Teď už konečně začnete poslouchat experty? To je zhruba názor šířící se mezi některými světovými komentátory. Jejich teze zní asi takto. Svět setrvale ignoroval experty varující před nebezpečím zvolení Trumpa, brexitem nebo třeba globálním oteplováním. Nyní když v televizi, na internetu a na stránkách novin vídáme epidemiology, hygieniky, imunology a další vědce, kteří dennodenně vysvětlují nutná opatření proti koronaviru a zároveň v podstatě převzali řízení mnoha států, snad lidé prozřou a začnou experty poslouchat i v ostatních oblastech. Takto uvažuje známá levicová ekologická aktivistka Naomi Kleinová, doufající, že po skončení pandemie bude stejné pozornosti dopřáno klimatologům. Marek Švehla ve svém článku pro časopis Respekt o sedmi lekcích koronaviru zařadil lekci „Sláva expertům“. Jenže zároveň současné dění může sloužit jako varování, proč světová vláda expertů je velmi špatný nápad.

Za prvé se jasně ukazuje, že ani experti nejsou prosti politických tlaků. Světová zdravotnická organizace, jež byla v podstatě vytvořena kvůli boji s podobnými hrozbami, ze začátku papouškovala čínské informace a zdroje, přestože například Tchaj-wan varoval, že Čína lže, minimálně v otázce přenosu viru z člověka na člověka. Funkcionáři WHO odmítají diskutovat o přijetí právě Tchaj-wanu do organizace, přestože tato země zvládla epidemii nejspíše nejlépe na světě. Je nepochybné, že WHO je pod silným čínským vlivem.

Pak je tu fakt, že ani experti mezi sebou se neshodnou, jaký je nejlepší způsob boje proti koronaviru. Veřejnost žádá nějaké konkrétní závěry, ale světoví lékaři se nemohou shodnout na tom, jaké ta řešení přesně jsou. U nás to můžeme vidět přímo na osobě Romana Prymuly. Ten nejdříve prosadil v podstatě zákaz vycházení a vyhrožoval uzavřením hranic na dva roky, pak otočil a začal mluvit o promořování společnosti, nakonec změnil názor potřetí a prohlásil, že pokud počet nakažených se bude zvyšovat tempem 400 za den, bude potřeba znovu utáhnout šrouby.

Nejde jen o Prymulu. Izraelský matematik Jicchak Ben Jisrael vypočítal, že koronavirus dosahuje vrcholu zhruba 40 dní od vypuknutí epidemie v dané zemi a po 70 dnech sám zmizí, a to bez ohledu na opatření. Izraelský ministr zdravotnictví Gabriel Barbaš mu vzkázal, ať se neplete do medicíny. Jenže švédský epidemiolog Johan Giesecke, jeden z vědeckých poradců švédské vlády, který doporučil vládě zaměstnat Anderse Tegnella, jenž řídí švédskou odpověď na koronavirus, v rozhovoru pro web Unherd závěry Ben Jisraele částečně potvrzuje. Tvrdí, že vyrovnávání křivky úmrtí je dáno tím, že ty nejohroženější již umřeli, výsledky ve všech zemích budou nakonec podobné, bez ohledu na přijatá opatření a smrtnost COVID-19 se nakonec ukáže být někde u 0,1 %. Giesecke není jediný, kdo to tvrdí. V pátek zveřejněná analýza Centra medicíny založená na důkazech Oxfordské univerzity (The Oxford University Centre for Evidence-Based Medicine) dochází k závěru, že smrtnost současného viru bude mezi 0,1 a 0,36 %. John Ioannidis, profesor na Stanfordově univerzitě a jeden z nejcitovanějších vědců medicíny na světe, si rovněž myslí, že světová odpověď na koronavirus je přehnaná. Smrtnost odhaduje od 0,05 % až po 1 %.

Samozřejmě proti tomu lze postavit kolaps zdravotnictví v Lombardii, rostoucí počet mrtvých v New Yorku, nařizování „lockdowns“ po celém světě a expertní týmy požadující karantény. Ve vědě však nemá automaticky pravdu většina, a kdo se mýlil v případě koronakrize, se teprve ukáže. Když tedy někdo požaduje, aby se věřilo expertům, je naprosto legitimní ptát se kterým.

Posledním důvodem, proč nelpět čistě na radách expertů, je fakt, že mohou být postiženi fachidiotskou slepotou. Například tvůrce blogu Slate Star Codex Scott Alexander, sám lékař, se pídil po tom, proč americké Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) nedoporučovalo nosit roušky a teprve nedávno změnilo názor. Alexander se nejdříve domníval, že to byla milostivá lež s cílem zajistit ochranné prostředky pro lidi v první linii, v době, kdy jich byl nedostatek. Ukázalo se však, že CDC roušky nedoporučovalo, protože neexistoval žádný vědecký výzkum, který jejich účinnost v době epidemie potvrzoval. Výzkum neexistoval, protože je téměř nemožné ho eticky provést. Alexander to připodobnil k názoru, že padáky nepomáhají při skoku z letadla, protože neexistuje kontrolní skupina, která skočila z letadla bez nich.

Nebezpečnějším příkladem fachidiocie je však skutečnost, že experti se nemusí ohlížet na další škody, které svými doporučeními napáchají. Epidemiologům jde o zastavení epidemie, nařizují tak zákazy vycházení a karantény, a nedochází jim, že tím likvidují ekonomiku. Tak se množí doporučení, že je potřeba udržet uzavřené země až rok a půl, čili do doby, než se objeví vakcína. Nedochází jim, že politicky je to naprosto nereálné. Nakonec jsou otázky, na něž věda nedokáže odpovědět. Jako jak vyvážit počet mrtvých a úpadek hospodářství, nakolik omezit občanské svobody, jak velké zaostávání dětí ve škole dovolit a podobně. To jsou veskrze politické problémy a řešení na ně musí najít politici. Koneckonců od toho byli zvoleni. Dokud s tím nezačnou, bude tu vládnout diktatura expertů.