnický původ vládnoucích rodů však nic neznamená a vlastně ani neznamenal v době, kdy nastupovaly na trůny. Jeho příslušníci chápali, že jsou pokračovateli dlouhé tradice či živoucími symboly národa a jeho reprezentanty. Ať měli předtím jakoukoli loajalitu, jejich postavení jim velelo přijmout novou. Když byl Napoleonův maršál Jean Bernadotte zvolen následníkem švédského trůnu, zavedl svou novou zemi do války proti svému bývalému nadřízenému. Podobně manželka posledního ruského cara Mikuláše II., Němka Alexandra, plně podporovala svou novou zemi ve válce proti své staré. Philip byl možná posledním představitelem takovéto loajality. Ve druhé světové válce bojoval za Británii, přestože někteří jeho příbuzní bojovali na druhé straně. Odráží se v tom smysl pro povinnost a službu lidu, byť by šlo o adoptovaný lid. Časy se však změnily. Poslední cizinka, která se do královské rodiny přivdala, Meghan Markleová, raději před svými povinnostmi utekla zpět do USA.

Pohřeb byl také ukázkou britské vojenské síly, možná zašlé. Královští mariňáci, členové gardy i námořníci. To vše připomínalo, že kdysi to byla Británie, která byla světovou supervelmocí, střežila oceány, porazila Napoleona i Hitlera. Dudáci zase, že Británie není jen Anglie, Skotsko má v britské unii své místo a bylo by škoda, kdyby došlo k rozpadu.

Pozornost však poutaly i lidštější okamžiky. Například speciálně upravený land rover, který posloužil jako pohřební vůz. Ten byl takto navržen za účasti Philipa samého. Byla to pěkná připomínka Philipovy excentričnosti, díky které si ho celá Británie zamilovala. Média také zaznamenala, že z obřadu se Philipovi vnuci, princové Harry a William, vraceli pohrouženi do společného rozhovoru. Veřejnost tak zadoufala, že je to první krok ke smíření rozhádaných bratrů.

Nejsilnějším okamžikem však byl pohled na osaměle sedící královnu. Čtyřiadevadesátileté panovnici kvůli koronavirovým opatřením byla odepřena jakákoli společnost. Bez svých blízkých po boku musela zvládnout poslední rozloučení se svou životní láskou a oporou.

Současně s odchodem prince Philipa se ve Velké Británii začínají šířit spekulace, jak se asi monarchie změní. S jistou škodolibostí byla zaznamenána informace, že BBC čelila snad největšímu počtu stížností ve své historii, jelikož kvůli speciálnímu vysílání po princově smrti přesunula finále soutěže MasterChef. Jak patrno, mladší členové rodu se budou muset snažit, aby nebyli nahrazeni pokleslou zábavou.